Mladý samouk Miroslav Čermák na kytaru nejen brnká a hraje. Nadchl se pro komplexnější způsob hraní nazývaný fingerpicking

Teprve šestnáctiletý kytarista Miroslav Čermák z Kryr jde ve šlépějích svého kytarového vzoru Tommyho Emmanuela. Nenavštěvuje žádnou uměleckou školu, ani učitele. Učí se na kytaru sám doma, převážně podle internetu. Píše i vlastní písničky a jeho snem je se muzikou živit. Jaká byla první písnička, kterou se naučil hrát, kde všude měl již možnost vystupovat, co si myslí o talentových soutěžích a jde ještě v dnešní době balit na kytaru holky? Na to a spoustu dalšího jsme se zeptali studenta prvního ročníku žatecké obchodní akademie Miroslava Čermáka.

• Míro, prozraď, jak dlouho se již věnuješ hraní na kytaru?

Na kytaru hraji už od svých deseti let, ale nejvíce se o hraní zajímám poslední dva roky.

Ze začátku to bylo takové normální hraní. Na čas jsem od něj i odešel, ale pak jsem zahlédl nový styl hraní na kytaru, který mě naprosto pohltil a dal jsem se do toho znovu.

• Kdo tě hře učí?

Jsem samouk. Ke hře na kytaru mě přivedl bratr, který také hraje, ale potom, když jsem našel ten zmiňovaný nový styl, jsem se učil podle internetu. Zkoušel jsem různé písničky a dělám si i svoje.

Takže jsi nikdy nedocházel do žádné umělecké školy nebo k učiteli? Kdo tě tedy učil základy?

Akordy, stupnice a základy hudební teorie mi ukázal právě bratr, zbytek jsem se doučil všechno sám.

• Jak často na kytaru trénuješ?

Je to komplikované, kvůli škole, protože toho mám občas hodně. Vždy si zahraju všechny naučené písničky, to mi trvá tak dvě hodiny, ale když mám volno, tak se hraní věnuju delší dobu.

Hraju i po desáté

• A co na to sousedi?

Zatím jim to nevadí, takže musím zaklepat (smích). Hraju dokonce i po desáté hodině, ale snažím se potichu.

• Akustická nebo elektrická? Jaké dáváš přednost a proč?

Mám obojí. Elektriku jsem dostal loni k Vánocům, ale akustika je jednoznačně na prvním místě, protože je taková surovější. Začal jsem na ní. A dá se na ní vytvářet hudba podle mého kytarového vzoru, kterého sleduju.

Elektriku beru jako zpestření.

Kytarový vzor

• Mluvíš pořád o svém kytarovém vzoru a specifickém stylu hudby. Přibliž mi ho, kdo to je?

Jmenuje se Tommy Emmanuel. Je to Australan. Hraje už od svých čtyř let.

Ještě před ním byl Chet Atkins, který je dnes již bohužel mrtvý. Ten ho inspiroval. Tommy Emmanuel ho slyšel hrát v rádiu a poslal mu dopis, jestli by se s ním mohl setkat. Setkali se, zahráli si a zjistili, že jim to spolu jde. Chet Atkins Tommyho vyzdvihnul nahoru a pak vše začalo.

Upravil písničky Cheta Atkinse, udělal aranžmá písniček některých slavných skupin, jako třeba Beatles a samozřejmě skládá i své skladby. Momentálně je považován za nejlepšího akustického kytaristu na světě. Řekl to o něm i Eric Clapton.

Hraje v podstatě všechno a ten styl se nazývá ,,fingerstyle“, hraje vlastně jen prsty. Pak je ještě ,,fingerpicking“, kdy palcem děláš to, co levá ruka na piano (doprovod) a dalšími třemi děláš melodii. Je to takový komplexní, a to mě baví. Když jsem začínal hrát na kytaru, tak jsem si myslel, že se jen brnká a hraje, ale dají se dělat i takové věci!

• Takže tvůj vzor je sólovým kytaristou?

Ano, někdy občas spolupracuje s někým na desce.

