Žatečtí vzdali čest žatectví a svou prvotinu pokřtili zdejším tradičním mokem

Kniha povídek od osmi žateckých autorů byla minulý týden oficiálně uvedena do života, a to tradičním křtem. Slavnostní obřad se konal v Restauraci U Orloje za přítomnosti autorů, ilustrátora, kmotra knihy, sponzorů, řady přátel a příznivců dobrého čtení.

,,Pivo je nejlepší tekutina na světě. Mám ho hrozně moc rád. Jednou v létě jsem seděl s kamarádem na pivu a on mi povídá a povídá, že když mu nejede výtah, tak musí do dvanáctýho patra po schodech pěšky. Povídání bylo jako povídka, tak jsem mu řekl, ať to napíše. On odvětil, že na to nemá, že není jako já a tak dále. Říkal jsem, že mu pomohu, že to dáme dohromady. Blesklo mi hlavou, že když pomůžu jednomu, mohu pomoci i sobě. Začal jsem spekulovat a přemýšlet. Přišel jsem na některá jména, ale hledal jsem klíč, koho vzít a koho nevzít. Klíč vznikl z toho, že to budou autoři, kteří se mi budou líbit, jak píšou a nesmí mít vydanou beletristickou knížku. Sháněl jsem, až nás nakonec bylo osm, ale název jsme nechali. Zdůvodnili jsme ho tím, co píše v úvodu Jaroslav Špička, že tři mušketýři byli taky čtyři a na nejslavnější fotografii skupiny Beatles, kde kráčí po přechodu, je místo čtyř brouků, také brouků pět,“ popsal v úvodu, jak se nápad se spisovatelskou akcí zrodil, Aleš Stroukal.  

Kniha, jejíž název zní ,,Žatecká sedma – Žatečtí se ctí k žatectví“, je dílem osmi autorů spjatých s naším městem, z nichž každý přispěl sedmi povídkami zaměřenými na Žatec nebo na některé konkrétnější věci ve městě. Na křtu knihy nechyběli, kromě Aleše Stroukala, ani František Blahout, Dominik Stroukal, Libor Želinský, Bára Jermanová, Bára Belanová a Katka Tesařová. Osmá z autorek, Veronika Salášková, se pro nemoc nedostavila.

Bára Belanová, jejíž psaný projev přirovnal Aleš Stroukal k Eduardu Štorchovi, je nejmladší ze všech osmi autorů. Teprve šestnáctiletá dívenka je stejně tajemná jako hrdinové knih a filmů, které má ráda. Podle toho, co naznačují její povídky by i ona chtěla být součástí fantaskních světů. ,,Chtěla bych poděkovat za příležitost, kterou jsem dostala. Mám hroznou radost, že se to nakonec povedlo,“ řekla rozpačitě během křtu mladinká Bára.

Druhou nejmladší autorkou je Kateřina Tesařová, která se ve svých povídkách převtěluje do různých rolí a postav. ,,Když jsem byla mladší, tak jsem byla přesvědčená o tom, že nikdy nemůžu vydat knížku, že na to nejsem dost dobrá. Psala jsem jen pro sebe do šuplíku. Pak jsem potkala Aleše a ten mi nabídl podílet se na knize Žatecká sedma a já si řekla, proč ne a jsem ráda, že to nakonec takhle pěkně vyšlo. Když jsem pracovala na všech povídkách, tak mi z toho šla tak hlava kolem, že z toho vylezla trojka z dějepisu,“ prozradila s úsměvem Katka Tesařová.

Třetí ze čtyř autorek Bára Jermanová má ráda pivo a svět a z jejích povídek je to cítit. ,,Děkuji za možnost podílet se na této knize. Chtěla bych také poděkovat své matce, protože nevím, jestli budu mít někdy možnost vyhrát Českou Miss a říct tohle nahlas do televize a také bych si přála světový mír,“ poděkovala se zdravou dávkou humoru také Bára Jermanová.

Poslední z dam je Veronika Salášková, která bývala redaktorkou Žateckých novin. ,,Psala vždy velice pěkně a působivě. Ve své práci je precizní a dává si moc záležet,“ pochválil svou kolegyni v její nepřítomnosti Aleš Stroukal.

Mezi autory, které si vzal pod svá pomyslná spisovatelská křídla Aleš Stroukal, nemohl chybět jeho syn Dominik – veršotepec a odborník na zájmena. ,,Dominik dělá spíše do zájmen a rýmovaček, ale dal kratičké povídky, ve kterých je i Žatec. Já rád hledám ve věcech, které čtu, podhoubí, ale když čtete věci od Dominika, musíte v nalezeném podhoubí hledat další podhoubí,“ popsal tvorbu Dominika jeho otec.

Vedle Dominika a Aleše mužskou část autorů doplnili novinář, milovník knížek a sportování Libor Želinský. ,,Já, když jsem četl dva názvy Liborových povídek (jedna se jmenuje ,,Kriminál“ a druhá ,,Zpívánky“), tak jsem chtěl jít a omlátit mu knížku o hlavu. Zpívánky? Co je to za ptákovinu? Ale když si pak člověk povídky přečte, tak zjistí, že k nim názvy absolutně sedí. Ze začátku se vám to zdá jako blbost, ale ono je to přitom naprosto geniální. Je to genialita na druhou,“ vyjádřil se k povídkám Libora Želinského Aleš Stroukal.

Posledním, ale neméně důležitým autorem, je nadšenec všech věcí související s dopravou, František Blahout. ,,Když jsem vezl ještě teplé knihy z tiskárny, tak jsem neodolal, zastavil jsem a začal jsem povídky se zájmem číst a musel jsem konstatovat, že je to opravdu povedené dílo. Když se někdo pustí do listování knížky, zjistí, že je tam skutečně spousta zajímavých věcí,“ podotkl ve svých slovech František Blahout.

Knihu svými ilustracemi doplnil Jiří Vaníček, který s Alešem Stroukalem spolupracoval již na knize ,,Jak jsme...“. Jednoduché obrázky charakterizují každou jednotlivou povídku.