Rozloučení s Mírou Schneidrem přineslo naději dalším

CHOMUTOV (soš) — Zhruba šest desítek smutečních hostů se ve středu 15. ledna sešlo ve společenské místnosti Domova pro osoby se zdravotním postižením v ulici Písečná. Přišli se rozloučit s mladíkem, který za jeho zdmi vyrůstal a přes svůj hendikep jim téměř každý den přinášel úsměv na tvář. Pro svou pohodovou povahu a výtvarné nadání byl oblíbený nejen u zdravotních sester, pečovatelek a sociálních pracovnic, měl také řadu příznivců z řad veřejnosti.

Miroslav se narodil 11. září 1988 v Chomutově bez dolní části těla. V Domově pro postižení na Písečné žil od roku 1992. Velkou část života strávil vleže na břiše na kolečkovém lůžku. V loňském roce se pak podařilo vymyslet způsob, jak Míru usadit na elektrický vozík a díky sbírce se vybral i potřebný obnos. Mladý muž však 27. prosince 2019 náhle zemřel.

„Jestli se na nás dívá shora, tak se usmívá,“ zahájila smuteční ceremoniál Alena Tölgová, ředitelka Sociálních služeb Chomutov. „Měl rád všechny akce, které jsme pořádali, rád byl středem pozornosti, žil každým okamžikem a svůj hendikep dokázal nahradit vlídností a radostí,“ uvedla ředitelka, která pro tuto příležitost nechala provizorní smuteční síň vyzdobit střípky z Mírova života na fotografiích a soškami andělů.

„Dlouho jsem hledal slova, jsou situace, kdy k vám zkrátka nepřijdou. Míru jsem znal asi 7 let a byl pro mě motivací. Když jsem ho viděl, říkal jsem si, že vlastně nemám žádné problémy, protože mám všechno, co mám mít. Míra to neměl, a přesto se radoval ze života. Jsem vděčný, že jsem mohl alespoň trochu pomoci a spolu s vámi vybrat na vozík.  I když se ho nedočkal, jsem rád, že mohl poslední dny trávit alespoň těšením se na něco, co mu mělo ulehčit život,“ pronesl náměstek primátora Milan Märc. 

Rozloučit se přijel i hejtman ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, s nímž si Míra psal, vážil si ho a měli spolu důvěrný vztah. „Míro, kamaráde…,“ zahájil svůj emotivní proslov směrem k pomyslnému oltáři s fotografií, „přijel sem se na tebe zase podívat, bohužel už dnes naposledy.  Moc si vážím toho, že jsme se poznali, vzkazů, které jsi mi posílal na facebooku i toho posledního přání do nového roku. Vždy jsem tě obdivoval, jak jsi se dokázal prát se svým osudem, najít si záliby, které jsi byl schopný vykonávat, byl jsem moc rád, že jsem viděl tvé krásné obrázky na výstavě. A věřil jsem i v to, že si užiješ ten nový vozík. Mám aspoň radost, že jsem ti splnil přání a přijel ses podívat do mé pracovny, kde jsme si popovídali. Moc mě Míro mrzí, že se s tebou vidím naposledy. Je to smutné, ale měj se moc hezky a budu vždy vzpomínat.“

„Míra měl v poslední době rád anděly a odcházel v období atmosféry Vánoc. Je to jeden z krásných aspektů poselství nebes. Andělé nás vždy směřují a vedou ke Kristu. Protože Ježíšův život, jehož narození si připomínáme v období Vánoc, je opředen právě přítomností andělů, v jejichž přítomnosti se Míra cítil dobře. Rád bych našemu loučení dodal tuhle křesťanskou naději. Že život nekončí smrtí, že smrt jsou dveře, kterými vcházíme a pokračujeme dál. Přejme Mírovi plnost pokoje krásy a radosti nebeského království,“ uzavřel obřad kněz Alois Heger.  

Mírův náhlý odchod mnoho lidí rozesmutnil, zároveň ale přinese naději jiným. Peníze ze sbírky na nový vozík totiž pomůžou dalším potřebným. Město v současnosti vybírá ty, kterým by mohly pomoci. Primárně by měly rovněž posloužit k zakoupení zdravotních pomůcek. 

Na Míru zavzpomínaly vychovatelka Domova pro osoby se zdravotním postižením Romana Kolářová, pečovatelka Domova pro osoby se zdravotním postižením Dana Hradecká a vedoucí Soňa Dolejší:

Miroslav Schneider 11.9. 1988 — 27. 12. 2019

V Domově pro osoby se zdravotním postižením pobýval Míra od svých 4 let (1992). Od malička byl usměvavý, veselý, velice společenský, kamarádský a komunikativní. Oblíbený byl také mezi klienty, personálem i veřejností. Míra zde měl také dlouholetou přítelkyni Martinu, se kterou trávil větší část svého života. Byli si velice blízcí a vzájemně se dokázali podporovat. Užíval si i přes svůj handicap každého dne a zajímal se o veškeré dění kolem sebe.

V letech 1997–2002 navštěvoval Mateřskou školu a Pomocnou školu Chomutov, od roku 2002 docházel do Základní školy Chomutov, 17. listopadu, kterou v roce 2008 řádně dokončil a získal tak základy vzdělání. Na školu velice rád vzpomínal a stále udržoval kontakt s učiteli. Od roku 2016 navštěvoval praktickou školu Euroinstitut.

Jeho oblíbenou činností byla práce na PC. Pomocí sociální sítě Facebook se často kontaktoval se svými přáteli i s rodinou. Stejně tak si rád zahrál počítačové hry. Ve volném čase maloval obrázky, které každý rok vystavoval ve veřejných budovách. Miloval vaření, rád se zúčastňoval veškerých akcí v domově i mimo něj. Nejraději měl však „Diskotéku pro handicapované”. Několikrát se zapojil do soutěží v tvořivosti. Rád se učil novým věcem a seznamoval se s novými lidmi. Především se však zajímal o politické a veřejné dění u nás i ve světě. Díky tomu mu bylo umožněno navštívit Poslaneckou sněmovnu a hejtmana Ústeckého kraje Ondřeje Bubeníčka.

V poslední době se cítil v přítomnosti sošek andělů šťastný a spokojený, jak sám říkal „dodávají mi sílu a energii...”. Andílci mu dělali společnost i v jeho nelehké životní situaci, kdy byl dlouhodobě hospitalizován. Na sklonku loňského roku si chtěl uskutečnit svůj sen a sepsat knihu ze střípků svého života. Jeho myšlenky si bohužel již nikdo z nás nepřečte.

Všem bude velmi chybět. 

Foto: Závěrečná slova na rozloučení s Miroslavem Schneiderem pronesl chomutovský kněz Alois Heger. Foto: Soňa ŠÍMOVÁ