Z cest po Čechách J. Hiekové 12. díl

Pokud jde o mne, já jsem se při cestách po Domažlicku nejvíce těšila na zámek do Horšovského Týna a opravdu jsem nebyla zklamaná. Ne nadarmo se mu říká "Český Krumlov západu". Zámek stojí na ostrohu a vévodí celému městečku. Vchází se do něj z horního konce náměstí. Zámecká budova se nám jevila veliká, v poměru k historickému centru města. Byli jsme ujištěni, že právě tím je zámek výjimečný. Původně na jeho místě stál biskupský dvorec, po jeho vyhoření hrad, založený v 1. polovině 13. století biskupem Janem III. z Dražic. Biskupové však na hradě nikdy nesídlili, přebývali na něm pouze v rámci plnění svých povinností v tomto kraji. Hrad spravovali purkrabí. V 80. létech 13. století v jeho okolí vyrostlo městečko. Husitské války přežil hrad bez větší újmy a po nich se dostal do rukou šlechty. V roce 1547 došlo ve městě k velkému požáru, který zasáhl i hrad. Tehdejší majitel, Jan mladší Popel z Lobkovic, se rozhodl že hrad přestaví na monumentální renesanční zámek. Sám to však nestihl. Přestavbu dokončili až jeho potomci. Lobkovicové drželi zámek do roku 1622, kdy jim byl z důvodu účasti na Stavovském povstání, zkonfiskován.

     Dalším a také posledním šlechtickým rodem, který zámek vlastnil, byl jeden z deseti nejbohatších a nejvlivnějších rodů u nás, z období po třicetileté válce, rod Trauttmansdorffů. Trauttmansdorffové pocházeli ze Štýrska a v Čechách vlastnili mnoho velkých panství, například Litomyšl, Jičín, hrad Grabštejn a další. Velké statky měli také ve Štýrsku, Tyrolsku a dnešním Slovinsku. Horšovský Týn vlastnili více než tři staletí, od roku 1622 až do roku 1945. Rozšířili panství a celý zámek opravili. Nechali zasklít arkádovou chodbu v prvním patře, téměř ve všech křídlech upravili pokoje, zřídili byt pro kastelána. Na fasádách nechali vytvořit sgrafita a ornamentální malby, které zdobí zámek doposud. Po 2. světové válce však byli odsunuti a zámek jim byl vyvlastněn. Jejich potomci dnes žijí v Rakousku. Horšovský Týn však rádi navštěvují. Jeden z nich, diplomat Ferdinand Trauttmansdorff, byl dokonce v létech 2010-2015 rakouským vyslancem v České republice.

     Prošli jsme zámkem a prohlédli si jeho krásné interiéry. Paní průvodkyně nás provedla zasklenou arkádovou chodbou, velkou i malou renesanční halou, tanečním sálem, knihovnou, rytířským sálem a různobarevnými salóny. Seznámila nás se životem majitelů zámku od 16. až do 20. století. A navíc přidala jednu pověst.

     Když umíral kníže Karel Jan z rodu Trauttsmansdorffů, každý den sledoval z okna zámku bílého jelena, který se pohyboval po zámeckém parku. Pan kníže uvěřil, že jeho duše se ukrývá v těle jelena. Jednoho dne se rozhodl, že už dále nechce žít a jelena z okna zastřelil. Co myslíte, byla domněnka o jeho duši správná? Asi ano, protože téhož večera, v kruhu rodiny, ve své komnatě v poklidu zemřel. Byl pochován do rodinné hrobky na Vršíčku, u kostela sv. Anny v Horšovském Týně.

                         J. Hieková