V lesní školce mají děti možnost užít si aktivity, ke kterým v městském prostředí nemají tolik příležitostí.

Celý její profesní život se točí kolem dětí. Byla učitelkou v běžné i alternativní škole, pracovala ve školních družinách a ve volnočasovém zařízení pro děti podobném nízkoprahovému klubu, s kamarádkami založila mateřské centrum M. E. D. v Semilech, později pracovala v běžných školách jako vychovatelka. Nemohla nějak najít své místo. Její fungování s dětmi na partnerském nikoli autoritativním přístupu ji nakonec dovedlo k tomu, že ze školství odešla. ,,Vymyslela jsem a podařilo se mi vytvořit Lesní klub Kořínek pracující jako lesní školka. V přírodě, v respektujícím a láskyplném prostředí tu vyrůstají děti, které jsou velkou část dne venku. Rozhodně zde nejsem učitelkou nebo vychovatelkou, snad ani ne průvodkyní, jen pouhou pozorovatelkou a obdivovatelkou dětí. Jsem velmi potěšena, že moje ,,osobní“ děti se stávají postupně mými spolupracovníky a často mě v Kořínku doprovázejí,“ říká Iva Hluštíková, průvodkyně dětí v Lesním klubu Kořínek v Peruci. Kořínek vymyslela a založila v roce 2019, první dva roky fungoval v Archeoskanzenu Březno u Loun, pak se Kořínek přestěhoval blíže k lesu, na Peruc. Mottem či posláním Kořínku je, aby tu děti mohly prožívat šťastné a spokojené dětství…. VENKU. Zeptala jsem se jí, jak se Kořínku daří a jak lesní školky fungují.

Jaký je rozdíl mezi lesní mateřskou školou a lesním klubem?

Lesní mateřská škola (LMŠ) a lesní kluby pracují většinou na stejných principech, totiž že většinu času děti tráví venku, v přírodním prostředí, kde se učí, hrají si. Jako zázemí pro odpočinek či klidové aktivity nevyužívají budovy, ale jiné typy přístřešku od teepee, jurt po maringotky nebo třeba tiny housy. Pokud byste navštívila jedno nebo druhé, nepoznáte to, všude jsou průvodkyně či průvodci a děti venku zaujati nějakou zajímavou aktivitou. Hlavní rozdíl je financování a legislativa. LMŠ je registrována v Rejstříku škol a školských zařízení a může tedy čerpat dotace na žáka. Lesní kluby musí finance na provoz získávat jinak – příspěvky rodičů, granty, dary. Administrativní záležitosti má lesní klub oproti LMŠ trochu jednodušší.

Z jakého popudu jste založila lesní klub?

Celý svůj profesní život se točím kolem dětí. Pracovala jsem v běžných i alternativních školách, školkách a volnočasových zařízeních jako učitelka, vychovatelka, ale nemohla jsem tam nějak najít své místo. Chyběla mi možnost pracovat s menší skupinkou dětí venku, v přímém kontaktu s přírodou, kde by děti zkoumaly život a svět, hrály si a učily se. Vymyslela jsem a podařilo se mi vytvořit Lesní klub Kořínek pracující jako lesní školka. V přírodě, v respektujícím a láskyplném prostředí tu vyrůstají děti, které jsou velkou část dne venku.

Jak dlouho trvala cesta od záměru k prvnímu dni s dětmi v lese? Působit jste začali ve skanzenu v Březně, poté se přestěhovali na Peruc….

Trvalo to přesně rok. V létě roku 2019 začala jednání s Oblastním muzeem v Lounech o možnosti provozování lesního klubu v areálu Archeoskanzenu Březno. Muzeum vyšlo tomuto projektu maximálně vstříc a začal rok pilných a usilovných příprav na pořízení financí pro zázemí – jurtu, oslovování veřejnosti, zda bude o takový typ školky zájem, začala vzájemná spolupráce i na akcích pořádaných skanzenem. V létě roku 2020 proběhly první kořínkovské příměstské tábory a stavba jurty. V září 2020 přišli první kořínci zažívat každodenní školková dobrodružství. Strávili jsme ve skanzenu a okolí dva krásné, ale kvůli covidu náročné roky. Ale postupně jsme začali zjišťovat, že nám něco zásadního chybí. A totiž opravdový a hluboký les. Začali jsme přemýšlet o přemístění Kořínku někam blíže k lesu. Nakonec jsme našli zázemí na pozemku vstřícných, našemu záměru nakloněných lidí na Peruci, kde máme vrátka opravdu přímo do krásného a kouzelného lesa.

Je lesní školka či klub pro místo, kde vznikne, nějakým přínosem?

Kolem lesních školek či klubů se často pohybují aktivní lidé, kteří se se zájmem zapojují nejen do chodu školky, ale často oživí i místo, kde školka působí. I když pro mnohé lidi může školka zpočátku působit neobvyklým doj-mem, třeba tím, že děti jsou většinu dne venku, často rychle poznají, že děti jsou dobře zabezpečeny. Přínosem je určitě zapojení se do života místní komunity, oživování lidových tradic jako třeba vynášení Morany na jaře, drakiáda na podzim, vánoční jarmarky, tříkrálová obchůzka v zimě. Náš Kořínek například nevynechá jedinou výstavu pořádanou peruckou galerií fotografie U Plazíka, spolupracuje také s místní knihovnou, kterou s dětmi ze školky pravidelně navštěvuje, ale společně připravují i aktivity pro místní děti, třeba dny deskových her nebo lesní naučné stezky pro veřejnost a v létě příměstské tábory pro děti z Peruce i z okolí.

