Sbor dobrovolných hasičů a velké požáry na konci 19. století v Lounech

Na sklonku 19. století zasáhly Louny tři velké požáry, které nadělaly městu rozsáhlé škody. Prvním z nich byl požár cukrovaru Matěje Valtery, který vypukl dne 8. listopadu 1891. Vznikl neopatrností v kůlně a zachvátil celou budovu výrobny cukru. Velké kusy létajících oharků ohrožovaly široké okolí a zasahovaly i střed města. Podařilo se uchránit skladiště, kde bylo uloženo velké množství cukru. Vojenské posádky jezdily městem a burcovaly lidi ku pomoci, v oknech se mělo svítit, aby se dalo lépe bojovat s ohněm v noci a nevznikl ještě větší zmatek. Tovární budova lehla popelem, na další objekty se však požár nerozšířil. Valtera byl naštěstí pojištěn, a tak dostal za větší část zničeného majetku finanční náhradu. S likvidací rozsáhlého ohně pomohly i sbory z Cítolib, Líšťan, Lenešic a Slavětína.

O pouhé dva roky později, dne 8. března 1893 po jedenácté hodině dopoledne, vypukl požár na Taiblově statku na Žateckém předměstí. Silný vítr jej rychle rozšířil. Oheň zasáhl i okolní stavení a řádil několik hodin. Byla to největší likvidace požáru, které se zatím lounský sbor zúčastnil. S vypětím všech sil a za vydatné pomoci hasičských sborů z Postoloprt, Dobroměřic, Lenešic, Líšťan, Zbrašína, Cítolib, Hřivic, Břvan a obecních stříkaček z Rané, Zeměch, Března, Opočna, Chraberců, Vršovic, Nových Hradů se podařilo zabránit rozšíření požáru do Dlouhé a Široké ulice. Centrum města, kterému hrozilo nebezpečí, bylo uchráněno. Přesto se škody vyšplhaly na stovky tisíc zlatých.

Třetí velký požár postihl město 7. května 1895. Krátce po páté hodině odpolední vzplanul Valterův mlýn Režná. Hasiči byli na místě včas a pokusili se požár v zárodku uhasit. Komplikace nastala, když se zjistilo, že chybí voda. Protože byla obecní vodárna hnána mlýnem, který byl v plamenech, nedostávalo se vody. V Ohři bylo vody málo, takže ji nebylo možné čerpat stříkačkami přímo z řeky. Musela být brána z jiných zdrojů – ze sklepů a studní.

Zatím se požár rozšířil a nabral na intenzitě natolik, že ohrožoval široké okolí. Ráznost a velké úsilí sborů i dalších lidí zamezilo nejhoršímu. V kritické chvíli, kdy lidé opouštěli chvatně svá obydlí, se vznítila sýpka. Ta byla s mlýnem spojena dřevěným mostem. Tím byl ohrožen i vedlejší mlýn, zvaný Šejdovna a přilehlá pekárna. Bohužel shořely oba mlýny i sýpka. Finanční ztráty byly opět velké. Naštěstí se alespoň podařilo zamezit dalšímu rozšíření ohně do středu města. Požár takového rozsahu by místní hasičský sbor nezvládl, pomáhali mu kolegové z pětadvaceti okolních sborů. Velkou část ztrát zaplatila opět pojišťovna. Sbor hlídkoval na spáleništi celý týden a do 12. května se na hlídkách vystřídalo téměř padesát členů.

Za dvacet pět let působení spolku vyjeli hasiči k 119 menším či větším požárům v Lounech i širším okolí a jejich práce zachránila okres od řady dalších katastrof.