S Marcelou Martinovskou o nejkrásnější „práci“ na světě

Jaký je to pocit být pěstounem? Jak člověka napadne stát se pěstounem? Jak vnímá toto rozhodnutí jeho rodina, okolí? Jakou přípravou musí projít potenciální pěstouni? Jaké mýty panují kolem náhradního rodičovství? Co je na tom, mít děti v pěstounské péči, nejtěžší a co naopak dělá největší radost? Pro mě osobně není těžké si představit, jaké to doopravdy je. A to díky Marcele Martinovské z Podbořan. Spolu s manželem jsou pěstouny na přechodnou dobu, aktuálně pečují již o osmé děťátko. Zároveň se loni stali dlouhodobými pěstouny svého bývalého přechodného „pěstouňátka“, jak jim něžně říkají. Oslovila jsem paní Marcelu pro rozhovor. Jsem moc ráda, že nakonec souhlasila a laskavě nechala mě nahlédnout do této nejkrásnější „práce“ na světě.

Paní Marcelo, představte se, prosím, našim čtenářům.

Jsem vdaná, mám dvě dospělé děti a jsem babičkou dvou holčiček. Společně s manželem jsme pěstouny na přechodnou dobu, přičemž manžel normálně dochází do zaměstnání a já doma pečuji o svěřené děti. V současné době pečujeme o 8. děťátko, z toho 7 jsme jich přebírali přímo z porodnice a jedno jako dvouleté. Zároveň jsme se v květnu loňského roku stali dlouhodobými pěstouny našeho bývalého přechodného pěstouňátka č. 3, u něhož se nepodařil návrat do původní rodiny ani předání do rodiny náhradní.

Komu je určena pěstounská péče na přechodnou dobu?

Dětem, o které se jejich původní rodina z různých důvodů nemůže nebo nechce starat. Je důležité, aby se tyto děti dostaly do rodinného prostředí, kde mají stabilní pečující osobu a dostatek podnětů ke správnému vývoji, a nemusely trávit ani chvilku v ústavní péči. Pěstounská péče na přechodnou dobu by měla dle zákona o sociálně právní ochraně dětí trvat maximálně 1 rok, během této doby by měly úřady situaci dítěte vyřešit – buď se dítě navrátí do původní rodiny, širší rodiny nebo přejde do osvojitelské či pěstounské rodiny.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste chtěla být pěstounkou?

Pěstounská péče na přechodnou dobu mě začala fascinovat již od doby, kdy jsem se v rámci vzdělávání v tehdejším zaměstnání účastnila konference, na které společně se svěřeným děťátkem vystupovali průkopníci této péče, tehdy ještě manželé Hláskovi. Se samotnou myšlenkou na výkon pěstounské péče na přechodnou dobu jsem si pak pohrávala od doby, kdy byla právně vymezena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, tj. v roce 2013.

Jak vnímalo toto rozhodnutí vaše rodina, okolí? S jakými reakcemi jste se setkala?

Se záměrem opustit tehdejší zaměstnání a začít vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu jsem se nejdříve svěřila manželovi, který bez váhání souhlasil a následně jsme s touto myšlenkou seznámili naše děti, kterým se také líbila. Nakonec jsme svoje rozhodnutí oznámili širší rodině, všichni jej přijali pozitivně.

Na druhém břehu řeky

Znala jste osobně nějakého pěstouna? Mohla jste si z někoho vzít příklad?

Před výkonem pěstounství jsem byla 11 let zaměstnána jako sociální pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany dětí při městském úřadě. Aktuální informace, metodiky a doporučení k problematice pěstounské péče jsem tedy měla tzv. z první ruky. Stála jsem tehdy vlastně „na druhém břehu řeky“, jako sociální pracovnice jsem byla ve dvou případech účastna procesu umísťování dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu a jejich následných návštěv v domácnostech přechodných pěstounů.

Pěstouni musí projít přípravou. Jak dlouhý byl tento proces?

