Zemřel Josef Holec, válečný hrdina a politický vězeň

Žatec (rd) Bývalý politický vězeň a válečný hrdina Ppl. v. v. Josef Holec, který dlouhá léta žil v Žatci, zemřel v sobotu 17. března ve věku 99 let. Za své zásluhy získal řadu ocenění a medailí. Čest jeho památce!

„Pepovi by letos 28. listopadu bylo neuvěřitelných sto let, často mi telefonoval, naposledy nedávno, hezky se s ním vždy povídalo. Připravovali jsme mu k narozeninám hudební dárek a gratulaci – byl totiž velký hudebník a sborový zpěvák. Jsem moc ráda, že jsem se s ním mohla potkávat,“ řekla nám ke smutné zprávě Jiřina Čajková z Velké Černoce, která svého času byla členkou pěveckého sboru, v němž působil i pan Josef Holec.

Josef Holec se narodil 29. listopadu 1918 v obci Český Straklov na Volyni. Na jaře 1939 byl odveden do polské armády, ale nebyl 1. září mobilizován. Po dělení Polska byl v roce 1940 odveden do sovětské armády, kde bojoval proti wehrmachtu jako dělostřelec, než se dostal do německého zajetí. Přestože se stal válečným zajatcem, bylo mu „dovoleno", aby ve wehrmachtu sloužil v polní kuchyni a vařil. Nucená služba nakonec skončila uvězněním v Kyjevě, kde se mu dostalo zvláštního propuštění ze zajetí – jako Čech se tam setkal s českým „Volksdeutsche“, Čechem odvedeným do německé armády, který mu navzdory velkému riziku obstaral propustku domů. Josef Holec se tak vrátil do obce České Noviny ke své rodině. V letech 1941-1944 byl místním vedoucím ilegální organizace Blaník.

Následně se dobrovolně přihlásil do nově se tvořícího 1. československého armádního sboru a stal se ženistou. V československé armádě přežil boje u Krosna i masakr u Machnówky. Zranění utrpěl při Karpatsko-dukelské operaci, kdy v jeho těsné blízkosti vybuchla mina a zasáhla ho do hlavy. V únoru 1945 byl jmenován náčelníkem 3. ženijního praporu a v této funkci setrval až do konce války. Po válce se usadil v Tvršicích na Žatecku a krátce na to se zapojil do Judexovy odbojové protikomunistické organizace, jejíž členové byli dne 18. listopadu 1948 pozatýkáni. Josef Holec byl následně odsouzen k 18 měsícům v Jáchymovských dolech. Po propuštění dne 21. května 1950 se vrátil do Žatce, kde pracoval jako závozník, mzdový referent a účetní. Poslední roky života o něj pečovala rodina jeho syna v Petrově nad Desnou.