Chovatel šíří osvětu nejen o velkých českých kočkách

REGION (soš) — Do jedné ze tříd chomutovské školy Na Příkopech vchází Jiří Sochor s velkou přepravkou. Jakmile děti zjistí, že se v ní ukrývá rys, užasnou. Stejná fascinace z dětství dovedla majitele půlročního rysa k jeho pořízení. A zatímco Rýša chodí po třídě, občas vykoukne z okna, pohraje si s oblíbeným plyšákem, nebo očichá aktovky a penály, Jiří Sochor neúnavně vypráví o rysech, vyvrací mýty a polopravdy a snaží se seznámit širokou veřejnost o problematice velkých šelem na našem území.

Jak vás napadlo chovat rysa a jak jste se k Rýšovi dostal?

Mám ho vlastně tak trochu z dětské touhy. Šelmy jsem měl vždycky rád a v zooparku jsem chtěl pokaždé jako první vidět rysa. Zároveň dlouhodobě sleduji problematiku velkých šelem na našem území, než jsem si tedy splnil sen, už dopředu jsem věděl, co mě čeká, a že s ním určitě budu chtít podniknout i něco co podpoří ochranu rysů. Rýša se narodil před půl rokem na Slovensku v zajetí u chovatele, stejně jako jeho rodiče. Není tedy možné ho vypustit do přírody. U mě má velkou voliéru. Musel jsem splnit přísná pravidla k chovu, tedy určitě nestrádá. Teď jako mládě sní dvakrát denně 400 gramů masa, v dospělosti to bude jeden až jeden a půl kilogramu masa.

Kam všude s Rýšou jezdíte a není to nebezpečné?

Objíždíme školy, školky, kroužky, domovy důchodců. Pokaždé dopředu upozorním, jak se k rysovi mají chovat, to znamená nehladit po hlavě, nebýt hluční, sedět v klidu. Na konci přednášky každý dostane příležitost si Rýšu pohladit. Už jsem na něm vypozoroval, kdy má náladu a kdy ne, a samozřejmě ho po celou dobu nespouštím z očí. Rýša není agresivní. Je to s ním jako se psem nebo kočkou, takže pokud něco hrozí, tak třeba drobné škrábnutí. Ale i tomu se snažím průběžnými pokyny předejít. Přednášku si může objednat každý. Dobrovolně vybrané peníze, které s Rýšou dostaneme, putují dál na ochranu českých rysů.

Jak to vypadá s rysy na našem území?

V 90. letech bylo u nás asi 150 rysů a jejich populace klesá. Nyní je jich pouze šedesát až osmdesát kusů. Největší populace je na Šumavě, kde je spojena s tou bavorskou. V osmdesátých letech tam proběhla reintrodukce, tedy zpětné jejich vysazení tam, kde se vyskytovali, než je lidé vyhubili. Další přirozená populace kolem deseti kusů je v Beskydech, kde přechází ze Slovenska. Občas se migrací náhodně vyskytnou i jinde. Třeba v Moravském krasu je jeden rys, který tam bohužel nemá šanci se udržet. V Krušných horách by pro ně bylo ideální prostředí s přirozenou migrační trasou. Bylo by dobré je jimi osídlit.

Jaké jsou největší problémy rysů u nás?

Ty hlavní jsou dva. Prvním je pytláctví. Za posledních 20 let bylo na našem území zastřeleno kolem pěti set rysů. Samozřejmě nelegálně, protože rys je chráněný. Bohužel spousty odstřelů mají na svědomí myslivci. Byl proveden i anonymní průzkum, kde se myslivci sami přihlásili, že sami zastřelili nebo znají někoho, kdo má rysa na svědomí. Pak je velký problém absence biokoridorů. Rysové z Beskyd se třeba nemohou dostat na Šumavu kvůli dálnici D1. Přitom dalším problémem je právě genetická rozmanitost kvůli ubývajícímu počtu těchto šelem, je tedy potřeba, aby migrovaly. Biokoridory by navíc pomohly nejen rysům.

Problémy jsou i v pohledu laické veřejnosti. Ta čte nebo slýchá jen negativa, která jsou polovičními pravdami. A to právě třeba aktuálně o medvědovi nebo o vlcích. Lidé tu přes 150 lety všechny šelmy vyhubili a teď tu žijí s pocitem, že nám to tu patří. Ale to přeci není pravda. My jsme těm šelmám zabránili, aby tady byly. Přitom tu s námi žily tisíce let a fungovalo to.

Co by podle vás rysům pomohlo?

Česká republika podle mě zaspala, nemáme tu vůbec zákony nastavené na ochranu šelem. A to nejen rysů, ale i dalších dvou velkých chráněných šelem na našem území, tedy vlků a medvědů. Příkladem je třeba nyní hodně propíraný medvědem na Vsetínsku, kdy nikdo neví, jak se k němu postavit. V podobných případech by se mělo zakročit ihned a ne podle nějakých zastaralých zákonů. Je potřeba nastavit pravidla ze dne na den, ne se splňovat nějaké měsíční lhůty. Ten medvěd samozřejmě mezitím napáchá nějaké škody a navíc si zvykne na určité chování. Později už je pak problematické ho třeba přesunout a nezbývá, než ho odstřelit.

Rys je z těch třech šelem nejméně problematický. V podstatě nenapadá hospodářská a domácí zvířata, lidé ho v lese nepotkají, protože je plachý.

Pomohlo by také navázání diskuze s mysliveckou lobby třeba i v rodinách.

Rys je dobrý lovec pomáhá redukovat přemnoženou zvěř v lese, nutí ji migrovat a tím vlastně chrání nové porosty v lese. To by si měli uvědomit. Široká veřejnost pak může sledovat a sdílet náš facebookový profil „RÝŠa Ostrovid“ nebo podobné profily jiných skupin, třeba „Setkání s rysem“. Vzorem by nám mohlo být Slovensko.

Tam je rysů, vlků i medvědů mnohem více a samozřejmě tam chovají i ovce.

A dokážou spolu žít. Jistě, že jsou tam také problémy, ale jde o nastavení té rovnováhy.

Co chystáte do budoucna?

Chtěl bych spojit síly s ostatními skupinami, které se o ochranu rysů zajímají a oslovit velké společnosti které by zaštítily osvětu. Rád bych, abychom se spojili a díky tomu se dosáhlo něčeho většího. V únoru chystám prodejní výstavu dětských obrázků a plakátů rysa s vlastnopackovým podpisem Rýši. Výtěžek půjde na ochranu našich českých rysů ve volné přírodě.  Pomáháme ale i domácím kočkám. V prosinci proběhne nadační návštěva u Rýši a od zájemců budeme vybírat materiální nebo finanční podporu pro kadaňský kočičí spolek Petronella. 

Děkuji za rozhovor. Soňa ŠÍMOVÁ