Celý proces, od podání žádosti až k vydání rozhodnutí o zařazení do evidence osob vhodných vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, u nás trval 1,5 roku. Žadatel musí doložit doklad o zdravotním stavu, o příjmech rodiny, musí mít vhodné bytové podmínky pro přijímané děti, dále projít odbornou přípravou v rozsahu 72 hodin a psychologickým posouzením, kterým musel projít i náš tehdy ještě nezletilý syn.

Přípravou ovšem naše vzdělávání nekončí, každý pěstoun je povinen účastnit se náležitého vzdělávání v rozsahu 24 hodin ročně.

Čekání na kouzelný telefon

Jaké pocity si vybavujete při převzetí dítěte?

Čekání na, jak se mezi námi pěstouny říká, kouzelný telefon, který nám oznamuje příchod děťátka, je vždy období plné doufání, tušení. Nikdy dopředu nevíme, kdy zazvoní, zda k nám přijde holčička či chlapeček, jak „staré“ děťátko bude, jaký bude jeho příběh. Pěstoun na přechodnou dobu musí být připraven kdykoli děťátko převzít, nemůže si vybírat, jakého pohlaví, věku či etnika bude. Je povinen převzít děťátko, pro které byl krajským úřadem vybrán. Zazvonění očekávaného telefonátu je pro mě vždy velmi adrenalinovou a vzrušující záležitostí, jsem od té doby připravena miminko stůj co stůj ochraňovat. Tímto okamžikem se mi dostává nebývalé energie a začíná maraton příprav (přebrat dětské oblečky podle pohlaví a velikosti, spustit několik pracích cyklů, vyžehlit, nachystat dětskou postýlku, kočárek, velký úklid dětského pokojíku…), na který bývají před příchodem děťátka vymezeny většinou maximálně 2 – 3 dny. Po předání děťátka do nové rodiny a před přijetím dalšího vždy přichází doba odpočinku. Její délka není oficiálně stanovena, závisí na dohodě s krajským úřadem, a to v závislosti na délce a náročnosti péče a případně dalších aspektech, bývají to 2 – 3 týdny.

Kolem náhradního rodičovství panují různé mýty. Setkáváte se s nějakými ve svém okolí? Pokud ano, s jakými?

Vždy mě nejvíce mrzí poznámka typu „Já bych to dělat nemohl/a, jak pak můžeš dát to dítě pryč?“ Jakoby mi bylo sdělováno, že jsem nějaká ledová královna, která má srdce z kamene. Jenže opak je pravdou, nemyslím na sebe, ale především na dítě, svoje pocity musím v tu chvíli odsunout do pozadí. Vždyť cílem ukončení pěstounské péče na přechodnou dobu je právě úspěšné a bezproblémové předání dítěte do další rodiny.

Jakmile vás začnou obdarovávat úsměvem…

Co je na tom, být pěstounkou, nejtěžší a co vám naopak dělá největší radost?

Je pravdou, že převážně zpočátku je péče o miminka celkem náročná. Často se jedná o děti matek závislých na různých návykových látkách, tyto děti pak bývají neklidné, dráždivé, plačtivé, špatně spinkají. Spánkový deficit je tedy značný. Ale jakmile vás začnou obdarovávat svým úsměvem, energie je doplněna. Je radostné sledovat jejich vývoj, jak se z nespokojených opuštěných miminek stávají miminka plná energie a pohody. Pro mě není nejtěžší samotná péče o miminka, ale všechna ta administrativa a veškeré lhůty a průtahy k procesu NRP náležející. Největší noční můrou, troufám si říci, že pro nás, všechny přechodné pěstouny, je obava z toho, že by se nepodařila pro děťátko najít žádná vhodná rodina.

Jaké je finanční ohodnocení pěstounů?

Pěstoun na přechodnou dobu měsíčně pobírá odměnu pěstouna, která je definována jako forma společenského uznání osobě, která pečuje o dítě jiných rodičů formou zprostředkované péče. Téměř 10 let byla její výše na stejné částce 20 000 Kč hrubého. Od roku 2022 je výpočet její výše navázán na koeficient minimální mzdy v závislosti na počtu svěřených dětí a jejich zdravotním stavu. Aktuálně její výše při 1 dítěti činí 34 020 Kč v hrubém. Dalším pravidelným příspěvkem je příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jehož výše se odvíjí od věku svěřeného dítěte, např. u dítěte do věku 6 let se jedná o 6 290 Kč.

