Krásný Dvůr – Chovatelé psů se většinou dělí na dvě nesmiřitelné skupiny. Jedni vyznávají čistokrevná psí plemena. Druzí zase nedají dopustit na klasické voříšky. Přitom cesta ke smíření je jednoduchá. Nabízí ho naše národní plemeno český strakáč, hafan, který vypadá jak uliční směska, a přitom může mít rodokmen a vítězit na psích výstavách.
Jedna taková psí šampiónka žije v Krásném Dvoře. Jmenuje se Bela z Luční ulice a až na získané trofeje je to typická reprezentantka svého druhu. Když budete mít štěstí, můžete jí potkat třeba v zámeckém parku na procházce s její majitelkou Janou Vychytilovou.
„Chtěla jsem nějakého středního, krátkosrstého psa. A byla to láska na první pohled. Český strakatý pes je totiž volbou pro pravé vlastence a vlastenky,“ směje se chovatelka. „Jedná se o středně velké společenské plemeno klidné, ale temperamentní povahy. Uplatňuje se jako vynikající společenský pes vhodný do bytu i na zahradu. Je neagresivní, snáší se dobře i s kočkami. Je nenáročný na stravu. Je otužilý, protože ho dobře chrání hustá patrová srst, která má výbornou samočisticí schopnost. Netrpí němocemi, pouze občas se u nich objevuje dědičná epilepsie,“ vypočítává Vychytilová dobré stránky plemene.
Tělesné dispozice Bely obdivovali porotci mnoha soutěží. Během letoška získala ve své kategorii pětkrát první místo s udělením titulu CAC, neboli čekatelství titulu Národní šampion, jednou byla druhá a jednou třetí.
Jana Vychytilová ale před získáním titulu Národní šampion upřednostňuje zařazení do chovu. „Nevím, jestli to stihneme, na jaře začne hárat a chci ji nechat nakrýt. Podařilo se mi získat certifikát a založila jsem chovatelskou stanici pod názvem Krásný dvorek. Chci pokračovat v rozšiřování tohoto skvělého psa,“ dokazuje, že již Bella již brzy nebude v Krásném Dvoře sama svého druhu.
Jde o záslužnou činnost, protože český strakatý pes již začátkem 90. let málem vyhynul. „Český strakatý pes – původním názvem Horákův laboratorní pes – byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století pro pokusné účely. Vyšlechtil ho kynolog František Horák, který chtěl získat vhodné ho psa pro laboratorní pokusy, s klidnou povahou, vysokou plodností a nenáročného na péči. Šlechtění započalo v roce 1954, kdy spářil vlkošedou fenu a tříbarevně strakatého psa. V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes zaregistrováno v plemenné knize a byl schválen i jeho standard. Vůbec poprvé se oficiálně představilo na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze – Chuchli, konané v roce 1961. V roce 1981 bylo plemeno převzato do řádné evidence Českého svazu chovatelů. Předání do rukou běžných chovatelů na počátku 80. let 20. století se z původního počtu asi 40 psů dočkala jen hrstka. Pod novým názvem Český strakatý pes si je rozebralo pár nadšenců, kteří věřili, že se jim brzy podaří plemeno rozmnožit a učinit atraktivním pro širokou veřejnost. Po několika letech se ale český strakatý pes ocitl na pokraji vymření. Na živu zůstalo jen asdi šest „papírových“ psů a fen. Naštěstí majitelé společnými silami překonali počáteční nezdary a dostali tak plemeno z nejhoršího a dnes žije v republice okolo 1000 jedinců,“ zakončila svůj výklad zapálená chovatelka.
