Josef Šporgy: Sochařina je práce, která na člověka zbyde

Josef Šporgy je výrazným krušnohorským umělcem. Jeho posledním velkým dokončeným cyklem se stal Betlém pro kostel svatého Michaela v Blatně sestávající z osmnácti dřevěných figur. Jako každý rok se mimo sochařskou a grafickou práci věnuje organizování festivalu Obnaženi, jehož přípravy jsou v plném proudu prakticky vždy hned po skončení festivalu.

Co to znamená konkrétně, když má výtvarník Josef Šporgy hodně práce?

Znamená to, že se mi nakupily zakázky, že budu mít, když to nezakřiknu, co dělat na půl roku dopředu. Právě teď je přede mnou hodně speciální práce – jde o návrh a realizaci místa setkávání v obci Vinoř u Prahy, kdy v zadání stojí propojit dohromady citlivě spoustu rovin: na ulici vzhledu 21. století zachovat prvky současnosti, ale tak, aby zde dobře působila soška barokní Panny Marie s Jezulátkem. Půjde o obrovské lavice a připomenutí kapličky, která zde původně stála, materiálem je modřín a smrk. V blízkosti je mužský klášter, takže by mělo místo být určené k setkávání věřících i nevěřících a současnosti a minulosti. Vernisáž s odhalením realizace je plánována na 4. června společně s poutí. Nejradši tvořím v Krušných horách a cítím se být krušnohorským sochařem, ale zde jsem se touto výzvou nechal vylákat až k Praze, i když takové zakázky s díky odmítám s tím, že v lokalitě žije pracuje spousta mých schopných kolegů. Uchvátil mne příběh zachráněné barokní sošky, kterou v 70. letech málem dělníci nechali rozbít, ale i nadšení architekta Jindry Synka, který si uhájil plán rehabilitace místa bývalé kapličky, a zaujala mne také náročnost zadání propojovat zdánlivě nespojitelné. Z baroka jsem si zvolil například motiv kruhu.

Jaké to je, živit se uměleckou činností?

Organizovaně a profesionálně dělám sochařinu a grafiku 25 let. Nebylo by to možné bez velké vytrvalosti a ochoty vytrpět si období, kdy nebylo dost zájmu o mou práci a nebylo ani dost peněz. Sochařina je cesta, která na člověka zbyde. S kolegou, skvělým sochařem Jiřím Němcem, si vždycky říkáme: Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by to dělal každý. Poslední tři roky mám to štěstí, že si na nedostatek práce nemohu stěžovat.

Co tvoříte mimo své zakázky?

Jelikož jsem zorganizoval sedm chomutovských salónů, na něž jsem pozval k vystavování spoustu kolegů z řad umělců, musel jsem jít sám příkladem a vystavit své volné věci. Mladším kolegům vždycky radím, aby se volné práci, tedy něčemu, co vychází jen z nich, stále věnovali. Kdo je ze sběratelů chytrý, ten nakupuje volnou tvorbu. Účastnit se našeho salónu nebo sympozia také dává příležitost naučit se pracovat s termínem. Letos 10. srpna se bude konat 19. ročník festivalu Obnaženi, pro který už máme připravený bohatý program. Pro tento festival jsem vloni vytvořil sochu Mimozemšťani, která stála v Chomutově u lázní.

Máte témata, ke kterým se vracíte?

Snažím se dělat pokaždé něco, co jsem ještě nedělal. V minulosti jsem například zažil velký zájem o mé sochy jablek, hrušek a ohryzků v nadměrné velikosti, a také o kostry pravěkých zvířat. Kdybych dělal jenom ohryzky, pořád by o ně zájem byl a měl bych se dobře, ale vždycky říkám, že je nutné si uvědomit pravý čas od věcí odejít, aby se ze mě nestávala fabrika. Pak jsou velmi dlouhodobé projekty, ke kterým se člověk vrací několik let. U vloni dokončeného Betléma pro kostel svatého Michaela v Blatně to byly tři figury za rok po dobu šesti let. Na sympoziu na Lesné pak každoročně přibývá jedna socha ze znamení zvěrokruhu a s dalšími třemi kolegy takto dlouhodobě spolupracujeme na vzniku Krušnohorských šachových figur. Téma, kterým jsem se dříve silně zabýval a ke kterým bych se rád vrátil, jsou ženské akty.