Loučení vždy opláčeme

Už jste to zmínila… Je tedy pro dítě i přechodné pěstouny těžké se po roce loučit?

Loučení s děťátkem samozřejmě vždy bolí, vždy to opláčeme, ale pocit smutku pokaždé vyváží, když noví rodiče přijdou a my vidíme tu radost, že se konečně dočkali vytouženého děťátka. Navíc máme od všech zpětnou vazbu, se všemi jsme v kontaktu, posílají fotky, nahrávky dětí, jezdí na návštěvu, takže máme možnost vidět, jak se dětem daří. To mi hodně pomáhá.

Co se týče dítěte, samozřejmě by bylo ideální, kdyby k žádnému loučení dojít nemuselo, ale vzhledem k jeho situaci je to nejlepší z možných řešení. Odchod děťátka od přechodných pěstounů do nové rodiny je proces, není to tak, že by rodiče přijeli a hned si ho odvezli. Noví rodiče po potřebně dlouhou dobu docházejí denně, od rána do večerního uložení děťátka, do naší domácnosti, učí se rozpoznávat potřeby dítěte a reagovat na ně, postupně přebírají péči o něj a teprve až dojde k bezpečnému navázání vazby, si děťátko odvážejí domů.

Probíhají u vás kontroly?

Ano, naše péče probíhá pod dohledem OSPOD (vždy příslušného dle trvalého pobytu dítěte). Dále musí mít každý pěstoun uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče s doprovázející organizací pěstounů podle svého výběru. Každá pěstounská rodina má svého klíčového pracovníka, který do domácnosti pravidelně dochází, má tedy také možnost sledovat průběh péče o dítě. Hlavním cílem takové organizace je však pomoc a podpora pěstounů při vytváření bezpečného a stabilního prostředí pro svěřené dítě.

Nikdy jsem nelitovala

Litovala jste někdy, že jste šla do této „práce“?

Nikdy jsem nelitovala. Je to nejkrásnější „práce“ na světe :-)

Co byste o pěstounství sdělila případným zájemcům?

Pokud někdo o výkonu pěstounství uvažuje, ať do toho jde a nenechá se odradit byrokracií a zdlouhavým procesem schvalování, ať rozšíří řady pěstounů, kterých je stále nedostatek, a to i s ohledem na to, že od roku 2025 začne platit zákaz umisťování dětí ve věku do 3 let do kojeneckých ústavů.

Děkuji vám za rozhovor, hodně štěstí vám i vašim pěstouňátům!

Alla Želinská

NETRADIČNÍ SEDMIČKA

Vaše oblíbená pohádka? Polární expres.

Jaké je vaše oblíbené jídlo? Mám ráda bezmasé pokrmy.

Co nejraději snídáte? Čerstvé pečivo a různé sýry.

Jak byste popsala žlutou barvu někomu, kdo je slepý? Přirovnala bych ji ke slunečním paprskům ve chvíli, kdy nás přímo vybízejí nastavit jim tvář.

V kolik hodin vstáváte a v kolik hodin chodíte nejčastěji spát? Spát chodím okolo půlnoci, vstávám mezi 6 - 6:30 hod.

Který z členů skupiny Beatles je vám nejsympatičtější? Asi Ringo Starr.

V jakém státě kromě ČR byste dokázala žít? Aktuálně v UK - Manchesteru, kam bych následovala naše vnučky, které tam žijí.

„PODPÁSOVÁ“ SEDMIČKA

1. Slané nebo sladké? Sladké

2. Pivo nebo víno? Víno

3. Hory nebo moře? Moře

4. Knížka nebo film? Knížka

5. Komedie nebo romantika? Romantika

6. Euro nebo česká koruna? Koruna

7. Pejsek nebo kočička? Pes