Rozhledny jsou pohlazením mé duše

V úvodu jsem zmínila, že jste se v pozdějším věku pustila do úplně jiného řemesla, než kterému jste se věnovala celý život. Jaké pro vás bylo zařadit se mezi učně?

Byla jsem tam sice nejstarší, ale bavilo mě to. Kantoři byli skvělí a fundovaní. Musela jsem dělat i zkoušku z občanské nauky, ale odborné předměty mi dávaly větší smysl. Školu našla moje dcera, se kterou jsme toto dvouleté učení absolvovaly. Bylo to v Praze v Braníku. Poté jsem si dělala ještě baristické kurzy v Praze a v naší kavárně.

Mám moc ráda autovýlety. Vždy, když někam jedu, chci navštívit nějakou kavárnu. Miluju kávu. Dnes jsou kavárny na každém rohu, ale když jsem před deseti lety zakládala kavárnu Za Dubem, situace byla úplně jiná. Tehdy jich tolik nebylo, ale postupně se kávová kultura u nás opravdu zlepšila.

Klub žen Stradonice vznikl v roce 2002. Nyní je nás něco kolem patnácti. Scházíme se každý čtvrtek v hospodě, kde domlouváme různé akce. Jsme rády, že se k nám už přidávají i mladší ženy, které pořádají akce jako je Halloween nebo Dětský Den. Při těchto akcích spíš už jen pomáháme, pokud nás potřebují. Spolupráce mezi generacemi ve Stradonicích funguje dobře. U větších akcích jako je Sraz rodáků a Ukliďme Česko, spolupracujeme i s hasiči. To vše se děje s podporou Městyse Peruc.

Začínáme 1. ledna, kdy se ve dvě hodiny odpoledne vychází na rozhlednu Stradonku. Tam si připíjíme na Nový rok a hlavně na zdraví. Pokračujeme Dětským karnevalem, Masopustem a 8. března slavíme MDŽ. V předjaří už nám začínají přednášky na různá témata. Většinou cestovatelská nebo historická. Letos nás navštíví 15. března Jan Mareš na téma Spolkový život za Rakouska a po něm. Nesmí chybět ani Čarodějnice, ty se konají klasicky 30. dubna. V červnu slavíme Den dětí. V září organizuje hospoda pouťové posezení při muzice. My pokračujeme Rozsvícením stromečku a Mikulášem. Před Velikonocemi a Vánocemi bývalá paní hospodská Kateřina Grundová založila akci Dílničky pro děti. Pro lepší představivost jen krátce popíši, jak vypadá část Dílniček před Velikonocemi, které už jsou za dveřmi. Děti si přinesou vyfouknutá vajíčka a naše členka Marta Brabcová zvaná Vichřice jim ukazuje, jak je mají zdobit. Před Vánoci si zase vyrábí různé papírové ozdobičky.

První akce, které jsem se zúčastnila, proběhla v roce 2004. Od té doby jsem se zapojovala pravidelně. Postupně jsem se začala podílet i na plánování, což mě moc bavilo, zejména výstavy a přednášky. Protože jsem původně geodet, uspořádala jsem nejdřív výstavu map, na kterou navázala výstava pohlednic. Tehdy se všechny akce konaly v hospodě U Pytláka, která dnes nese název Pod rozhlednou.

Dostáváme se k rozhledně, která by bez Vás asi nestála. Jak se zrodila myšlenka zřídit rozhlednu a proč právě na místě, kde stojí?

V roce 2006 jsem se podílela na organizování přednášek doktora Smrže z archeologického ústavu k vykopávkám ze sedmdesátých let. Jedna se konala na sále a druhá byla spojena i s procházkou, kdy jsme se na místo, kde se nachází val původního keltského hradiště, šli i podívat. Moc ráda se dívám do dálky, když je na co se dívat. A právě na místě, kde se dnes rozhledna vyskytuje, mě zdejší výhled velmi zaujal a řekla jsem si, že by mohl oslovit i další lidi. Dalším impulsem bylo právě magické místo posledního keltského valu.

Inciativa na vznik rozhledny vzešla z našeho klubu žen. Požádala jsem tehdy svého spolužáka z Gymnázia architekta Karla Chloubu o vypracování studie. Ta byla následně spolu s podpisovým archem předložena veřejnosti při příležitosti výstavy O Stradonicích, kterou vidělo téměř 200 hostů. Návštěvníci výstavy tak mohli svým podpisem vyjádřit podporu našemu návrhu postavení rozhledny. Souhlasných podpisů bylo opravdu hodně, tak jsme vznesly požadavek na realizaci rozhledny na Městys Peruc. Úřad pod vedením Antonína Lance stavbu podpořil, v lednu 2009 vypracoval Ing. Hrdlička prováděcí projekt a v dubnu se začalo stavět. 14. července proběhla kolaudace a 18. 7. 2009 se konaly křtiny rozhledny. Jméno Stradonka vymyslela Marie Formánková.

Střechu rozhledny nám zdarma postavil pan Drdlík, který se věnuje výrobě šindelů v Hlinsku, ale své dětství prožil právě ve Stradonicích. Proběhlo pár brigád, při kterých se činily hlavně členky klubu podpořené několika muži. Samotná dřevěná konstrukce rozhledny byla financována obcí, která na její stavbu najala firmu KLEMPO ze Žatce.

