Louny letos už podeváté nabídnou regionální přehlídku dokumentů Jednoho světa

Dokumentární festival s tématikou lidských práv Jeden Svět patří mezi největší události svého druhu v Evropě. Pořadatelem této mezinárodní kulturní akce je nezisková organizace Člověk v tísni. Letošní, dvacátý pátý ročník hledá odpovědi na otázku: „Jaká je cena bezpečí?“. Kateřina Suchá pracuje v Člověku v tísni od roku 2005, kde se věnovala vedle dalších věcí také organizaci Jednoho světa. Několik let poté, co se rodačka z Ústí nad Labem přistěhovala do Loun, se rozhodla začít pořádat festival o lidských právech i v našem městě. Díky jejímu nadšení a v neposlední řadě i zkušenostem se Louny letos už podeváté zařadí mezi 27 měst, ve kterých se bude konat regionální přehlídka dokumentů Jednoho světa.

Katko děkuji, že jsi přijala mé pozvání na rozhovor a jdeme na otázky  Většina lidí festival Jeden svět určitě zná. Ale přesto, můžeš na začátek říct hlavní myšlenku projekcí dokumentárních filmů?
Festival vznikl v Člověku v tísni z potřeby ukazovat prostřednictvím dokumentárních filmů co se aktuálně ve světě děje. Současná média většinou nemají dost prostoru rozebírat jednotlivá témata úplně do hloubky. Člověk v tísni se věnuje lidským právům na různých úrovních, a to jak na úrovni podpory lidských práv, tak na úrovni humanitární pomoci ve světě. První dokumenty byly zařazovány většinou z oblastí, kde tato organizace působila a působí. Časem se projekce rozšířily a tento festival se stal významnou mezinárodní událostí roku. Letos už má festival dvacáté páté výročí.
Vím, že projekce dokumentů nejsou jedinou náplní festivalu. Jak ještě přibližujete návštěvníkům současné dění?
Festival je specifický také tím, že po každém filmu následuje debata s odborníkem. My jsme si vědomi toho, že hodinový snímek nepokryje celé téma, a že se jedná ve většině případů o subjektivní pohled daného režiséra nebo režisérky. Z toho důvodu si zveme nezávislé odborníky, kteří tématu rozumí a dokáží odpovědět divákům na dotazy, které je během projekce třeba napadnou. Vždy jsme rádi, když se k tématu rozběhne živá diskuze, což je v podstatě cíl Jednoho světa. Aby si o tématu lidi povídali a na základě získaných informací si utvořili vlastní názor.
Každý ročník festivalu má své téma. Já už jsem ho v úvodu zmínila.  Jak ho ale chápeš ty jako hlavní koordinátorka a jak bys ho představila návštěvníkům?
Letošní slogan je „Cena bezpečí“. Je to velmi otevřené téma a každý si ho může vykládat po svém. Každý z uváděných filmů se nějak dotýká motivu bezpečí a má vzbudit otázky typu: „Co jsme ochotni obětovat kvůli svému bezpečí?“, „Co jsme schopni udělat pro své bezpečí?“, „Jak se chovat k lidem, kteří se ocitli v nebezpečí?“. Každý z nás má své, většinou neochvějné odpovědi na tyto otázky. Díky snímkům a následným debatám můžeme lidem zprostředkovat jiné pohledy na věc a tím jejich pevné názorové mantinely někam posunout.
Jeden svět se do Loun dostal díky tobě. Jak jsi přišla na nápad zahrnout Louny na seznam regionálních projekcí?
Chtěla jsem využít svých zkušeností, které jsem nasbírala při pořádání festivalu v Praze, kde jsem měla na starosti školní projekce. Líbila se mi představa přenést koncept Jednoho světa do Loun. Myšlenka zrealizovat si vlastní Jeden svět v Lounech se mi zalíbila natolik, že jsem začala oslovovat různé lounské kulturně vzdělávací organizace, hledala jsem lidi podobného zájmu a za ta léta se to krásně poskládalo do podoby festivalu, jak ho nabízíme divákům dnes.
Jak se filmy na festival vybírají? Hlásí se vám se svými snímky i sami autoři? Teď myslím, jak to funguje na té centrální úrovni, tedy v metropoli.
Na festival se přihlásí každý rok něco kolem tisícovky filmů. Snímky si také vybíráme sami na jiných zahraničních festivalech. Ráda bych zmínila, že do projekcí jsou zahrnuty i premiéry českých a světových dokumentů.
A jak takový výběr probíhá konkrétně v Lounech?
