V Klokánku je stále plno

Klokánek představuje jakousi první pomoc. Děti tam často přijdou zanedbané, musí je tedy odvšivit, obléct, vyřídit jim doklady. Občas je známo jen příjmení a přibližné datum narození, například „asi podzim 2009“. Když je o svěřence postaráno a vše vyřízeno, putuje dál do profesionální pěstounské rodiny, dětského domova, anebo, když je to možné, zpět domů. Zařízení také umožňuje matkám odložení dítěte po anonymním porodu. Za tímto účelem je zřízena telefonní linka 776 833 333. Dětem se tím zvyšuje šance na adopci.

Každá klokánková rodina je samostatná jednotka, děti jsou namíchány různě, a ne podle věku. Musejí také tetám podle svých možností pomáhat s chodem domácnosti. Velkou radost mají, když tetu přijede navštívit její „strejda“. Hlavně chlapci, kterým chybí mužský vzor, se na jejich návštěvy těší. Není to zas tak často, klokaní tety dojíždějí do Žatce i z více než 100 km vzdálených měst. Nyní by jednu novou potřebovali. Pracovat s dětmi může každý, kdo projde psychotesty, ale ne všichni to zvládnou. „Chce to velkou dávku empatie a trpělivosti. Některé děti jsou deprivované, mentálně zaostalé, anebo i vážně nemocné. Občas si také vynucují pozornost zlobením. Chce to tedy velké pochopení pro jejich chování,“ nastiňuje situaci vedoucí žateckého Klokánku Jitka Tůmová Šatavová.

Celý provoz je proto velmi finančně nákladný. Státní příspěvek Klokánku pokryje jen minimum, zaměstnanci se proto snaží shánět sponzory a jsou vděční za jakoukoli podporu. Případní dárci mohou této organizaci přispět finančně, anebo i jinou formou, nejlépe po předchozí domluvě. O tom, že se dětem v Klokánku líbí svědčí, že se tam rády vracejí na návštěvy a také z jejich nových domovů píší tetám dopisy, nebo volají. „Snažíme se, aby u nás děti žily normální život. Nechceme, aby měly nálepku, že jsou z Klokánku. Pokud to jen trochu jde, jezdíme na výlety, chodíme do divadel a do kina. Chceme, aby měly normální dětství,“ dodává Jitka Tůmová Šatavová.