ROZHOVOR: Kostely si zaslouží nový život, říká členka spolku Pro kostely Jana Chadimová

Od roku 2014 vlastní litoměřický spolek Pro kostely tři církevní stavby na Podbořansku, přesto místní obyvatelé o aktivitách spolku moc nevědí. Něco se ale přece jen děje. Kostely v Letově a Buškovicích mají opravenou část střechy, a pokud se najde dost financí, nezůstane jen u toho. Co bude následovat dál, jaké vize mají členové spolku a proč je důležité zapojit místní, prozradila členka spolku Jana Chadimová.

Pro Kostely vlastní několik kostelů na území litoměřické diecéze, z nichž některé jsou i na Podbořansku. Proč jste vlastně usilovali o získání svatostánků v Buškovicích, Letově a Kněžicích?

Snahou bylo pokusit se o záchranu kostelů, které patří k nejopuštěnějším v celé diecézi. Kromě tří zmíněných jde ještě o kostely v Řisutech na Lounsku a v Nebočadech na Děčínsku. Spolek vznikl hlavně proto, že nám nebylo lhostejné, v jakém stavu kostely jsou. Proto jsme rozhodli nabídnout svoji pomoc a zkušenost s projektovým managementem, opravou památek, stavební činností a se znalostí církevního prostředí. Věříme, že právě tyhle znalosti jsou v případě podbořanských kostelů ty nejužitečnější.

Bylo těžké přesvědčit církev, aby vám kostely dala do majetku? A co tím vlastně sledujete?

S církví spolupracujeme, je členem spolku, dokonce to bylo podmínkou převodu kostelů. Myslíme si, že je důležité, aby spolupráce probíhala napříč různými skupinami obyvatelstva, politiky a církev nevyjímaje. Pořád je pro nás podstatné, aby se kostely využívaly v souladu s jejich významem a duchovní podstatou. Důležitým kritériem bylo také stanovisko, že pro jednotlivé farnosti se staly chátrající památky již neúnosným břemenem. Jsme přesvědčeni, že naše pomoc bývalému majiteli odlehčí. 

Nehrozí ale, že se kostel místním odcizí? Přece jen spolek sídlí daleko od nás a nikdo z místních není jeho členem.

Určitě vlastnictví spolků není jediné možné řešení. Podle nás je rozhodující, když vlastník má zájem na tom, aby byl kostel v dobrém stavu, aby sloužil svému účelu a aby na to měl síly a prostředky. Jestli bude vlastníkem spolek, církev nebo obec, je už jedno. 

S jakou vidinou jste do věci šli? 

Naší vizí je kostel nejprve zachránit před zkázou, následně se pokusit jej opravit a najít pro něj využití. Ideálním stavem by bylo, kdyby si jej místní lidé osvojili a my mohli kostel opravený a fungující nakonec předat zpět církvi nebo obci. Kostelu je totiž nejlépe s lidmi, kteří žijí v jeho blízkosti.

Kdy vidíte dokončení oprav?

Na to bohužel neznáme odpověď. V tuhle chvíli je důležité, aby byly kostely zakonzervovány a dále nechátraly a také, aby byly zajištěny stavebně – nebyla narušená statika, neteklo do nich, byla zasklená okna a podobně. Dokončení oprav bude záležet především na tom, jak se nám bude dařit shánět finance na opravy. V letošním roce bohužel zastupitelé Podbořan neschválili spolku příspěvky na opravu kostelů v Buškovicích a Letově. Je to škoda. V důsledku toho jsme vystaveni tlaku, abychom nemuseli vracet dotace Ministerstvu kultury. Přitom jsme letos chtěli pokračovat v opravě střech kostelů v Buškovicích a v Letově. Tyto opravy jsou pro záchranu staveb rozhodující. Bez střechy a statického zajištění hrozí úplné zničení.

Kolik vám chybí na tyto opravy?

Letos jsme obdrželi dvě dotace. Pro kostel Navštívení Panny Marie v Letově na II. etapu obnovy střechy a krovu kostela jsme dostali od ministerstva kultury 200 tisíc korun, je nutná spoluúčast 52 tisíc. Pro kostel Narození Panny Marie v Buškovicích na obnovu střechy a krovu kostela to bylo 250 000 Kč, je potřeba sehnat na spoluúčast 46 500 Kč. Celkem nám tedy schází 88 500 Kč na záchranu těchto kostelů. I když již několik darů přišlo, stále nemáme pokrytou celou částku. Pokud bychom na spoluúčast neměli, museli bychom dotaci vrátit, a není jasné, zda bychom ji v příštích letech získali. Proto se obracíme na všechny, komu není lhostejný osud kostelů, s prosbou o pomoc.

Za jakýkoli dar na č.ú. 2111013604/2700 budeme vděční. Potvrzení o daru vystavíme po vyplnění formuláře na www.prokostely.cz/prispevek.html.