Jste v našem regionu jediní? Spolu-pracujete například s kluby/školkami z jiných okresů/krajů?

V širším okolí jsme zatím jedinou takovouto školkou. Nejbližší je v Kladně, v Karlových Varech. Ale stále vznikají další podobná zařízení, často z iniciativ rodičů, kteří by dětem rádi dopřáli dětství v lesní školce. Přátelský kontakt udržujeme s lesní školkou Mája z Lužné u Rakovníka, ale také se kolegyněmi z Prahy a nejvíce spolupracujeme s lesním klubem Kořínek ze Semil. Tenhle Kořínek je totiž starším bratříčkem našeho Kořínku a zpočátku byl pro nás velkou inspirací a vzorem.

Kolik klub navštěvuje dětí, v jakém věku jsou? Pro kolik jich máte místo?

Denní kapacita Kořínku je šestnáct dětí. Náš klub nabízí různé typy pravidelné docházky, od 2 do 5 dnů v týdnu. V současnosti navštěvuje Kořínek téměř dvacítka dětí. Jsou to děti ve věku od zhruba 3 let až do věku, kdy odcházejí do školy. Výhodou lesních školek a klubů jsou věkové smíšené skupiny dětí. Mladší děti se přirozeně nápodobou od starších učí různé dovednosti, starší kamarádi je prostě táhnou. Starší zas rádi menším pomáhají s drobnými sebeobslužnými úkony, třeba jim pomůžou nasadit batůžek, otevřít krabičku se svačinou. Do školky nastupují děti i během celého školního roku, pokud je volné místo.

Popište nám, jak vypadá běžný den v lesním klubu. Čím se liší denní řád v lesní školce od toho v té tradiční?

Školkový den začíná ranním kruhem po příchodu všech dětí do školky. Při ranním kruhu se zdravíme, zpíváme, povídáme si na různá témata a domlouváme se, kam vyrazíme ten den na výpravu. Po zpěvu ranní písničky, což je naším rituálem, vyrážíme s batůžky na zádech do lesa. Cestou na do-mluvené místo si všímáme přírody a změn, pozorujeme třeba první jarní květiny, nebo houby, stopy zvířat, barvící se listy. Ale taky třeba skáčeme z pařezu, běháme. Pak dojdeme na do-mluvené místo, kde si vybalíme svačinky z batůžků a občerstvíme se. Následují hry. Jak řízené, tak volná hra, která je pro dětskou fantazii naprosto nepostradatelná. Ale děti se učí i klasické školkové hry jako kolo mlýnský, zlatá brána, na kočku a myš, honičky, jen je naší třídou les. Po návratu do zázemí školky následuje oběd a poobědní odpočinek, kdy dětem čteme pohádky. Děti, které jen odpočívají a neusnou, se pak věnují dalším aktivitám jako kreslení, další výtvarné aktivity, hraní deskových her, hry s hračkami. Po odpolední svačině před vyzvednutím rodičů si děti ještě můžou pohrát na pískovišti, na venkovním hřišti. Vidíte, že denní řád je tradiční školce dost podobný. Rozdíl je v tom, že nechodíme na vycházky po chodníku ve městě či obci, ale po lesních cestičkách a naší třídou i hernou je les.

Jste pořád jen v lese?

Jak jsem již uvedla, vedeme děti též ke kulturnímu životu, kromě návštěv galerie a knihovny v Peruci jezdíme na výlety do Loun, chodíme zde do Oblastního muzea, do lounské městské knihovny, na edukativní programy do Galerie Benedikta Rejta, pravidelně navštěvujeme Vrchlického divadlo, chodíme zpívat a hrát si s klienty Domova pro seniory U Pramene, navštěvujeme plaveckou halu v Lounech. Ale čelíme i jiným výzvám, na podzim již tradičně zdoláváme horu Raná, jezdíme vláčkem pozorovat zvířata do Zoo-parku v Chomutově, nebo jen za buk do Slavětína na zdejší vyhlášenou farmu.

Jak se vlastně liší lesní školka třeba od školky podle Montessori?

Pedagogický systém Montessori škol a školek je založen na rozvoj dětí v připraveném prostředí pro konkrétní věk. Takže asi největším rozdílem je to, že příroda a les je prostředí naprosto ,,nepřipravené“. Je stejné pro každého, příroda nedělá rozdíly a je ke všem stejně spravedlivá. Když prší, prší na dítě i dospělého, na introverta i extroverta. A hlavně, abyste se zabavili v přírodě, potřebujete mít vzácnou schopnost, a to fantazii. Děti to umí báječně. Klacek je jim v lese jednou koníkem, jindy hasičským autem, nebo stavební součástí pro stavění bunkru. Skála je někdy kuchyní, jindy dinosauřím doupětem nebo pelíškem pro koťátka.

