Vladimír Hons převzal ocenění za pětatřicet let přínosu školství

Louny (lus) ,,Naučte se pořádně Husa, Komenského a Masaryka a budete to mít u Honse dobré.“ Tak byl podle svých slov znám Vladimír Antonín Hons coby učitel dějepisu.

,,Tito tři muži jsou nejlepšími vzory pro každou generaci studentů, a ti by je měli proto dobře znát. Za Husem jsem jel poprvé už v dětství na Krakovec, později do Husince a když padla totalita i do Kostnice. Za Komenským jsem putoval podobně - nejprve na Moravu a po roce 1989 do Naardenu. A TGM? Měl jsem dva dědy, ruské legionáře. I kvůli nim jsem se s mladším synem vydal na bojiště u Zborova. Před pár lety jsem dokonce navázal na Slovensku přátelství s potomkem T. G. Masaryka Tomášem, který letos na jaře navštívil Louny,“ říká V. Hons, jenž se povolání pedagoga věnoval po většinu profesního života - pětatřicet let.  

Vystudovanou má historii a český jazyk na pedagogické fakultě. Nedávno pak byl současný lounský místostarosta za svůj přínos ve školství ohodnocen na Krajském úřadě Ústeckého kraje.

Obdržel Cenu náměstka za významný přínos ve školství, kterou jemu a dalším jedenácti pedagogům předal náměstek hejtmana pro oblast školství Petr Šmíd spolu s vedoucí odboru školství, mládeže a tělo-výchovy Krajského úřadu Ústeckého kraje Dagmar Waicovou. Oceňováni byli pedagogové ve čtyřech kategoriích - mateřské, základní a střední školy a ostatní školská zařízení. Cena se letos udělovala potřetí na základě nominací ředitelů, pedagogů i široké veřejnosti. „Jsem rád, že mohu již potřetí ocenit pracovníky v oblasti školství, kteří vynikají mezi ostatními a jsou pro vzdělávání, ale i školství jako takové velkým přínosem. Jako bývalý ředitel školy si uvědomuji, jak záslužná a náročná tato práce je. Proto se domnívám, že je zapotřebí si takových pracovníků vážit a věnovat jim náležitou úctu. Doba je těžká a je třeba hledat pozitivní věci a toto je jedna z nich,“ sdělil náměstek hejtmana Ústeckého kraje pro oblast školství Petr Šmíd.

Vladimír Antonín Hons byl oceněn coby učitel Základní školy Přemyslovců v Lounech, jejíž vedení ho na cenu nominovalo. ,,O nominaci jsem věděl, neboť jsem s ní musel souhlasit. A moc za ni děkuji,“ řekl V. A. Hons, který do komunálních voleb v roce 2018 učil na lounském gymnáziu a čtyři ho-diny dějepisu právě na ZŠ Přemyslovců. Svoji pedagogickou dráhu začal na Středním odborném učilišti v Žatci, kde učil žáky oborů kuchař, číšník, prodavač. Po revoluci se škola rozšířila i o rodinnou školu a nabízela různorodé obory. „Později tehdejší ředitel školy Vejvoda prosadil hotelovou školu, což rozhodlo, že jsem tam jako pedagog zůstal. Učil jsem maturanty a vzhledem k tomu, že jsem měl i kladný vztah ke sportu (prioritou byl aktivní fotbal), mohl jsem vyučovat tělesnou výchovu doplněnou lyžařskými výcviky,“ popsal svou učitelskou minulost. Se školou V. Hons absolvoval také řadu zájezdů do ciziny a průvodcovství po památkách a krajině a poznávání nových míst ho velmi bavilo. ,,Věděl jsem, že mohu studentům dát něco navíc, v každém městě jsme našli místa, která jsem jim historicky přiblížil,“ dodal.

Na žatecké škole z Hošťálkova náměstí působil až do roku 2017, kdy se vrátil do Loun. ,,Přišel jsem doslova domů, mezi známé lidi, mezi kterými mám tady hodně kamarádů. Na gymnáziu jsem vzdělával primány, kvartu, druhý ročník a septimu a připadal jsem si jako v učitelském ráji. Žáci byli slušní, vychovaní, a hlavně věděli, co chtějí v životě dokázat. Navíc souběžně s primou jsem na ZŠ učil šestou třídu, takže jsem měl možnost srovnávání. Ověřil jsem si tak, že mohu oslovit různé věkové kategorie mladých,“ vzpomíná na poslední učitelská léta V. Hons.

Nyní jsou to dva roky, co vykonává funkci místostarosty města Louny. Tehdy v roce 2018 přišlo po komunálních volbách těžké dilema, zda dál vyučovat na gymnáziu a podílet se na chodu města jako zastupitel, nebo přijmout post místostarosty. Svého rozhodnutí V. Hons nelituje. ,,Je to moc zajímavá, třebaže mnohdy náročná práce. Vždy mě ale zároveň velmi potěší, když se za mnou přijdou podívat moji bývalí žáci a studenti a poinformují mě o novinkách u sebe samých i ve škole. Já se je na oplátku snažím pozvat na akce pořádané městem a samozřejmě mám radost, že se na nich mladí hosté objevují.“ 

Během své nové profese se věnuje též coby přednášející kurzu Třetího věku lounské knihovny a je místopředsedou Spolku rodáků a přátel města Loun a okolí, který funguje pětasedmdesát let. ,,Spolek svědčí o vazbě lidí na Louny, jejich kořeny tu zůstaly, i když nyní třeba bydlí již dlouhá léta jinde. Co se týče historie, zvláště regionální, spolupracuji rád se svými přáteli z muzea a archivu, s Jaroslavy Rychtaříkem a Tošnerem a v neposlední řadě s pýchou sleduji výbornou dlouholetou precizní práci městského kronikáře Ládi Báby. Každá koruna nyní vložená do školství se nám všem v budoucnu mnohonásobně vrátí. Sám jsem si během 35 let ve školství ověřil, jak náročná, leč též záslužná a mnohdy i povznášející je práce učitele.   Vidíme to ostatně, více než kdy jindy, i v tomhle hektickém čase, který kolem nás, slovy klasika, pádí jak splašená herka. Kdykoli přicházím do lounských škol mateřských, základních nebo středních, mám hřejivý pocit, že nejmladší generace předškoláků, žáků i studentů jsou v dobrých rukách a že jejich průvodci Životem vykonávají svou profesi často nad rámec pracovních povinností (což teď pozorujeme při distanční výuce, jež není vůbec snadná ani pro učitele ani pro žáky a jejich rodiče).  To je to skutečně vypovídající "Vysvědčení" učitelům dnešní doby, zvláště když se vše zmíněné odehrává v roce blížícího se listopadového 350. výročí odchodu Pedagoga pedagogů Jana Amose Komenského. Ano, již tak dlouho na nás dohlíží zpoza hranic pozemského světa. Také absolvoval přetěžké životní zkoušky. Mnohokrát. A přesto nikdy nezmalomyslněl, nerezignoval. Ať je nám tedy v dnešní prapodivně zlé době právě on příkladem nezdolnosti!"  uzavřel Vladimír A. Hons.