Samotný výběr je pro nás vždy velká výzva. Dostaneme k dispozici okolo čtyřiceti filmů. Od ledna do února se náš tým intenzivně schází, nakoukává jednotlivé snímky a diskutuje o nich. Není to tak, že vybíráme jen ty, které se nám líbí. Soustředíme se hlavně na dokumenty, kterými bychom mohli oslovit lounské diváky. Volíme hlavně témata, která se tu ještě nepromítala, a která by mohla v Lounech rezonovat. Za těch devět let, co už v Lounech festival běží, se snažíme poznávat zdejší publikum. Začínáme mít povědomí o tom, která témata jsou tu oblíbenější a která jsou naopak bez valného zájmu. Hlavními kritérii ale zůstává aktuálnost a různorodost.
Kolik snímků se bude letos v Lounech promítat a který bude tím prvním?
Letošní ročník nabízí devět projekcí. Ve výběru samozřejmě nesmí chybět film o aktuálním dění na Ukrajině, se kterým Jeden svět zahajujeme. Promítneme film Překonat temnotu, který je složen z krátkých setů natočených různými filmaři z celé Ukrajiny jen pár týdnů po loňské okupaci.
Která projekce tebe osobně zasáhla nejvíc?
Mě se hodně dotkl snímek s názvem Dohazovačka. Celý snímek se v podstatě odehrává v jedné místnosti, kde je jedna mluvící hlava. Režisérka zpovídá džihádistku Toobu Gondal. Ženu, která odešla z bohaté rodiny z Londýna do Sýrie, aby se stala manželkou a členkou ISIS. Prostřednictvím twitteru navíc rozšiřovala povědomí o ISIS, podporovala teroristické činy a verbovala další ženy do služeb ISIS. Dokument je natočený v uprchlickém táboře na hranici Sýrie, kde žije tisícovka žen a jejich dětí s podobných osudem z celého světa, které se tu ocitly po porážce takzvaného Islámského státu. Po zhlédnutí snímku propukla v našem týmu velká diskuze. Je to totiž velmi silná výpověď, kde se dovídáme, jaké motivy ženu do ISIS zavedly a jaké to bylo žít uprostřed Islámského státu. Žena je tu se svými činy navíc konfrontována. Za mě určitě doporučuji tento dokument vidět a udělat si vlastní názor. Ale máme i jiná zajímavá témata, jako třeba film o kauze vraždy novináře Kuciaka nebo film o astronautech a jejich psychice v odloučení. Vztahová témata zase najdete ve filmu Polské modlitby nebo českém filmu Šťastně až na věky. Každý z filmů, který jsme letos vybrali, ve mně určitým způsobem rezonuje.
Zmínila jsi svůj tým. Jak vznikal a kdo ho dnes tvoří?
Postupem času jsem si k sobě sháněla lidi, kteří by byli schopní se mnou festival dělat, které to téma zajímá a hlavně baví. Zároveň se tým doplnil o lidi, kteří působili na místech, kde jsme Jeden svět pořádali. Dnes je nás celkem devět a jsme myslím dobrá parta.
Když už mluvíme o promítacích místech. Kde všude se budou snímky pouštět?
I v tomhle se snažíme být různorodí. Každý den se bude promítat někde jinde, sázíme na to, že každé místo má svou speciální atmosféru Máme celkem pět projekčních míst, a to Městská knihovna Louny, Oblastní Muzeum Louny, Rozhledna na Červeňáku, Zámek Nový Hrad v Jimlíně a nejnovějším místem je nová budova lounského archivu.
Do programu jste zařadili i doprovodné akce týkající se našeho města. Můžeš je trošku přiblížit?
Naší první, takzvanou vykopávací akcí, je přednáška archiváře Jana Mareše, kterého jsme poprosili, jestli by letošní slogan „Cena bezpečí“, mohl nějakým způsobem reflektovat z historického pohledu. Bude to zajímavý počin na téma jakými (ne)bezpečnými událostmi si Louny prošly ve své historii. Přednáška proběhne týden před slavnostním zahájením festivalu v nové budově lounského archivu. Součástí této akce budou také kinoupoutávky chystaných festivalových filmů, podle nichž si každý může lépe vybrat snímek, který chce vidět. Druhá doprovodná akce nabídne dnes už tradiční jednosvětovou procházku na téma „Objevte periferie Loun“. Architekta Jana Kubánková provede návštěvníky místy, kam se většinou normálně nepodívají a možná se s nimi dostane i za hranice přirozeného pocitu bezpečí. Určitě všechny zveme. Procházet se budeme zdarma v neděli 26. března. Vycházíme ve 14:00 h od loutkového divadla.
Dvě poslední a velmi důležité otázky. Od kdy do kdy se letošní lounský festival Jeden svět koná a kde si mohou zájemci přečíst jeho celý program?
Festival zahajujeme v úterý 28. března a potrvá do 1. dubna. Program je dostupný na webové adrese www.jedensvet.cz/louny.
Děkuji za rozhovor a přeji moho zdaru!

Denisa Bukvajová