Na tragédii v obci Český Malín nezapomínáme

Žatec (hf) Každoročně se v červenci připomíná u pomníku před žateckým městským hřbitovem datum 13. července 1943 – poslední den Českého Malína na Ukrajině. Tuto obec, kde sídlili čeští obyvatelé, vyvraždili a zapálili nacisté. Na obdobný osud jako českých Lidic i letos vzpomenulo několik pamětníků, ale také hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček a prostřednictvím Petra Mužáka i prezident Miloš Zeman, který upozornil na to, že na tragédii v Českém Malíně se nesmí nikdy zapomenout.

Letos je to již 75 let, kdy německá armáda vypálila a vyvraždila vesnici Česý Malín, kterou v roce 1871 v carském Rusku založili čeští přistěhovalci především z Žatecka, Lounska a Rakovnicka. Jedním z nich byl Bohumil Filípek, který jako jeden z mála tragédii přežil. Během pietního aktu promlouval s přítomnými o děsivých vzpomínkách: ,,Byl jsem v tu dobu v nemocnici. Když jsme společně s ostatními pacienty viděli, co se děje, schovali jsme se do sklepa. Jeden z nacistů tam však hodil granát. Odrazil se asi dvakrát na schodech. Já tam byl skrčený uprostřed, tak mi spadl ke špičce nohy. A jak dopadl, trochu jsem do něj kopl a doufal, že nebouchne. A najednou granát třikrát prsknul, zakouřilo se a žahnul.“ Výbuch v tu chvíli zasáhl ruského vojáka, jedné ženě utrhl nohy a Bohumila Filípka popálil.

Němečtí vojáci s puškami s nasazenými bodáky obcházeli vesnici a vyváděli ven každého, koho našli. Většina lidí neuměla německy a jen gestikulací a lámaným jazykem se pokoušeli zeptat, co se děje, jestli si mají zabalit nějaké potřebné věci z domova a kam vlastně půjdou. Mysleli si totiž, že je Němci odvádějí na práci. Ti je však jako dobytek nahnali do stodol a do kostela, které následně zapálili. Do oken pak házeli granáty a stříleli všechny, kteří se pokusili utéct.

Z obyvatel Českého Malína se zachránili a zůstali naživu jedině ti, kteří v ten nebyli v obci přítomni nebo byli na poli a také někteří z těch, kteří byli povolání k tomu, aby vezli naloupený majetek.

Před 13. červencem 1943 čítal Český Malín 444 obyvatel české národnosti. Němci jich povraždili a zaživa upálili celkem 374, z toho 104 mužů, 161 žen a 105 dětí. Z celkových 102 domů zbylo v obci po násilném vypálení jen 34.

Německá armáda se na okupovaných úze-mích v letech 1943 až 1944 potýkala s partyzány a různými diverzními skupinami včetně Banderovců, kteří bojovali za svobodnou Ukrajinu. Historik Eduard Stehlík vysvětluje: ,,Myslím, že Němci v kraji kolem Malína měli zřejmě smůlu, narazili na Banderovce a potom si na Českém Malínu vybili vztek.“ Dalším důvodem vypálení obce, který se hojně uvádí, je také fakt, že hitlerovští zločinci šli za cílem vyhubení a fy-zického vyhlazení slovanských národů počítaje v to národ český, který v Českém Malíně pobýval.

V Kronice českého Malína, která vyšla ihned po válce roku 1945, od Josefa Aloise Martinovského se uvádí, že jeden z německých generálů týden po zničení ukrajinské obce řekl: ,,Malín byl tragický, velký, přímo kolosální omyl. Dostali jsme odpoledne rozkaz se vrátit, upustit od akce, ale rozkaz přišel pozdě. Proto jsme odešli, aniž jsme spálili celou vesnici.“

Je fakt, že filmy se o této události netočí a učebnice dějepisu o ní většinou mlčí. Je tedy velice těžké, a ještě ke všemu po 75 letech, dopátrat se skutečné pravdy.