Z cest po Čechách J. Hiekové 14. díl

Poslední den na Chodsku jsme si udělali pohodový. Zůstali jsme v Domažlicích, pomalu jsme prošli město a prohlédli si všechna jeho krásná zákoutí. Chodové doposud zachovávají bohaté lidové tradice. Mají svůj folklór, zachovali si i chodské nářečí a zvyky. Každý rok v létě pořádají v Domažlicích chodské slavnosti, kterých se účastní lidové taneční a pěvecké soubory, které doprovázejí dudácké kapely. V některých vsích se dochovala i původní lidová architektura, řemesla - krajkářství, paličkování, výroba kanafasu a chodské keramiky. Díky našim bývalým strážcům hranic jsme se dočkali také českého národního psího plemene, nazvaného pes chodský. Ovšem není nic lepšího, než jsou typické chodské koláče. To je opravdová lahůdka!

     Naším posledním cílem byl augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který stojí v západní části Mírového náměstí. Na rozdíl od Loun, kde byly v době husitské zbořeny dva kláštery a již nikdy nebyly obnoveny, augustiniánský klášter v Domažlicích byl vybudován znovu a dochoval se do současnosti. Pochází z 80. let 13. století a jeho zakladateli byli král Václav II. a jeho první manželka Guta Habsburská. Mniši v klášteře žili do roku 1419, kdy byli vyhnáni husity. Ti tehdy Domažlice ovládli a klášterní budovy vypálili. Z kostela Nanebevzetí Panny Marie vyplenili vnitřní zařízení, samotnou budovu ale nezničili. Po husitských válkách získali klášterní majetek protestantští šlechtici. Jedním z nich byl Lev z Rožmitálu, švagr krále Jiřího z Poděbrad. Klášter však chátral a jeho rozvaliny převedl, v roce 1555, král Ferdinand I. do městské správy. Město ho začalo postupně opravovat. Za třicetileté války, v roce 1621, získali klášter zpět augustiniáni. Protože však byl neobyvatelný, bydleli zprvu mimo jeho areál. Využívali pouze kostel, v němž obnovili vnitřní zařízení. Po válce se pustili do rekonstrukce klášterních budov, kterou dokončili v roce 1746. Ovšem následující rok bylo vše zničeno velkým požárem. Po něm došlo k zásadní přestavbě klášterních budov i kostela. S opravami tehdy pomáhala augustiniánům finančně šlechta i město. V roce 1832 byl klášter dokončen a klášterní kostel vysvěcen. Po přestavbě však byl o dost menší, než ten původní.

    Další vnější i vnitřní opravy areálu proběhly v 1. polovině 20. století. Při nich byly tehdy v presbytáři kostela zrenovovány krásné nástropní malby nad hlavním oltářem. Augustiniáni žili a hospodařili v klášteře do roku 1950, kdy byla jejich činnost násilně ukončena tehdejším režimem. V roce 1990 jim byl klášter navrácen. Řeholní život se v něm však již nepodařilo obnovit. V nově opravené čtyřkřídlé budově s rajskou zahradou uprostřed, má nyní své zázemí základní umělecká škola. Kostel je využíván k pravidelným bohoslužbám, které se v něm konají každý den. Zaplněné lavice nám napověděly, že v Domažlicích je silná základna věřících. 

     Naše mise po Chodsku je na konci. Ještě si zajdeme do pekárny nakoupit ty vynikající chodské koláče, aby je mohli ochutnat také naši blízcí doma a pomalu se vydáme k Lounům. Buď sbohem krásné a hrdé Chodsko! J. Hieková