Ladislav Henlín má svůj recept na to, jak se v této příliš rychlé době nezbláznit

Vyučil jsem se instalatérem u stavebního podniku v Podbořanech (OSP). Když jsem se v roce 1980 oženil, dostali jsme byt od Státního statku v Petrohradě a tak jsem šel pracovat na statek do útvaru stavební oddělení. Zanedlouho jsem se stal stavebním mistrem a začal jsem studovat stavební průmyslovku v Kadani. Tu jsem vystudoval v roce 1990.

Ano. Po revoluci 1989 byla možnost si založit živnost, já jsem se rozhodnul pro nabídku, kterou jsem začátkem roku 1991 dostal od Psychiatrické léčebny Petrohrad, abych tu pracoval jako správce. Už v listopadu téhož roku došlo k delimitaci Okresního ústavu národního zdraví Louny a psychiatrická léčebna v Petrohradě se stala samostatnou organizací s právní subjektivitou. Byl jsem jmenován do funkce náměstka HTS (hospodářsko-technická správa).

Určitě. K technickým dovednostem, které jsem měl, bylo nutné nastudovat ekonomiku a personalistiku. Když léčebna v roce 2003 přešla pod Ústecký kraj, začal jsem studovat Vysokou školu finanční a správní v Mostě, obor veřejná správa. Na podzim roku 2006 jsem byl jmenován do funkce ředitele.

Mám tři dospělé děti – jednoho lékaře, jednu učitelku v mateřské škole a druhý syn je v posledním semestru na  lékařské fakultě v Plzni, jsem ženatý. A mezi moje záliby patří čtyři vnoučata a především sport – fotbal, tenis, volejbal, kolektivní sporty. Narodil jsem se tady a celý život bydlím v Petrohradě. Pocházím z dělnické rodiny, oba moji rodiče pracovali na státním statku, otec jako řidič nákladního auta a matka v živočišné výrobě. Mám jednu sestru.

Post ředitele je manažerská práce, co se týká psychiatrie, mám svého odborného zástupce (lékaře psychiatra). Nejtěžší na mé práci je práce s lidmi, myslím tím zaměstnance. Je to občas náročné, ale vlastně právě to je na mé práci zajímavé. V současné době pracuje v Psychiatrické léčebně Petrohrad 130 zaměstnanců.

V podstatě ano, provozujeme 150 lůžek pro následnou péči. V Podbořanech provozujeme ambulanci, v Chomutově od loňského podzimu Centrum duševního zdraví a zaregistrovali jsme terénní zdravotní služby psychiatrické sestry pro okresy Louny a Chomutov. Letos otevřeme v Petrohradě 4 lůžka pro Chráněné bydlení a zahájili jsme proces k výstavbě Komunitního centra v Petrohradě, který by měl být ukončen v roce 2018.

Centrum duševního zdraví v Chomutově dnes funguje díky Ústeckému kraji, který tuto činnost dotuje. V péči máme kolem 50 klientů především z okresů Chomutov a Louny. CDZ poskytuje zdravotní a sociální služby pro lidi se závažným duševním onemocněním. V současné době v Centru pracují zaměstnanci naší léčebny a nestátní neziskové organizace Fokus Labe: dvě zdravotní sestry, tři sociální pracovníci, jedna psycholožka, peer konzultant a lékař na telefonu. Centrum duševního zdraví je jedním z pilířů reformy psychiatrické péče jako mezičlánek mezi ambulantní a lůžkovou péčí.

Spektrum pacientů se určitě změnilo oproti minulosti, vliv především přičítám snadné dostupnosti drog.

Ekonomická situace PLP je závislá na obložnosti, tj. využití lůžek, které máme kolem 93 procent (ze 150 lůžek je 10 až 15 volných). Reforma počítá se snížením počtu lůžek v léčebnách a psychiatrických nemocnicích, proto hledáme další zdroje příjmů pro zachování ekonomické stability. Jsme pořád zisková organizace, mohli bychom si dovolit být ztrátové, ale to není náš styl. (smích)

Moc dobře. Kraj financoval: opravu fasády, revitalizaci špýcharu, opravu kanalizace a napojení na veřejnou síť, jak už jsem říkal, podpořil činnost CDZ, v současné době se provádí oprava střechy a ještě letos by se měla začít revitalizace zahrady.

Sto mužů a 50 žen, tento počet se pravděpodobně vyvíjel již od založení léčebny v r. 1952 a jak postupně přibývalo pacientů, tak se ustálil. Mezi zaměstnanci léčebny převládají naopak ženy – je jich zhruba 100 a mužů 30. Zdravotní sestry jsou tradičně většinou ženy, i když muži na pozici zdravotního asistenta, sanitáře jsou nepostradatelní a vítáni. Přece jen jako v rodině, tak i tady je občas zapotřebí chlap jako autorita, vzor…

Nedá se to paušalizovat, to není jako dát nohu do sádry a hotovo… Ale když to vezmeme v průměru, tak jeden ošetřovací den pacienta stojí cca 1600 korun, měsíčně je to přes 45 tisíc.

Založení facebookových stránek PLP iniciovaly psycholožky z PLP, o které se také starají. Určitě stránky přispívají k destigmatizaci psychiatrie, a za to jsem rád. Již před 25 lety přišla bývalá ředitelka MUDr. Zdeňka Sosnová, s myšlenkou, to ještě v ČR facebook nebyl, uspořádat Zahradní slavnost, a tak jsme začali bourat bariéry mezi psychiatrii a veřejností. Slavnost se stala tradicí.

Ano, například náš již tradiční Masopust, kdy průvod z pacientů i zaměstnanců obchází vesnici. Osobně se na to vždy těším, připravím pro masopustníky jitrničky a teplý čaj, až dorazí k našemu domu. Nebo vyhlášení literární soutěže Kouzelný klíč, které se letos bude konat u nás po 10 letech podruhé. Tímto bych rád pozval do našeho zámku 30. března od 13.30 nadšence literární tvorby a umění na vyhlášení vítězů 12. ročníku soutěže, do které se zapojují každý rok jak naši pacienti, tak i personál léčebny.

Děkuji za pochvalu, chtěl bych vyzdvihnout činnost našeho loutkového divadla, kde jako vodiči jsou klienti léčebny a loutky vyrábíme v rámci pracovní terapie. Teď pacienti „loutkáři“ začínají zkoušet novou pohádku, což zabere tak 2–3 měsíce. Jsou již sehraní, jezdíme s pohádkou do Domova pro seniory v Podbořanech, na různé akce v obcích… Horší je, když někoho mezitím propustí a musí ho nahradit nový „loutkoherec“, proto máme i alternaci, vše jak v opravdovém divadle.

Stává se. A také my jezdíme za nimi. Pořádáme například výjezdy hospitalizovaných pacientů do okolních měst – Žatce, Chomutova, kde se setkáváme s klienty, které již lůžkovou péči nepotřebují a dělí se o zkušenosti, které zažili po návratu z léčebny. Chlubí se, jak se umí o sebe postarat, že pracují a podobně. 26. dubna bude další setkání v Chomutově.

Asi ne. Starší syn je anesteziolog ve vojenské nemocnici, ten mladší si specializaci zatím vybírá.

Na dnešní šílenou dobu si pro sebe říkám: Slow, slow, slow. Zpomal, zastav se, rozhlédni se kolem. Nádherný zámek, nádherný park, obdivoval jsem ho už jako malý kluk, když jsme tady okolo běhali, hráli fotbal. Tenkrát to, pravda, bylo tabu – psychicky nemocní lidé. Dnes už se hodně předsudků ohledně psychiatrické léčby odbouralo.