Proč je podle Vás lesní klub ta správná volba?

V lesní školce nebo klubu mají děti možnost užít si aktivity, ke kterým v městském prostředí nemají tolik příležitostí. Je to třeba smyslové poznávání prostředí. Tady si děti mohou hrát s vodou, míchat vodu s hlínou, „vařit“ v blátivé kuchyňce, ale třeba se taky učí pracovat s opravdovými nástroji, pod vedením dospělých řežou klacky pilkou ocaskou nebo pod dozorem ořezávají nožíkem klacíky. Velkou a důležitou aktivitou je chůze. Ta je nezbytná pro rozvoj rytmu, dechu, což v pozdějším věku může pomoci například s výukou čtení. V dnešní době, kdy děti často jen převážíme z domova autem z jedné aktivity na druhou, je vlastně chůze jistým luxusem. Ale též pohyb v terénu je pro děti velkou výzvou, překonávání překážek jako třeba chůze do prudkého kopce nebo seběhnutí z kopečka v nich posiluje hrubou motoriku a samozřejmě taky odolnost a houževnatost. Děti se každodenním pobytem venku, v lese též učí šetrnému zacházení k přírodě, dnes se tomu říká environmentální výchova. Chápou jasná pravidla, že ničemu živému se neubližuje, například že mech v lese není proto, abychom ho ve velkém trhali a stavěli si domečky pro skřítky. Každý kořínek (dítě z naší školky) vám řekne, že les potřebuje mech proto, aby udržel v lese vodu, kterou potřebují stromy pro svůj život.

Proč si rodiče pro své děti, když zvažují jinou volbu než klasickou školku, měli vybrat lesní klub?

Rodiče si často na lesních školkách cení menšího kolektivu dětí, věkově smíšené skupiny, ale asi nejvíce partnerského přístupu dospělých k dětem. Lesní školky samy sebe označují za respektující prostředí, učí děti komunikovat ohleduplně své potřeby, pracovat s emocemi. Ve všech lesních školkách, které znám, děti průvodkyně či průvodce oslovují jménem, tykají jim a chovají se k nim jako k sobě rovným.

Jaké jsou podle vás plusy lesních klubů?

Výhodou lesních školek je i to, že rodiče zde mají příležitost vytvořit komunitu, protože ve školce se slaví během roku plno slavností pro celé rodiny. Zapojení rodičů je více než vítáno. Rodiče se často též podílejí na zvelebování zázemí, podílejí se i na dalších aktivitách školky jako výlety, exkurze... Vytváří se tak živé přátelské prostředí. Výhodou je i možnost postupné adaptace dětí na školku, kdy je možnost s dítětem trávit po určitou dobu společný čas.

Mají děti z lesních školek oproti jiným dětem nějaké výhody?

Rodiče dětí, jejichž děti již lesní školkou, u nás tedy lesním klubem Kořínek, prošly, si cení jejich samostatnosti, motorické zdatnosti a obratnosti, vytrvalosti. Ale též schopnosti vyhodnotit rizika. V přírodním prostředí, třeba v lese, si totiž děti mohou mnohokrát vyzkoušet, že mokré dřevo klouže, že když skočím z určité výšky, mohu upadnout a to bolí. My tomu říkáme přiměřené riziko. Je krásné též pozorovat malinké děti, jak vzhlížejí k těm starším, které už třeba dokážou vyšplhat na strom. Jednou to totiž dokážou taky. Další předností je získávání znalostí přírodních zákonů na vlastní kůži. Kde jinde můžete poznat, jak studí led nebo jak létají okřídlená semínka lípy nesená větrem, jak chutnají lesní jahody a jak zní pípání ptáčat strakapouda v dutině stromu než VENKU, v lese? To se z pracovních listů nenaučíte.

Změní se nějak chod klubu s příchodem zimního období?

Ano, oblékneme si všichni merino termoprádlo, obujeme zateplené holinky, nasadíme palčáky a kulichy. A hurá ven. A nejlépe, když napadne sníh, to pak děti využívají našeho svažitého pozemku do poslední vločky a sáňkují a bobují celé dny. Samozřejmě se přizpůsobujeme počasí, při extrémně nízkých teplotách zkracujeme dobu pobytu venku. Nebo při výstrahách před silným větrem do lesa samozřejmě nevstupujeme.

Kolik lidí v týmu je potřeba, aby zajistilo chod klubu?

Provoz našeho klubu zajišťují dvě průvodkyně, které jsou ale zároveň provozními pracovnicemi, ale též hospodářkami, manažerkami, správkyněmi sociálních sítí. Práce v lesní školce nebo klubu je opravdu na plný úvazek, ono je to totiž poslání. Do různých prací kolem školky se zapojují často rodiče, bez jejichž nadšení a nezištné pomoci by lesní školky a kluby sotva mohly být tak báječným místem, kde děti mohou prožívat šťastné a spokojené dětství. To je totiž našim společným cílem.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se lesnímu klubu Kořínek daří!

Lucie Steklá