Jemnodrsná poezie Ivany Žáčkové

„Na povídku byl nápad příliš titěrný, tak jsem zkusila tu myšlenku vyjádřit básní a během tří měsíců jsem jich napsala čtyřicet,“ popisuje vznik své první knížky poezie. „Měla jsem sice trochu obavy, jak básnickou formu zvládnu, protože své básnické „střevo“ jsem naposledy provětrala na základní škole. Mé obavy ale s radostí rozptýlil předseda Severočeského svazu spisovatelů pan Muška, jemuž jsem poslala pár ukázek,“ říká novopečená básnířka. Psané slovo opatřila z části vlastními ilustracemi, další dodal její partner Richard Fabián a kamarádka Lenka Teuberová.

Ivana Žáčková, žatecká rodačka, která již čtyři roky žije v Libočanech, se pustila do psaní až po třicítce, ale o to intenzivněji. Jak sama říká: „Všechno má svůj čas. Před třemi roky tu mojí múzu už zřejmě omrzelo, jen tak se nade mnou vznášet, tak konečně přistála. Od té doby se mne stále drží a já jsem jí vděčná.“

Od března letošního roku je Ivana Žáčková hrdou členkou Severočeského svazu spisovatelů, takže jí zanedlouho v almanachu, který svaz pravidelně vydává, otisknou dvě povídky. „Miluji vůni právě vytištěné knihy, zbožňuji i vůni těch starších, ohmataných od spousty čtenářů. Vždycky si představuji, kdo jí asi četl. Vím, že je v tom i kus nostalgie, ale pokud to půjde, tak se klasické knihy nevzdám,“ vysvětluje proč zvolila složitější cestu knižního tisku místo zveřejňování na internetu. Čerstvá novinka Ivany Žáčkové bude k dostání ve znovuotevřeném žateckém knihkupectví U Zlaté růže a také k zapůjčení v městské knihovně.