Už na konci 19. století se na mapách objevovaly názvy Na šancích, Na hradbách. V roce 1909 bylo opevněné sídliště popsáno v odborné literatuře jako ostroh náhorní plošiny s dalekým výhledem do krajiny, ohraničený strmými svahy s možností vodních zdrojů v údolí osady Chrastín a Débeřského potoka. Na východě je sídliště ohraničeno umělým obranným valem. Průzkum a datování opevnění provedl v 70. létech 20. století PHDr. Zdeněk Smrž z Archeologického ústavu ČSAV Most. Nalezl místo vstupní brány, ale průzkum celé plochy hradiště dosud proveden nebyl. Výsledky archeologického průzkumu se návštěvníci mohou dozvědět na informační tabuli u Stradonky, případně na www.stradonka.cz.

Na místě bývalého keltského valu není ale jen rozhledna. Jsou tam také krásné sluneční hodiny. A nejsou to ledajaké sluneční hodiny. Mohla byste přiblížit jejich vznik a popsat jejich jedinečnost?

Máte pravdu, jsou to analematické sluneční hodiny a Stradonka je dostala v roce 2012 ke svým třetím narozeninám. Analema je křivka dráhy Slunce po obloze když se z jednoho místa ve stejný čas díváte na oblohu po celý rok. Slunce tak vytvoří osmičku zvanou analema. U analematických slunečních hodin pro zjednodušení nahradíme osmičku rovnou hlavní osou.

Já jsem je vyměřila a manžel spočítal polohu kůlů podle programu a knížek, které jsme si načetli. Předobraz těchto hodin jsme si nejprve udělali na naší zahradě a pak je zrealizovali na místě, kde se nachází. Tyto hodiny ukazují pravý stradonický čas. Jejich motto je: „Já a můj stín spojují slunce se Zemí.“ Což vlastně znamená, že já si stoupnu na desku, na které je vyrytá osa, která nahrazuje analemu. K ose jsou vyznačeny rysky pro jednotlivé měsíce. Když tedy chci znát přesný čas, stoupnu si na desku příslušnou pro daný měsíc a můj stín na kůlech, jež jsou okolo, ukáže pravý stradonický zimní čas. Neplatí to pro letní čas. Celý projekt jsme konzultovali s Astronomickým ústavem v Hradci Králové. Základní žulovou desku nám přivezl opět pan Drdlík. Jámy pro kůly vyvrtali Čestmír Brabec a Gerhard Fiala. Usadit těžkou desku přijelo pomoci Zemědělské družstvo Peruc.

Lidé tam chodí hodně. Je to moc hezké místo pro vycházky, výlety, „civění“ do dálky i randění. Dali jsme tam knihu pro vzkazy. Jeden zápis bych chtěla zmínit: „Humboldt měl pravdu!“. Což znamená, že České Středohoří je opravdu úžasné. Výhled je od Peruce až po Sedlo. Při dobré viditelnosti vidíme i větrné elektrárny na hranicích s Německem. Pokud ale nechcete zmoknout, tak na Stradonku nechoďte v den jejích narozenin, tedy 18. 7., protože to vždy zaručeně prší.

V blízké době se chystá dokončení rekonstrukce stradonického rybníka, k němu vede krásná procházka. Tu si můžete prodloužit, když si budete chtít podívat do osady Chrastín. Další krásná místa v okolí jsou například Zámek Pátek nebo barokní statek a pramen potoka v Débeři. A samozřejmě se můžete zastavit na Peruci u mě v kavárně Za Dubem.

V roce 2008 jsem měla možnost procestovat Nový Zéland. Je to úžasná země plná nádherné přírody a skvělého jídla. Společně s manželem jsme navštívili jak severní, tak jižní ostrov, a to díky pozvání jeho novozélandského kolegy, kterého poznal v práci. Strávili jsme tam pět nezapomenutelných týdnů. Bylo fajn mít po boku někoho místního. Díky němu jsme toho viděli a zažili mnohem víc, než bychom zvládli sami. Kromě nádherné krajiny mě nadchla i novozélandská gastronomie. V běžných supermarketech se daly koupit suroviny té nejvyšší kvality, což nám umožnilo vařit si dobrá jídla. Naopak v Čechách si maso raději kupuji u řezníka, abych věděla, odkud pochází. Supermarketům u nás v tomhle směru moc nedůvěřuji. Jednou týdně jsme si zašli na večeři do restaurace, ale jinak jsme si vařili sami. Novozélandský život mi přišel takový správně jednoduchý. V porovnání s naším byl mnohem méně komplikovaný. Jenom ta cesta je tam opravdu dlouhá. Po návratu mi trvalo celý týden, než jsem se z té časové změny a únavy vzpamatovala.

Nejraději si vychutnám šálek dobré kávy. Káva je moje velká slabost. Ráda navštěvuji rozhledny. Jsou pro mě pohlazením po duši, i když moje kolena už při těchto výstupech občas protestují. Inspiraci pro naši rozhlednu jsme vlastně našli na jednom z výletů v jižních Čechách, v městečku Netolice. Kromě toho chodím do lounské knihovny na hodiny angličtiny a také na Zápisky ze života ke Káče Suché. Pravidelně navštěvujeme divadelní představení, máme předplatné v krásném lounském divadle. Ale už se musím krotit, protože volného času opravdu není nazbyt. Mám ráda i regionální tisk. Každou středu si kupuji LOUNSKÝ PRESS a sleduji i čtvrtletník PERUCKÝ ZPRAVODAJ, do kterého občas přispívám.

Mohu jen naznačit, že jsme se s manželem a naším kamarádem Luďkem Lůžkem pustili do zajímavého experimentu. Pomocí proutku jsme v okolí Stradonky hledali vodu. Zdá se, že jsme našli místo, kde by mohla vzniknout studánka. Ale to je zatím jen plán do budoucna. Uvidíme, zda se uskuteční.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně energie do dalších projektů!