Příběhy našich sousedů ožily v lounském divadle

Lounsko - Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky osmých a devátých tříd základních škol a tercií a kvart víceletých gymnázií. Ti se za doprovodu svých učitelů a lidí z Post Bellum na několik měsíců stali rozhlasovými nebo televizními dokumentaristy. Měli za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument. Někteří podle příběhu kreslili komiks, jiní tvořili prezentaci pro spolužáky, další se vydali do Českého rozhlasu, kde jim redaktoři pomohli sestříhat nahrávku do rozhlasové reportáže. Nakonec museli vystoupit před publikem a výsledky své práce představit veřejnosti a odborné porotě. Výsledky jejich práce si můžete prohlédnout na webu pribehynasichsousedu.cz.

Příběh Hany Benešové přiblížil tým ZŠ Kpt. Otakara Jaroše Louny ve složení Gabriela Houšková, Markéta Ládrová, Eliška Musilová, Aneta Slaničková, Matěj Nováček a Jiří Zach pod vedením Jany Elbelové. H. Benešová se podílela na vzniku Galerie Benedikta Rejta v Lounech. Její jméno je neodmyslitelně spjato s lounským Kruhem přátel hudby, na rok 2024 se svými spolupracovníky připravila už 50. sezonu. ,,My jsme dělali výstavy, na které se soudruzi z OV KSČ nedívali zrovna laskavým okem, naopak. Ze všeho nejvíce jim vadilo, když to byla velká výstava, která byla výjimečná v republice a celá ulice ke galerii byla plná aut s pražskými, ale i zahraničními značkami.“

Zdenka Brejníková z Černčic dětství prožívala v období první republiky na Slovensku. Na ozdravném pobytu se setkala s tehdejším prezidentem T. G. Masarykem. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Čech. Její příběh přiblížil tým Anna Betková, Anna Ferziková, Adéla Kabourková, Ella Srpová a Jan Růžek pod vedením učitelky Michaely Jungrové ze ZŠ J. A. Komenského Louny. ,,Jeli jsme Vlárským průsmykem, nábytek a vše jsme měli v nákladním voze. Přišel průvodčí a povídá: ‘Pane Vimr, tak se Slováci trhli.“

Vášnivý fotograf Jindřich Novotný, který zaznamenal mimo jiné i příjezd okupačních vojsk v srpnu 1968 do Loun. Jeho příběh vyprávěli žáci ZŠ Montessori Louny Štěpánka Hluštíková, Anna Laurichová, Eliška Rešlová, Nela Šabatová, Michal Antonec a Jan Žáčik pod vedením Veroniky Kučerové. ,,Byly tady všude tanky, fotil jsem věci, co se děly před oknem. Směrem k porcelánce, za městem, byly řady tanků, autobus tam nejezdil, já jsem měl motorku, tak jsem na ní jezdil mezi tanky do práce.”

Anna Nováková se narodila na Valašsku, tatínek bojoval ve 2. světové válce jako partyzán. Po válce se nastěhovali do domu po odsunutých Němcích. Kvůli své víře byli i s manželem vyslýcháni StB. ,,Jeli jsme tam. Jenže jsme tam bydleli se strachem, že se ti Němci vrátí. Maminka šla vždycky plná strachu spát a říkala: ‚Děti, musíme se pomodlit, aby se nevrátili a aby nás tady nepozabíjeli.“ Příběh A. Novákové představil tým Adéla Bauchnerová, Eliška Gajzlerová, Anna Patrasová, Elen Žďárská a Jakub Fárka ze ZŠ Komenského alej Žatec vedený Davidem Nekolou.

,,Kousek za námi byla vagonová kolonie. Tam byly odstavené vagony, jeden vedle druhého, a lidé v nich bydleli až do toho sedmdesátého roku. Cesty prašné, bez kanalizace, záchod suchý, měli jsme jeden kohoutek na chodbě.” uvádí během vyprávění Jaroslav Rychtařík z Loun. Původní obyvatel Žateckého předměstí – historické části Loun, která byla v 70. letech nahrazena panelovým sídlištěm. Se svým příběhem se svěřil autorskému týmu vedeného Janou Timrovou ve složení Jitka Timrová, Magdalena Wagnerová, Martin Andrla a Michal Andrla ze ZUŠ Louny.

František Schejbal byl od roku 1948 do roku 1971 v armádě, kde se často dostával do problémů, protože se netajil svým názorem na tehdejší režim. V roce 1968 se účastnil vojenského cvičení, které se prý konalo proto, aby usnadnilo vstup okupačním vojskům… ,,Bylo uspořádáno velké vojenské cvičení, jednotky byly v Doupově… Bylo to tak odbyté, že jsem to v životě ještě nezažil… V noci jsem zaslechl rámusení, zjišťoval jsem, co se děje, létala letadla. Pustili rádio a dozvěděli jsme se, že nás okupují.“ řekl. Se svým příběhem se svěřil žákům Gymázia Žatec ve složení Anna Duongová, Aneta Eliášová, Ester Jelínková, Eliáš Koníček a Jan Kuneš, vedeného Hanou Anežkou Lýrovou.

,,Na Svobodné Evropě se šuškalo o tom, že vojska Varšavské smlouvy se chystají vjet do Československa, aby zachránila socialismus. Táta byl průzkumník, vzal našeho Spartaka a vyjeli jsme směrem k Drážďanům, aby se přesvědčil, jestli je to pravda… Byli jsme v nějakých borových lesích za Krušnými horami a viděli jsme tam opravdu narovnaná vojenská auta a tanky.“ Přiblížil ve svém příběhu lounský Jan Vaic. Jeho rodiče chtěli se svými dětmi těsně před vpádem okupačních vojsk emigrovat do Německa. To se kvůli nešťastné shodě náhod nepodařilo, později emigrovala pouze jeho sestra. Pod vedením Martiny Zabloudilové jeho příběh zpracovali žáci lounského gymnázia Justýna Pastrňáková, Martin Borl, Antonín Hochman a Matěj Smetana.