Slam poetry jako verbální obnažení duše

CHOMUTOV (soš) — O tom, že poezie není nuda, přesvědčilo zaplněný provizorní sál v oddělení dětské literatury Chomutovské knihovny i vystoupení Slam poetry. Večer patřil čtyřem performerům, kteří si říkají Dr. Filipitch, Ten, co jí kytky, Fogl a Miky. Do svých vtipných přednesů zapojili i diváky, kteří jednotlivá vystoupení hodnotili body od jednoho do desíti. O tomto netradičním básnickém stylu jsem si povídala s Dr. Filipitchem.

Co mohli diváci na dnešním představení vidět?

„Proběhla tu exhibice ve slam poetry, což je velmi zjednodušeně soutěž v přednesu autorských textů. Zajímavé na tom je, že jde o plně interaktivní přednes. Lidé, kteří dorazili, tak rozhodli o tom, jak to dopadne.“

Jak docílíte toho, aby se lidé zapojili?

„Já jsem hodně expresivní. Slam je kombinací poezie a dramatu a u mě je ta performativní dramatická složka velice podstatná. Řekl bych, že jsem zneklidňující a ten neklid možná na lidi působí. Jdu na to skrze emoce.“

Jak jste se ke Slam poetry dostal?

„Od roku 2008 funguji v různých hudebních uskupeních a několikrát mi bylo řečeno, že lidi více baví, jak mluvím mezi písněmi než ty písně jako takové. To pro mě samozřejmě bylo jistým způsobem urážející, ale snažil jsem si to nebrat osobně. Když jsem slyšel o Slam poetry, tak jsem se tomu zpočátku bránil, ale jakmile jsem to zkusil, zjistil jsem, že je to velmi vtahující.

Myslíte si, že tento moderní směr může lidi vrátit i k četbě klasické poezie?

„Vracíme slovu sílu a vracíme slovo mezi lidi. Doufám, že to má v tomhle ohledu ozdravné účinky.“

Kde čerpáte inspiraci?

„Co se týče klasické poezie, kterou rovněž tvořím, tak mám mnohem blíž k českým autorům jako je Tomáš Kůs, Jan Těsnohlídek, Tim Postovit. Ze zahraničních pak vídeňský Ernst Jandl nebo Erich Fried. Ale už teď lituji, že jsem řekl, ty které jsem řekl, protože jsem sebral místo jiným, kteří by si to také zasloužili. Pro Slam poetry hledám inspiraci spíš u sebe a v konkrétních životních zkušenostech, které potom přetavuji. Jednoduše řečeno, v klasické poezii se inspiruji tím, co už bylo vytvořeno, ve slamu v tom, co prožívám.”

Jaký je vlastně rozdíl mezi klasickou poezií a Slam poetry?

„Slam vlastně ještě doteď nebyl pořádně definován. Mnoho lidí se domnívá, že definicí slamu je právě ten jeho vývoj, dynamika a progres. Když to hodně zjednoduším, poezie se tvoří pro čtenáře a Slam poetry pro posluchače. Ale samozřejmě existuje mnoho slamerů, jejichž texty můžete dát i na papír a funguje to. U mých je to tak napůl, rád hodně experimentuji. Někteří slameři se zaměřují více na improvizace, což je jeho další možností. Já jsem textař, rád si svoje představení připravuji dopředu. Slam má samozřejmě i pravidla. Performer musí být zároveň autorem textu, nesmí používat rekvizity ani kostýmy a v soutěži se musí vejít do tří minut.

Děkuji za rozhovor. Soňa ŠÍMOVÁ