Pavel "Horác" Horský ladí dráty ve zdech i na kytaře

Vtipálku. Ale na horách jsem si zalyžovat opravdu byl. Právě lyžovačka je jedním z mála sportů, který mě baví; v zimě lyže, v létě houbaření, rybaření a nějaká ta turistika po památkách naší krásné země.

Jsem projektant elektro a současně se živím i jako revizní technik.

Aldo, elektrikařina je tak rozsáhlý obor, že kdybych měl vyjmenovat, co vše moje práce obnáší, mohli bychom zažádat o zvláštní vydání (smích). Jednoduše… klient má problém a já jako odborník musím najít nejlepší řešení, které přenesu na papír. Poté nastoupí kolegové montéři, kteří návrh přenesou do hmatatelného stavu. Já na tvorbu dohlédnu a ve finále zrevidováním pustím do bezpečného provozu a užívání. Údajně jsem dost velký pedant. Já to tak necítím. Jen mám rád profesionálně odvedenou práci a výsostně nesnáším flákače a vychcánky. To pak dovedu být opravdu dost nepříjemný a s mými bezmála dvěma metry výšky a 130 kilogramy mám určitý respekt (smích).

Před vojnou jsem pracoval na elektroúdržbě na šachtě bývalého Šmeralu Most, a po vojně jsem nastoupil do Žatce jako montér k mému úžasnému učiteli Béďovi Jarolímků. No a po pár letech jsem šel živnostničit coby montér všeho, co se točí kolem elektriky.

Pak mi tak nějak zchátrala páteř a manuální práce mi dělala stále větší problém. Vtom jsem spatřil vznikající díru na trhu, která spočívala v odchodu místního projektanta elektro do důchodu. No a já tu díru prostě zašpuntoval nástupem na jeho místo. A udělal jsem moc dobře. To co dnes dělám, mě moc baví. Povolání mi je jedním z velkých celoživotních koníčků.

Podbořany jsou sice malé, ale krásné město, a jsem na Podbořany pyšný. Můj okruh klientů je ale opravdu větší, v podstatě se dá říci, že mám klienty z celé republiky.

Nevím, ač rybář, zda přímo zaháčkován, ale dlouho řadu let spolupracuji s portálem elektrika.cz, kde přispívám do odborného diskusního fóra jako takový profesionální odborný poradce. Dále jsem členem Unie soudních znalců Praha, kde jsem „zaháčkován“ jako revizní technik a spolupracuji tak se soudními znalci. Na soudního znalce ale nemám potřebné vzdělání.

To je takový ten přísný pán, co si vymýšlí kraviny a dusí chudáky elektrikáře za provedení jejich špatné práce s odkazy na normy, vyhlášky a zákony (smích). Jak jsem psal již výše, kontroluji stav elektrických zařízení, zda jsou bezpečná a zda vyhovují dalšímu bezpečnému provozu. Je to poměrně náročné na zkušenosti a všeobecné oborové znalosti a jak se říká, jsem stále jednou nohavicí ve vězeňských teplákách. Něco přehlédnu a jdu (smích).

Spolupracuji ještě s výbornou místní architektkou Zdeňkou Vasilenkovou a s několika projekčními kancelářemi v Praze. Na pár zakázkách jsem spolupracoval i s žateckým Architektonickým a projekčním ateliérem Huml & Vaníček.

…no, to ale skončilo jejich rozpuštěním, což je škoda. Jejich tým měl určitý potenciál. Když už jsem pro ně něco dělal, bavilo mě to.

No jasně. Můžeš mě tak klidně titulovat!

Aldo, chápu, že to dost lidí nechápe a asi ani nepochopí, ale moje práce je pro mne zábava. Opravdu, není to žádný klišé, pro mě je práce zábava a kůň jak tele.

No to ne. Já mám svůj život rozprostřený do třech životních směrů – rodina, práce a koníčky.

Mám jednu nádhernou chytrou manželku a dvě nádherné a chytré dcery, dvacet osm a dvacet dva let.

Jo, něco mi říkala, že jsi jí to nabídl. Dokonce mi loni přivezla od tebe podepsanou tvojí knížku k mým narozeninám. To jsem teda čuměl. A moc si toho vážím.

Tak ta by se ti do toho románu hodila taky, protože ta dokonce sama píše povídky a můžu se i pochlubit, že vyhrála nějakou literární soutěž. Dokonce studuje na UJEP v Ústí nad Labem obor Český jazyk. Asi je na čase vás dva seznámit.

Manželka pracuje dlouhá léta v administrativě v jedné firmě ve Hlubanech, kde vyrábějí pytlíky do vysavačů.

Jsem rybář. Tedy lépe řečeno: s manželkou jsme rybáři, rybář a rybářka.

