Rozhlednář: Rozhledna je především dáma

Městská knihovna v Jirkově pozvala besedovat předního českého odborníka na rozhledny, autora několika publikací, Jiřího Štekla. Původní profesí výpravčí vlaků a rodák z Plzně hovoří o Severozápadních Čechách jako o kraji rozhlednám zaslíbeném. Ke své vášni poznávací a dokumentaristické připojil vášeň kreslíře – v jeho knihách najdete každou rozhlednu vyobrazenou jako kreslířskou studii.

Na co se vás lidé nejčastěji ptají?

Každý chce vědět, kolik je vlastně v Česku rozhleden, jenže to není tak snadná otázka. Jednak jich každý rok dosti přibude, a naopak některé zaniknou vlivem zubu času, ale svou roli hraje také definice rozhleden. Na přelomu tisíciletí jsem sledoval v televizi pořad Rozhlédni se člověče, což byl seriál, který tvůrci věnovali rozhlednám. Pořad vzbudil zájem veřejnosti, a to odstartovalo výstavbu rozhleden do té doby nevídanou – za dobu čtyřiceti let budování socialismu tu vyrostlo asi sedm rozhleden, a od roku 2000 se počet nových za rok ustálil minimálně na deseti. Tehdy profesor Jan Nouza, guru nás všech s podobnou vášní, stanovil přesnou definici rozhleden. Musí jít o stavbu vytvořenou lidskou rukou, za druhé o stavbu s vyhlídkovým ochozem umístěným několik metrů nad zemí, za třetí by měla být vystavěna za účelem rozhlížení nebo k tomuto účelu přestavěna a konečně za čtvrté musí být otevřena veřejnosti alespoň několik dní v roce. A já k tomu dodávám, že rozhledna by pak měla jako rozhledna také vypadat. Tuto definici podle mě rozhodně nesplňuje například prosklená vyhlídková místnost, umístěná na střeše funkční kotelny elektrárny v nedalekých Ledvicích.

Kolik je tedy rozhleden podle vašeho názoru?

Podle mě je to kolem 460 rozhleden. Moje kniha 333 výletů po rozhlednách Čech, Moravy a Slezska se dočkala dvou pokračování a v současnosti pracuju na další knize, která vyjde snad příští rok. Kromě toho jsem vydal knihu o hradních a zámeckých věžích, z těch z blízkého okolí bych rád jmenoval věže hradu Kostomlaty, Hasištejna a Střekova či zámeckou věž v Klášterci nad Ohří. Zároveň intenzivně pracuji na knize o městských a radničních věžích. Z vašeho kraje bych zmínil například radnici v Kadani a Bílině nebo městskou věž přímo u vás v Chomutově.

Vždy se o rozhlednách vyjadřujete mimořádně galantně, jako by šlo o živou bytost?

Rozhledna je dáma, všimněte si, že mívají skoro vždy ženská jména, a proto nikdy neodpovídám na otázku, kterou rozhlednu považuji za nejošklivější, mohu si to sice myslet, ale nikdy to nebudu říkat nahlas. S těmi prvními jsem se seznámil, ještě když jsem jezdil na školní výlety, takže k nim mám opravdu hluboký vztah.

Existují i rozhledny, z kterých je cítit nějaké mystérium?

Musím si vzpomenout na jednu z prvních rozhleden, kterou jsem navštívil ještě jako školák, a to věž Bolfánek u Chudenic na Klatovsku. Je to osamocená věž bývalého kostela, který už nestojí, a z jejich interiérů na vás dýchne opravdu velmi zvláštní tajemno. Zažil jsem i rozhledny, které spoustě lidí způsobují závratě, většinou jde o ty, které jsou současně telekomunikačními věžemi, které mají mřížkované průhledné schody nebo se ve větru kývají. Vzpomínám na rozhlednu Studenec, která je nyní naštěstí již kompletně opravená, ale v době mé návštěvy na ní sem tam chybělo čtyři pět schodů za sebou a na vyhlídkovém ochozu byly ocelové pláty zcela rozpadlé.

Jaké rozhledny považujete za mimořádně pozoruhodné na Chomutovsku?

Za nejhezčí jsem vždy považoval rozhlednu Strážiště, pamětníci si ji budou pamatovat nejspíš pod názvem hotel Partyzán. V poslední době však neustále mění své majitele a bohužel pro nás, rozhlednáře, byla vyhlídková místnost předělána na luxusní pokoj. A pak musím zmínit rozhlednu Svatý vrch nad Kadaní, což byl na přelomu 19. a 20. století jen obyčejný vyhlídkový gloriet, který však byl v roce 2003 poměrně zdařile navýšen o vyhlídkový ochoz.