Četl jsem, že jednou letěl v letadle a ptali se ho, co dělá. On řekl, že je kytarista, takže si mysleli, že má kapelu, ale on řekl, že ne. Ptali se, jestli tedy zpívá a on řekl, že to taky ne. Nechápali, proč letí v první třídě. Jako kytarista by měl podle nich sedět jinde, když zřejmě tolik nevydělává. Uvědomil si, že on sám je vlastně ta kapela. Na kytaru dělá totiž několik věcí naráz – basu, bicí, melodii,…

• Neuvažoval si nad tím, že by ses vydal stejnou cestou jako on? Že bys mu napsal, sešli jste se,…

To podle mě napadlo už víc lidí (smích), ale uvidíme.

Letos bude koncertovat v Praze, a to asi po dvou letech. Dříve tu byl každý rok, ale čím je známější, tak toho má asi moc.

• Už si ho naživo viděl?

Už jsme na něm byli třikrát, takže letos počtvrté. Na jeho koncertech je skvělý, že on má v repertoáru tolik písniček, že když na něj člověk jde, tak to bude pokaždý jiný.

Lapač holek

• Jde na kytaru ještě v dnešní době balit holky?

To je pro kytaristy častá otázka.

Jo a ne. Ono záleží, jaký je člověk kytarista a jaký je člověk. Může být někdo skvělý kytarista, ale jako osobnost bude stát za nic. Do života je pak určitě lepší člověk, který za něco stojí, než takový, který umí hrát perfektně na kytaru.

• Podle tebe tedy hrát dobře na kytaru holkám nestačí?

Na první pohled možná jo, ale potom to člověk musí umět i bez kytary.

• Pamatuješ si, jakou písničku jsi uměl zahrát na kytaru jako první? Kdy to tak přibližně bylo?

Asi kolem toho desátého roku, kdy jsem začal hrát. Byly to akordy do písničky Dajána. Druhou písničku si taky pamatuju, to bylo od Jasona Mraze I’m Yours. Pak už se písničky stále nabalovaly a nabalovaly.

• Píšeš i nějaké vlastní písně?

Teď spíše skládám instrumentálky. Když bych měl jinačí prostředky nebo kapelu, tak bych skládal i písně s texty, ale to až potom. Teď, když jsem na kytaru z větší části sám, tak spíš ty instrumentálky.

• A jaká byla tvá první písnička, kterou si složil?
  

To bylo někdy v loni. Na té jsem si to tak zkoušel a už jsem ji nechal ladem, ale kdo ví, třeba se k ní ještě vrátím. Pak jsem složil písničku, kterou hraju dodnes. Inspiraci jsem našel, když venku silně pršelo a to ve mně evokovalo chuť ke skládání.

Když skládám písničku, tak ji nechci mít složenou hned. Vše dělám postupně, jak přijdou nápady. Třeba jsem složil píseň a za půl roku do ní ještě něco přidal. Tu jsem nazval ,,Vzpomínky“.

Nikdy ale nechci mít písničky přeplácené a neskládám proto, abych jich měl dvacet a stály za nic. Radši jich budu mít pět, které ponesou nějakou hodnotu.

• Kolik už jich teda je?

Čtyři.

• Až jich bude víc, tak plánuješ třeba nahrát CD?

To bych taky chtěl.

Málo hudebníků

• I s texty?

No, hraju už rok i na piano a už jsem něco i málo složil, ale nespěchám.

• A plánuješ založit svou kapelu nebo naopak do nějaké vstoupit?
  

Ne asi natrvalo, ale pokud by se někdo našel, tak ano. V mém okolí moc hudebníků není. Je to spíš vzácný.

Z mé generace je opravdu jen pár muzikantů.

• Jaký styl muziky je ti nejbližší? Co si rád zahraješ a co poslechneš?

Všechno. Heavy metal třeba ne, to už je na mě moc, ale jinak pop, jazz, vážnou hudbu i rap si poslechnu. Podle toho, co se mi líbí a vždy se v daném žánru něco najde.

Všímám si, že většina lidí v mém okolí a věku jsou dost jednostranní. Poslouchají jen jeden určitý styl. Já to ale chápu, protože nedělají muziku, tak je to asi ani netáhne.

• Máš to tak i s hraním?

Ano. Teď se chci víc věnovat jazzu, protože jsem doteď jel spíše blues.

Na kytaru se člověk učí pořád. I samotný Tommy Emanuel říká, že nikdy nebudeme umět všechno. Vždycky se dá vymyslet něco nového.

• Máš vysněnou kytaru, kterou by sis chtěl pořídit?

Momentálně ji mám. Díky tomu se mi splnil jeden velký sen. Zvuk má naprosto famózní.

