Perníkářství je nabité emocemi, své kořeny má také v Lounech

Její život se od studií točí kolem perníků. Peče je, kreslí jejich motivy, vyřezává dřevěné formy, ale také pořádá přednášky a praktické ukázky s dílnami pro veřejnost. Mimo jiné vlastní ucelenou sbírku k perníkářství. Jejím velkým přáním je, aby se v Lounech otevřelo muzeum. Za nejvíce vhodné místo považuje prostory v historické Daliborce na Mírovém náměstí v Lounech. Jak se Jitka Flower z Loun k perníkářství dostala, jak moc ji v její zálibě podporuje rodina a jak velkou mají Louny v perníkářství tradici, se dočtete v rozhovoru.

Řadu let se věnujete perníkářství, kde se u vás objevila tato záliba, co vás ke koníčku přivedlo?

Už když jsem studovala v Praze na výtvarné škole Václava Hollara a bloumala Prahou, zaujal mne krámek s perníčky paní Ully Šulcové. To bylo první setkání a také láska na první pohled. Pár perníčků jsem si tenkrát za kapesné koupila. Po škole jsem začala pracovat v muzeu, potkala manžela a když se rozhodovalo, čím ozvláštnit otevření nové expozice v lounském muzeu, řeč padla na perník z forem. Neměli jsme tenkrát žádné zkušenosti, ale s manželem jsme perníčky nakonec upekli a už tenkrát měly úspěch.

Sbíráte také předměty, které souvisí s perníkářstvím? O jaké předměty se jedná?

Sbírku mám rozdělenou na několik částí - formy, nálepky, předměty, knihy, videa a ilustrace. To celé vystačí na samostatnou expozici. Ostatně přijeďte se podívat do Prahy koncem tohoto roku. Chystám společně s vedením Chvalského zámku výstavu s tímto tématem - Staročeský perník. Součástí budou i tvořivé dílny.

Můžete nám perníkářství přiblížit?

Perníkářské řemeslo prošlo velmi výraznými změnami. Mě zajímá období, kdy se při práci používaly dřevěné formy tzv. kadluby. Přijďte na přednášku, pořádám jich do roka několik. Termíny a místa mívám vyvěšená na svém facebookovém profilu nebo mi napište e-mail, podívejte se na webové stránky www.pernikova-dilna-flower.webnode.cz

Dnes známe perníčky z obchodů ve tvaru malého bochánku nebo srdíček či květin z poutí. Jejich původní podoba byla ale jiná? Popíšete ji? Navíc perníčky koupíme na každém rohu, bylo tomu tak vždy, byly běžně dostupné? Jaký je vlastně původní recept na perníček a kdy se technologie jeho výroby změnila?

To, jak vypadají perníčky dnes, ať již strojově nebo ručně vyráběné, ovlivnila řada věcí. Mimo jiné i vynález cukru na počátku 19. stol, který se do perníčků dříve nedával. Nejprve se používaly formy hliněné, které pak nahradily formy dřevěné. Od poloviny 19. století se pak i tyto formy přestaly používat a nahradily je perníčky už i doma zhotovené pouze vykrajováním a polepené obrázkem. Dnes se v domácnostech zdobí převážně bílkovou polevou. Dříve se ale doma perník nepekl. Patřil k sortimentu zboží, které se vyrábělo výlučně v perníkářských dílnách a byl velmi drahý. Recepty se tajily, a tak není jednoduché takový recept získat. Chce to trpělivost a zkoušet a zkoušet a zkoušet a samozřejmě i několik těst vyhodit, než přijde to pravé.

Dnes u perníků používáme vykrajovátka, dříve to ale byly formy. Jak se používaly a jak moc je těžké dnes takovou formu sehnat?

Používaly se formy dřevěné. Ty jsou dnes zachovány v řadě muzeí a nebo soukromých sbírkách. Občas se s některými můžeme setkat třeba na Aukru nebo burzách. Sehnat formu zachovalou a ne podvrh je celkem nelehké a také nákladné. Pokud chce člověk formu na pečení, pak je nejlepší si zhotovit novou. Je to ale dost složité a zkušení řezbáři jsou hodně vytížení. Oslovují je i z jiných zemí a řežou i pro zahraniční klientelu.

V Čechách má perníkářství dlouhou tradici. Jak je to s jeho historií v Lounech, má tady kořeny?

První písemnou zmínku o perníkářství na našem území zachycují prameny kolem roku 1335. Lounské kořeny perníkářství spadají do roku 1354, tedy pouhých devatenáct let od první písemné zmínky na našem území, což je opravdu výjimečné. Je zajímavé, že podle současných materiálů tradice pardubického perníku připadá na rok 1515. Pardubice proslavila až průmyslová výroba z počátku 20. století, která tam trvá dodnes.

