Historička Milada Krausová odhaluje tajemství žateckých podnikatelů

„Především z muzejních a dalších archivních materiálů, z regionálního tisku a také z pozemkových knih. Publikaci jsem napsala hlavně jako doprovodný text k expozici v papírnách a také jako motivaci pro další badatele či studenty, aby se ponořili ještě hlouběji do archívů, protože to téma je velice zajímavé a nebylo ještě důkladně zpracováno,“ přibližuje své zdroje doktorka Krausová, která v knize rozšířila a upřesnila především část věnovanou slavnému žateckému Dreherovu pivovaru (pozdější Fruta).

Nové informace, například o životě poslední majitelky Kitty, poskytli muzeu také potomci tohoto rodu žijící v Rakousku. „Naše komunikace probíhala přes email. Objevit je byla trochu detektivka, protože pod jménem Dreher žijí pouze potomci tohoto rodu v Americe a část rakouské větve jsou už Wünschekové, takže byl docela problém je vypátrat. Náhodou jsem je objevila přes pozemkový majetek,“ popisuje autorka úspěšné pátrání. Do své knihy tak mohla zaznamenat i osobní vzpomínky na Katharinu (Kitty) Dreherovou, která po válce musela odejít do Rakouska. Mezi německými obyvateli, kterých v té době byla v Žatci většina, byla velmi oblíbená. Rodině patřil i zámeček a polnosti v Měcholupech, odkud se svým manželem vyrážela na inspekční cesty do pivovaru. „Do města jezdila v bryčce tažené lipicány, v muzeu máme i její fotografie. Oblíbená byla i jako mecenáška. Financovala například zvony do kostela na Hošťálkově náměstí. Její příbuzná mi poslala i fotografii paní Kitty již v důchodovém věku. V Žatci je Dreherův pivovar sice poměrně známý, ale když jsem si o něm hledala informace v literatuře, tak jsem tam našla spoustu chyb, které jsem mohla díky kontaktu s příbuznými opravit. Všichni na ni ale nevzpomínali jen v dobrém. Objevila jsem i docela zajímavé materiály na katastrálním úřadu v Žatci o konfiskaci jejich majetku, když byli po válce označeni jako sympatizanti s Němci. Byly tam i vzpomínky českých dělníků, kteří vyprávěli, jak pivovar spolupracoval za války s německou armádou a jak coby menšina trpěli,“ odkrývá Milada Krausová i stinnou stránku historie této rodiny, kterou, jako mnoho dalších v českém pohraničí, poznamenala válečná doba.

V knize znovu ožívají také osudy dalších starých místních podnikatelských rodin, včetně jejich dramatických osudů za druhé světové války a po odsunu. Jednotlivé a dnes již zaniklé podniky, včetně těch nejznámějších, jako byly Šroubárna, Mitop či Bonex, jsou v publikaci představeny v krátkých medailoncích. Čtenář se dozví, kde se v Žatci vyráběl nábytek, cihly, cukr, podkováky, dráty, knoflíky, piana, mýdlo, likéry (včetně známé chmelové hořké), zeleninové konzervy, krémy na boty i boty samotné, pivovarská smola či zemědělské stroje. Výpravu po stopách zapomenuté výroby zpestřují v knize staré i současné fotografie podniků i jejich majitelů, ukázky starých reklam a účtů i fotografie vybraných výrobků. Součástí této publikace je i vložená mapka, ve které jsou zakresleny existující i dnes již zaniklé objekty. „Křest je 8. září formou procházky. V loni mělo velký úspěch naše putování po náhrobcích známých osobností z historie Žatce, takže vyjdeme znovu od hrobu továrníka Lüdersdorfa, který byl také velkým mecenášem. Poté vyrazíme do centra, zastavíme se i ve Dvoře u sv. Jakuba. Jeho majitel, pan Černý, tam má podobný typ bryčky, ve kterém jezdila Kitty Dreherová a vycházku zakončíme ve Staré papírně, kde kolem 18 hodiny proběhne křest,“ popisuje autorka čtvrteční výpravu za zmizelými podnikateli.