Určitě za bé, protože my rádi u té vody sedíme, a to, zda nějakou rybu chytíme, není to nejdůležitější. Je to ohromný relax.

…tak si necháme toho, který se nám nejvíce hodí do našeho pekáče, a ostatní pustíme na svobodu.

 

Jako další koník? Tak to houbaření a turistika. My máme partu kamarádů a jezdíme spolu v létě a v zimě na dovolenou.

Hele, v zimě nás jezdí tak deset kamarádů si zalyžovat a v létě okolo čtyřiadvaceti kamarádů někam za turistikou, ale ještě bych chvilku zůstal u té zimy.

Já jsem jenom chtěl říct, že jsem se naučil lyžovat až ve čtyřiceti a moje manželka také. A že nás to moc baví. A lyžujeme u nás, na Plešivci, na Potůčkách, na Klínovci. Naposledy jsme byli s manželkou sami týden v Rokytnici nad Jizerou a na to nikdy nezapomenu. Bylo to naprosto skvělé. A ušetři si otázku – v Alpách jsme zatím lyžovat nebyli.

Jasná věc. Jsme parta cca sedmi rodin a vždycky si objednáme nějakou luxusní chalupu; luxusní myšleno tak, že je tam např. bazén, posilovna, sauna, kulečník, stolní fotbálek a hlavně velká společenská místnost a terasa k venkovnímu posezení. On ten pobyt stojí dohromady sice desetitisíce, ale na jednoho to zas tak moc není, a my se tam vždycky herně neskutečně vyřádíme.

No to si piš, ty koule s námi jezdí všude.

Já taky. Tak to už se těším na souboj. Vyzívám tě. Urči datum a místo.

Já bych začal tou aktivní, ale ty vedeš rozhovor, tak se podřizuji a ptej se.

Tak nejradši mám úžasnou rockovou skupinu Full Time. (smích) To jsme totiž my. A dále třeba Arakain, Pražský výběr, Radima Hladíka a Blue Effect.

Pak určitě AC/DC, Iron Maiden, Dream Theater a Queen.

Jezdím i s manželkou. Jsme pravidelnými účastníky Master of Rock, pokud se tedy koná.

Není, před tím jsem byl součástí skupin Thorax, Critters, Eso a pak dlouhodobější záležitostí byla skupina Black Snake, která se pak na chvilku přehoupla na Vitacit revival a pak jsem se na chvilku mihnul v pražských KATT.

Full Time je rocková formace ve složení Milan Štefánik – zpěv a kytary, Pavel Kolář – klávesové nástroje a vocal, Václav Bláha – bicí a já, který drhne baskytaru a občas zpívá…, no zpívá… spíš kráká. Na YouTube máme poměrně úspěšný romantický a sladký videoklip V síti pavučin.

Nejsme atleti, tak jenom cvičíme, a to v pátek a v neděli ve Vroutku v bývalé knihovně.

Spousty let hraji na čtyřstrunou aktivku Ibanez. Ta mě provází bezmála 30 let. A pořád valí opravdu parádně. Před nedávnem jsem ji došperkoval novými snímači od kamaráda a neskutečného výrobce fantastických baskytar Honzy „Růži“ Růžičky. K padesátým narozeninám mi pak moje skvělá manželka pořídila top nástroj v basách, takové baskytarové Porsche, basu Růženu právě od Honzy. Hele, ten zvuk normálně rve vnitřnosti a láme kámen. Neskutečné. Vlastně, nemít manželku, tak nemám na co hrát (smích). Koupila mi i tu Ibanezu.

Těch je hodně, ale řeknu dvě zásadní jména: Steve Harris z Iron Maiden a John Myung z Dream Theater.

A víš, že mne dlouho vůbec nebral? Než jsem tedy slyšel to jeho „du du du“ v Another One Bites The Dust. Joooo, je taky dobrej.

Jakmile to tahle zpropadená pandemická doba dovolí, tak budeme hrát naživo o sto péro v celém okolí a na každém fesťáku, kde nás přijmou.

Už se těším. Ještě otázka, která by měla spíše směřovat na tvou manželku paní Horskou – už se jí někdy stalo, že ji svezli zadarmo na horské dráze?

(Smích.) Ty brďo, s tímhle máme kopu zážitků, protože moje manželka Květuška umí přesvědčit i horskou službu, že je její, ale u horské dráhy má zatím velice nelichotivé skóre, protože, i když danou obsluhu vehementně přesvědčuje, že ona je tou majitelkou té horské dráhy, tak většinou si za svezení na té své dráze musela vždycky zaplatit.

Chtěl-li si slyšet, že každé horské kolo je moje, tak dobrá; na horském kole jedu vždy, když jedu na jakémkoli kole!