Máte historii perníkářství v Lounech zmapovanou?

Přiznám se, že jsem, co se týče Loun, na samém začátku, ale už nyní je jasné, že mne i ostatní badatele čeká nejedno překvapení. Bohužel jsou knihy, ve kterých si laik jako já bez pomoci odborníků, moc nepočte, takže jsem prošla cechovní knihy a to alespoň dobu, kdy jsou psané česky. Hlouběji už bude muset přijít spolupráce s odborníky. I tak je již ale zřejmé, že výroba zde byla už od dob Karla IV. a průběžně se vynořují nejrůznější jména perníkářů v Lounech. Úplně první je téměř symbolicky perníkář Mikuláš, pak následuje Matěj, Martin... je jich hodně až do rozpadu cechů, tam se cesta prozatím ztrácí.

Mohou být jednou Louny díky perníkům známé podobně jako Pardubice, nebo jako má Žatec chmel, mohou mít Louny perník?

Bezpochyby ano. Perníkářů zde ve městě žilo a působilo značné množství. Byl tu cech, perníkářští mistři, dokladem jsou cechovní knihy, truhlice, prapor, vývěsní štít, pečetidlo. Záleží jen na nás, jak se tohoto historického faktu zhostíme a jak k naší perníčkové tradici přistoupíme dnes.

Jsme perníkářská oblast. Muzeum by mělo na tuto romantickou stránku upozornit a být oporou dalším podnikatelským aktivitám. Nejen sportem a strojním průmyslem se můžeme pyšnit. I v tomto odvětví se pořádají mezi-národní olympijské soutěže a ČR ně-kolikrát obdrželo zlato právě za práci perníkářek, třeba zrovna letošní rok přivezly naše cukrářky zlato z IKA CULINARI Olympics 2024 konané ve Stuttgartu.

V Lounech byste ráda vytvořila expozici perníkářství? Jaký je Váš ,,hnací motor“ pro tento záměr?

Motorů je hned několik. Je mi líto chátrající Daliborky, mám ráda toto řemeslo, nemládnu a je to i otázka finanční. Hlavním motorem je ale uvědomění si, že můj život jednou pomine a zanechat tu něco dalším generacím, je myslím pěkné. Louny mám ráda a toto vnímám jako zviditelnění se v rámci ostatních měst. Vybočit z řady něčím jiným, za čím má také mimo jiné smysl na Lounsko přijet. Ráda bych se účastnila koncepce výstavy a vedla alespoň ze začátku dílny pro veřejnost. Mám letitou praxi, jak se školními dětmi, tak s dospělými. Ráda bych, aby se to, že nyní jezdím za dětmi a veřejností do různých měst, obrátilo a oni jezdili sem. Vím, že si cestu najdou. Toto řemeslo je velmi atraktivní. Kdo by si nevzpomněl na první perníčky s maminkou, babičkou? Vrací nás to všechny do dětství, naplňuje klidem a rozpomínáme se na hodnoty, které jsou dnes, právě v této pohnuté době tak důležité, je to lidská soudržnost, cit a něha. Málokteré řemeslo je tak nabito emocemi. Každý rok rozdám desítky perníčků nejrůznějším organizacím. Účastnit se charitativních akcí, nebo je i vytvářet, považuji za bytostně důležité. Léta spolupracuji např. s filantropkou paní Marií Imbrovou, dětským domovem v Žatci, nadací Tatiany Kuchařové Krása pomoci a dalšími.

Expozice by se Vám líbila v objektu Daliborky, jak moc je to reálné? Už jste záměr představila na lounské radnici?

V dubnu roku 2023 jsem projekt využití spodní části Daliborky jako muzeum perníku představila kulturní komisi. Téměř jednomyslně byl projekt podpořen a zařazen tak do možné varianty využití objektu Daliborky. Čeká nás v dubnu zasedání, tak uvidíme, co přinese. Zkouším si už nyní, zda by o muzeum byl zájem, formou petice. Podepsalo jí již hodně lidí, ze zájmu široké veřejnosti mám radost. Podepsat může kdokoliv starší 18 let, na mém facebookovém profilu je odkaz nebo může osobně podepsat na přednášce, kontaktovat mě nebo na mých webových stránkách je odkaz také.

Lounské muzeum vlastní 33 forem. Může to být přínosem pro vznik expozice a dalšího šíření o povědomí perníkářství v Lounech?

Rozhodně ano, vsadila bych na minimalistickou kvalitu a také interaktivní prvky. Forem je tak akorát, v rámci republiky, jsme na tom velmi dobře. Takovouto sbírku jen tak nějaké muzeum nemá. Toto řemeslo je tvůrčí, nabízí i vůni a hmat. Perníčkem si také lidé posílali vzkazy, vyjadřovali city jako když si my dnes pošleme sms. A někdy to byl i pěkně drsný vzkaz. Takový perníček šašek v kruhu... nechtěla bych jej dostat. :) Perníček sloužil ke škádlení a připisovaly se mu i afrodiziakální účinky.

Jsou ve městě ještě lidé, kteří se pečení perníčků z dřevěných forem věnují? Spolupracujete s nimi?

Víme o sobě, ale každý máme svou vlastní životní cestu a i klientelu. V rámci republiky nás moc není. Řekla bych tak okolo 20 lidí, kteří se zajímají o řemeslo skutečně do hloubky a jsou schopní si formu sami vyřezat i napéct perníčky. Obojí vyžaduje zkušenosti.

Máte nějaký oblíbený recept z perníkového těsta?

Oblíbené mám perníkové koule. Jsou jednoduché a zvládnou je i velmi malé děti.

Navíc se dá takto zužitkovat přebytek perníčků třeba od Vánoc. Rozemeleme 500 g perníku, smícháme se Salkem (polovinou) a 100 g změklého másla, lžící rumu a třeba ořechy. Vytvoříme hmotu, ze které vytvoříme koule cca 3 cm, ty obalíme opět v perníkové drti nebo kakau. Skladujeme v chladnu, ale moc dlouho nevydrží. :)

Kromě perníkářství, máte i jiné zájmy, kterým se věnujete?

Velkým relaxem bylo pro mne malování s přáteli, většinou u řeky Ohře. Na to už ale nyní není čas. Mám vnoučka Viktora, širší rodinu, rozrůstáme se. Ráda šiji a pracuji se dřevem. Vikýskovi jsem vyřezala zvířátka ze dřeva a ušila jsem mu látkovou knížku do au-ta. Nyní mě asi nejvíce baví olejomalby koření, které bych ráda umístila do edukační místnosti v muzeu. Dříve mě bavila i výroba tepaných šperků a začíná mě bavit vaření. Mám rozečtenou zajímavou knihu o středověké kuchyni a tak si občas zkusím nějaký recept, třeba slepici na švestkové omáčce s vínem podle receptu z 15. století.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Za úspěch považuji účast na několika prestižních akcích v Praze. Byli jsme z celorepublikového výběru řemesel vybráni na reprezentaci při Znovu svatořečení Jana Nepomuckého a znovu otevření Karlova mostu. Po rozvodu jsem pak se syny reprezentovala ČR na mezinárodním cestovatelském festivalu v Praze. Nejnověji si cením získání certifikátů Poohří, a to jak na výrobky z forem, tak i na zážitek. Cením si ale i spolupráce s hercem panem J. Lábusem, který pro děti do edukačního oddělení propůjčil hlas havranovi v kleci, který bude pomáhat dětem určit latinské názvy koření. Perníčky jsou trvale vystavené v Pelhřimově v muzeu Zlaté české ručičky. Dostala jsem nabídku účastnit se světové olympiády odkud vozí pravidelně zlato a další ocenění naše perníkářky a cukrářky. To si ale prozatím netroufám. Díky řemeslu jsem poznala mnoho skvělých lidí, takže mohu říci, že perníček lidi opravdu spojuje. V létě mě čeká díky perníčkům cesta do Švýcarska a Německa a mé perníčky vlastní i řada známých osobností např. p. Blanka Matragi.

Sdílí Vaše perníkářské nadšení i Vaše rodina?

Nadšení je asi více méně na mně. Bez pomoci rodiny se ale neobejdu. Každý pomáhá jinak. Starší syn připravuje do expozice muzea videa, vystudoval FAMO v Písku obor multimédia a mladší syn mi příležitostně pomáhá s dílnami, studoval na prestižní hotelové škole. Vyrůstali jako děti pernikářů a byly doby, kdy jsme s řemeslem opravdu hodně cestovali po hradech a zámcích v kostýmech a zažili nejednu zajímavou situaci. Věřím, že na tyto chvíle vzpomínají rádi. Šlo o společně strávený čas a i dnes se tomu tak děje. Perníčky jsou tématem i pro širší rodinu, třeba v současné době pro mého bratra, který je do výroby expozice také už zapojen. Řekla bych, že perníkářské řemeslo štrejchlo všechny v mém okolí a rodinu především. :)

Děkuji za rozhovor, ať se Vám daří!

Lucie Steklá