Jaké máte další plány s těmito stavbami? Není trochu bláznovství investovat do nich, když věřících rapidně ubývá?

Určitě to může jako bláznovství vypadat. Myslím, že by bylo mnohem horší, kdybychom se nepokoušeli o záchranu. Přinejmenším je možné se na kostely dívat jako na památky, které mají kulturní, architektonickou a uměleckou hodnotu. Určitě snesou srovnání s jinými památkami, jako jsou například zámky. Navíc kostel není jen místem bohoslužeb, je místem setkávání, společenství a také svědkem historie místa. Vypovídá o lidech, kteří na místech, kde kostely jsou, žili a žijí. Pro mě osobně je daleko důležitější odpověď na otázku: Jak bychom zdůvodnili těm, kteří přijdou po nás, že jsme neudělali nic pro to, aby kostel nespadl? U nás v severních Čechách máme mnoho příkladů zbořených a zdevastovaných kostelů a vždy jsou to příklady smutné.

Mohou se vůbec ve "vašich" kostelech ještě dělat liturgie? Nebo naopak – je toho dovoleno více, například využívat kostel jako galerii, komunitní centrum a podobně?

Byli bychom rádi, kdyby se v kostelích konala alespoň jednou do roka poutní mše svatá. Nebráníme se ani dalším kulturním akcím, koncertům, výstavám a podobně. Záleží to na zájmu a pomoci ostatních hlavně z řad místních obyvatel. Pokud by někdo ze zdejších spolků nebo osadních výborů měl zájem kostely využít, mohou nás kontaktovat například prostřednictvím facebooku. Dva z našich kostelů – Letov a Řisuty – jsou v současnosti bohužel ve špatném technickém stavu, který bohoslužby ani další akce neumožňuje. Zatím to ještě nebylo, ale nabízí se patrocinium (zasvěcení) kostela. V Letově by to bylo 31. května na Navštívení Panny Marie, v Buškovicích 8. září na svátek Narození Panny Marie a v Kněžicích 27. listopadu na sv. Kateřinu. Vše ale závisí na možnosti základní záchrany kostela, aby v něm bylo bezpečno.

Co říkáte na církevní restituce? Neměly by se peníze na opravy čerpat právě z nich?

Církevní restituce jsou záležitostí, které se spolku netýkají. Spolek není subjektem církve, spadá do oblasti občanské společnosti a je pro něj typická občanská angažovanost. 

Kostely opravujete jako dobrovolníci. Co by vám nejvíce pomohlo?

Ano, všichni jsme ve spolku jako dobrovolníci. Dobrovolnictví je skvělou aktivitou a doplněním našeho běžného života. Děláme něco navíc s nadějí, že přispíváme k dobrému. Potřebovali bychom, aby měl den alespoň o hodinu více. Ne, vážně. V tuto chvíli by nám nejvíce pomohla jakákoliv podpora a pomoc, abychom mohli dokončit letošní etapy oprav. A klíčový je pro nás zájem místních obyvatel o kostely. Zájem by mohl začít tím, že by kostely přestali lidé dále devastovat. I to se bohužel děje. Dále bychom přivítali, kdyby někdo dával na kostel pozor, např. nám dal vědět, kdyby se dělo něco “nekalého”. Potom by bylo dobré vymyslet společně program (např. na Vánoce nebo na Noc kostelů). Peníze jsou až na posledním místě, i když jsou pochopitelně také důležité. Prostě je třeba, aby se kostel dostal do zorného pole místních lidí jako “jejich” kostel. Z této pozornosti potom poplyne přirozeně zájem i o jeho kondici a o to, aby byly finanční prostředky na opravy. 

Který z místních kostelů je vám osobně nejbližší?

Tak to je opravdu těžké, protože každý kostel je něčím specifický. Kostel v Letově byl postaven v pozdně barokním stylu a měli by v něm být pohřbeni místní šlechtici – svobodní páni z Ebenu (možná že by k tomu kostelu mohli přilnout bratři Ebenové). Vzhledem ke stavu právě jemu spolu s Řisutami věnujeme nejvíce pozornosti. Kostel sv. Kateřiny v Kněžicích pochází až ze středověku, je připomínán už ve 14. století, což je celkem vzácné. Pozornosti neujde ani dřevěná zvonice stojící vedle stavby. Bohužel na přilehlém starém hřbitově jsou všechny náhrobky povaleny. Je škoda, že se tu neprojevuje ani základní úcta k zemřelým. Kostel v Buškovicích pochází rovněž ze 14. století, byl přestavěn v 18. a 19. století. Mám také moc ráda kostel v Nebočadech poblíž Děčína, jehož navštívení všem vřele doporučuju. Kostely jsou v jednotlivých obcích významnými stavbami a často jedinou uměleckou památkou. Zaslouží si přece přivést je k novému životu.

Děkujeme za rozhovor. Edita Langpaulová, Alla Želinská.