Teď šetřím na digitální piano. Doma jsme měli i klavír – křídlo, ale museli jsme ho prodat. Bylo rozbité a zabíralo hodně místa.

Nové zkušenosti

• A co koncertování. Kde všude už jsi měl možnost vystupovat?

Můj první výstup před lidmi byl na vánoční mši v kostele ve Strojeticích. Doprovázel jsem svou maminku s menším sborem. To mi bylo nějakých jedenáct/dvanáct.

Loni jsem hrál u nás v Kryrech na prvního máje.

Od té doby, co jsem nastoupil do Žatce na obchodku, tak koncertuju víc. Pořádáme různé akce, kde mám možnost hrát, například na oslavách 70 let od založení školy, na adventním jarmarku u Majáku, akademii fiktivních firem, předávání vysvědčení, maturitní ples…

Vždycky se naskytne nějaká šance a jsem za to rád, protože jsou to pro mě nové zkušenosti.

• A koncertujete i s bráchou?

Brácha dříve koncertoval s maminkou. Měli velkou kapelu. Jmenovali se Kamarádi a často hráli i zde v Žatci Na Tulipánu.

Maminka byla výborná zpěvačka a měla našlápnuto na velkou kariéru. Vše ale kvůli rodině odmítla. Letos to budou tři roky, co nám zemřela.

My jsme ale jako rodina stále hudební. Brácha ale nemá teď moc čas, protože přebral roli maminky. S bratrem máme spolu celkem dost písní, ale nejraději improvizujeme.

Já asi z rodiny zpívám ze všech nejmíň, protože si nemyslím, že mám nějak extra hezký hlas (smích). Čas od času si také zazpívám, ale jen tak pro sebe.

• Máš už nějaké vystoupení naplánované? Třeba na prázdniny?

Zatím nemám, ale může se něco naskytnout.

Československo má talent

• Již několik let se u nás rozmohl trend talentových soutěží. Neláká tě se do nějaké přihlásit?

Jo, přemýšlím o tom. Letos jsem se chtěl přihlásit do Československo má talent, ale já v období, kdy byly castingy, jel se školou do Holandska a už jsem to měl zaplacené.

Možná to ale zkusím příští rok.

Před dvěma lety jsem byl na kytarové soutěži, ale tam jsem měl smůlu, že to bylo moje první vystoupení v tom stylu, takže jsem byl hodně nervózní. Bylo nás tam asi kolem patnácti a vytahovali jsme si kartičky s pořadím. Já jsem šel bohužel první. Soutěž byla v Pardubicích na konzervatoři. Tréma udělala své a díky tomu jsem skončil někde uprostřed. Na první soutěž a vystoupení zároveň, vlastně úspěch. Já hrál hudbu právě od Tommyho Emmanuela.

• Momentálně studuješ první ročník žatecké střední ekonomické školy. Už si přemýšlel kam potom?

Po škole? Můj sen je se živit muzikou, to je jasný, ale nesmím na to spoléhat. Kdybych vyšel střední školu a měl možnost někde hrát a věděl bych, že mě to uživí, tak proč ne. Kdyby ta šance nebyla, tak bych chtěl pokračovat na vysoké škole. Chtěl bych zkusit DAMU, FAMU,… - humanitní věci, respektive divadlo, film, hudbu. Tam bych byl ve svém živlu. Odtud bych se pak mohl pohnout dál třeba do nějaké kapely. Jde vlastně o to, aby se člověka někdo všimnul.

O konzervatoři si neuvažoval nebo si myslíš, že člověk, který nemá průpravu ze základní umělecké školy, by neměl šanci?

Myslím, že konzervatoř by mě vedla asi jiným směrem. Ani Tommy Emmanuel např. neumí noty, ale přitom ovládá hudební teorii bravurně. Všechno je to o vlastní fantazii, citu a píli . Nepotřebuju pak před sebou nějaký papíry s notami.

• A co tě kromě muziky ještě baví?

Rád běhám, jezdím na kole. Nechodím na žádný kroužek, dělám to pro sebe. Také rád cestuji.

Rád se učím cizí jazyky. Ve škole mám angličtinu a němčinu. Bratr umí dobře francouzsky, má z francouzštiny i státnice, takže mě občas něco naučí. Ještě bych se chtěl naučit nějaký slovanský jazyk, asi ruštinu.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů!