Miluji starou hrázděnku a její energii

Před osmi lety koupila Martina Góčová v Oplotech u Podbořan svůj vysněný dům, který umíral kvůli vandalům a bezdomovcům. Vdechla mu život. Z pozemku zarostlého kopřivami a bodláky tvoří užasnou přírodní zahradu. Umí šít krásné deky, nebo třeba hračky. Pořádala příležitostné kurzy patchworku. Bohužel to vše zkomplikovala nebo úplně vytlačila nemoc. Kamarádka jí založila veřejnou sbírku na Donio.cz a během dvou měsíců se podařilo pro Martinu vybrat přes 133 tisíc korun. Pomůže jí to se v klidu uzdravit, vrátit se ke svým zálibám a hlavně co nejdříve si splnit přání – aby zahradu a dům navštěvovali lidé, kteří si chtějí odpočinout od běžného shonu, kteří umí vnímat energii, kterou dům i zahrada vyzařují. Chci vás blíže seznámit s Martinou a jejím Sovím domem.

Kde jste se narodila, vyrostla?

Narodila jsem se v Ostrově nad Ohří jako jedna z trojčat. Tenkrát vzácné a vše přirozenou cestou. Rodiče bydleli na vesnici, když nám bylo 2,5 roku, přestěhovali se kvůli školce, škole do města. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli na konci staré části Klášterce nad Ohří u pramene Evženie, bylo to jako na vesnici. Bylo to moc krásné dětství.

Takže jste byla vlastně vesnické dítě. A vůbec vesnický typ?

Vdala jsem se a 18 let jsem žila v panelovém domě… Nikdy jsem si na panelákový byt nezvykla, i když bývalý manžel vždy říkal: Co ti tu chybí, teplá voda, topení, máš tu všechen komfort… No, neskutečně mi chybělo vzít hrnek kafe, vyjít na zápraží a koukat do zahrady… Potom nastalo období, kdy zemřel můj tatínek, letos je to 20 let… Přestěhovala jsem se s mužem (děti byly na školách) k mamince zpět do rodinného domu, odkud jsme se odstěhovali jako malé (po odstěhování v něm žila babi s dědou). Bohužel, po 26 letech manželství jsem byla nucena ze vztahu odejít. Je to velice těžké období, které velice zasáhlo mé nejbližší.

A to byla ta chvíle, kdy vás osud zavál na Podbořansko?

Ano. Před 10 lety mi kamarádka zařídila práci s bydlením a já začínala úplně od nuly. Dva roky jsem bydlela v podnájmu v bytovce, asi rok jsem "vydýchávala" změny v mém životě, ale opět mi začala chybět zahrada. Měla jsem u sebe svou psí dámu Tarinku, křížence čivavy, která mi byla velikou oporou a léčitelkou, kdykoliv mi něco bylo. Chodily jsme na dlouhé procházky a hledaly nějakou zahradu k pronajmu v okolí. Asi jsem koukala i na netu, protože jednoho dne jsem zapnula počítač a hned na hlavní stránce na mne vyskočila reklama realitky a na fotce se dmula jako koráb hrázděnka a vplula mi přímo do hrudi.

Byl to dům v Oplotech, že?

(Úsměv) Vůbec jsem nevěděla kde je, ale byla to láska na první pohled. Na víkend přijel přítel, napsali jsme realitce a v neděli se jeli do Oplot na hrázděnku podívat. Bylo 17. dubna 2016, pršelo, byla neskutečná zima, k hrázděnce nebyla přístupová cesta, všude kolem močál a nepořádek. No ale znáte to, zamilovaní nevidí, neslyší, a já hrázděnku miluji od první chvíle. Tenkrát jsem přítele poprosila, aby se mnou hrázděnku prošel a zkontroloval hlavně střechu. Dům byl plný smetí, odpadu, abych byla slušná. Mockrát vykraden a hodně poničen… To ale nic neměnilo na tom, jak krásnou energii dům vyzařoval. Problém ale byly peníze. Nevěděla jsem, jestli dostanu půjčku, hotovost jsem neměla. Náročné období, ale vše se povedlo a dům mi byl na katastru připsaný v den mých narozenin.

Kdy jste mu dala jméno „Soví dům“?

Když jsem se na dům jela podívat asi za měsíc po první návštěvě a koukala na něj od kapličky, prolétlo mi hlavou "Soví dům". Sovy mám ráda od mala. Sama jsem noční pták. I když dnes už také né tolik jako dřív. A setkání se sovou u babičky na půdě, když jsem byla malá, ve mě zanechalo krásný otisk.

Jak je starý Soví dům?

Stáří domu přesně nevím, ale minimálně začátek 18 století. Patřil ke statku nade mnou, který byl kdysi nádherný a srdce bolí, když vidíte tu zkázu. Dnes je statek v exekuci. Loni se tam zřítila část střechy na sýpce a krovy kdysi obytné části. V sýpce hnízdí ptáci.

Pokud jsou o domě a statku nějaké informace, tak v Německu. Bohužel nevládnu jazyky, tak jsem informace za hranicemi nehledala. Tenhle druh stavby k nám přivedli Němci. V Německu se hrázděnky začaly stavět, aby se vyšetřilo dřevo. U nás jsou hrázděnky od Plzně až po Šluknovský výběžek podél hranic s Německem. Přízemí mají kamenné (opuka), nebo roubené a další patra hrázděné. Trámy jsou nosné, výplň mezi trámy je sláma s jílem a není nosná. Dnes se při opravách používají jako výplň cihly.

Co všechno jste naplánovala předělat, upravit, opravit?

Víte, většina lidí mě měla a možná ještě má za blázna. Když se přijeli podívat, tak hlášky byly: Bože, tady je práce… Kolik ti je? Kde chceš vzít na opravy? Moje odpovědi byly úsměv a hláška: „Já vím, je to tu na tři životy“.

Plány mít moc velké nemůžu. Vše je o financích.

Jaká byla největší investice do domu?

Největší investice byla koupelna. Nebyla tu zavedená voda, kanalizace. Na koupelnu jsem si dobírala půjčku, bio septik zainvestoval bývalý přítel, za to jsem dnes vděčná a snad mu to jednou vrátím. Na opravy klenby jsem měla šikovné zedníky. Jinak se tu vše děje svépomocí. Jednou ročně ke mě jezdí parta přátel na víkendovou brigádu. Brigáda se týká většinou zahrady, ale bez nich by nebyla půlka věcí hotová. Zahrada se začala budovat, dá se říct, na skládce. Když hrábnete do těžkého jílu, najdete v něm úplně vše od střešních tašek, cihel, betonu, přes části strojů, kabelů, drátů, po hadry, igelity, sklo, dokonce i lahvičky od léků a mohla bych pokračovat hodně dlouho. Vše se schovávalo pod kopřivami, ostružiním a větvemi a kmeny kdysi pokácených náletů. Před 3 roky se udělal plot, zase pomohli přátelé a já prvně viděla rozkvést růže, floxy… do té doby mi totiž vše okousaly srnky. Když jsem do Oplot přišla, řekla mi sousedka, že u mě na pozemku žije srnka a každý rok vyvede dvojčata. Srnka je tu dodnes, ale za plotem. A jsou tu i lišky, kuny, mýval, divocí králíci, bažanti, na potoce hnízdí divoké kačky.

Máte nějakého odborníka na zahrady?

Nemám, ale na internetu najdete malé kurzy zdarma. Zajímají mě džungloidní zahrady a zahrady anglického venkova. To je můj záměr, vytvořit zahradu plnou kytek s jezírkem a spousty koutů na odpočinek. Své místo tu má i zeleninová zahrada. Mým přáním je, aby zahradu a dům navštěvovali lidé, kteří si chtějí odpočinout od běžného shonu, kteří umí vnímat energii, kterou dům a pomalu i zahrada vyzařují. Moc bych si přála, aby to bylo co nejdřív. Je tu ale ještě hodně práce, která jde pomalu. Teď jsou docela akutní sloupy bývalé brány a co je ještě prioritou, je skleník. Jsem v ledové kotlině a mrazíky tu mám od září do začátku června.

Jak jsem pochopila, na domě razantní změny dělat nechcete.

Ráda bych, aby se zachoval co nejvíc původní. Tudíž tu najdete v místnostech kamínka a v kuchyni kamna s plotnou, na kterých moc ráda vařím.

Seznámíte nás blíže se svou rodinou?

Mamince je 80 let a přes všechna trápení se srdíčkem je mi obrovskou oporou na zahradě. Sestry mám tři. Už jsem říkala, že jsem z trojčat a mám ještě o 6 let mladší sestru. Naše maminka nás vychovala v lásce k sobě, je to veliký dar. Mám dceru a syna a tři vnoučata. Učím děti a ty učí své děti stejnému, jako nás učila maminka, že mají jeden druhého a to je nejvíc.

Oploty a okolí – znáte tato místa? Kam byste nás vzala na výlet, na procházku?

Oploty a vesnice kolem jsem neznala, dokud nepřišla hrázděnka. Jsou tu fajn výlety po okolí, na kole i pěšky, míň zdatní můžou dojet na určitá místa autem a potom pěšky. Nedaleko je vrch Rubín, cestou na vrchol se děti vyřádí na interaktivních hrách, kolem vesnic jsou staré, židovské hřbitovy. Kousek za Podbořany přírodní koupání, 6 minut autem od nás je Krásný Dvůr se svým výjimečným parkem, který je volně přístupný. To jsou opravdu jen nejbližší místa.

Jaká tu mate zvířata?

Doma mám čivavu Drndu a kocoura Zipa. Na dvoře pár indických běžců a 6 pipinek (jinak jim neřeknu). Kačenky jsem si pořídila, když mi slimáci i přes každodenní sběr sežrali všechnu úrodu. Drnda je můj parťák, ale umí lovit myši a nic jí neuteče, vše vidí, slyší, ráda cestuje.

Když přišla nemoc a zjistila jste, že to bude na dlouho, pomyslela jste i na prodej domu?

Ano… Navíc jsem se rozhodla podstoupit alternativní léčbu, protože klasická medicína Boreliozu nevyléčí, a tak jsem začala řešit, co dál, abych zvládala vše poplatit. To jsem byla už 5 měsíců na neschopence. Kamarádce jsem se svěřila, že budu muset prodat dům, abych doplatila půjčku a měla na léčbu. Tenkrát jsem netušila, že kvůli mně měla kamarádka pár bezesných nocí. Nechtěla, abych přišla o dům. Tak vznikla sbírka. Musela mě ale přemluvit, říkala jsem jí, že je plno jiných rodin, které potřebují pomoc...

Kdo vás nejvíc podržel a drží?

Na začátku nemoci mi pomáhal můj bývalý přítel a syn a rodinný kamarád. Dnes mě podporuje celá rodina, kamarádi, přátelé, ale dostala jsem velkou podporu i od lidí, kteří mě osobně neznají. Všem patří velké děkuji. Né každému se poštěstí mít kolem sebe tolik úžasných lidí.

Povězte nám více o sobě…

Jsem vyučená keramička, v porcelánce jsem strávila téměř 30 let. Po odchodu do Podbořan jsem pracovala 6 let jako střihačka, šička v podniku, kde se šije vše do letadel. V době covidu jsem byla propuštěna, nebyla práce, a hned jsem nastoupila do podniku v Žatci, kde se vyrábí elektroinstalace do vlaků. Takže celý život dělnice, fyzicky náročné. Tam jsem byla až do onemocnění. Smlouva byla na dobu určitou, takže jsem momentálně nezaměstnaná. Práci můžu hledat, až lékař ukončí neschopenku. Věřím, že zase pracovat budu, jen bych podle lékařů měla přemýšlet o lehčí práci. Jednoduché to nebude. Je mi 56 let...

Po kom jste zdědila lásku k tvoření?

Po mé babičce. Ovládám klasické ruční práce jako je pletení, háčkování, drhání. Dětem jsem vše, co šlo, šila a napletla. Před asi 18 lety jsem se zamilovala do patchworku. Hodně let jsem jezdila se svými výrobky na trhy, jako přivýdělek. Také jsem několik let dělala kurzy patchworku. Měla tři výstavy svých výrobků. S covidem se vše zastavilo. Než jsem onemocněla, věnovala jsem se hlavně zahradě.

Loni jste tu hostila týdenní řezbářské sympozium.

Byla to uzavřená společnost řezbářů, kteří celý rok veřejně předvádí své umění, vystavují svá díla a tady se schovali před veřejností a vyřezávali podle svého. Také se tu konalo pár setkání muzikantů, která jsou opravdu úžasná. Lidé se nemusí znát, a přesto si rozumí. Za tohle patří dík bývalému příteli, který mě do života tyhle úžasné lidi, dnes si troufnu říct přátele a kamarády, přivedl.

Chcete pořádat i nadále akce pro veřejnost?

Aby se akce staly pravidlem, zatím chybí zázemí. Velký altán je v plánu už dlouho, ale zatím musí počkat. Pokud mě ale někdo požádá, že by chtěl přijet, kouknout se na zahradu, určitě to nebude problém, jen mám obavy, že bude zklamaný. Bude ještě dlouho trvat, než zahrada vstane z popela. Ale kafe nebo čaj a posezení v zahradě poskytnu ráda.

Sbírka na Doniu byla ukončena. Vybralo se 133 700 Kč. To je skvělá zpráva.

Báječná! Chtěla bych touto cestou moc poděkovat všem spřízněným duším za podporu, nejen finanční, ale i za sdílení a krásné vzkazy. Částkou umořím část půjčky na dům a ušetřenou měsíční splátku použiji na alternativní léčbu. Opravdu ze srdce děkuji.

Ať se vám všechno splní, děkuji za rozhovor.