Během jedné návštěvy se vždy snaží projít jedno celé patro Domova, někdy to však nestihnou, a to, když má klient velký splín a Jaroslava s Dinou jsou u něj dlouho a snaží se ho trochu povzbudit a rozveselit.
„Přijdeme na pokoj, Dina jde ke klientovi, sedne si u něho, já dám klientovi piškot a on ho dá Dině. Dále si klient Dinu hladí, mazlí se s ní, těm mobilnějším podává pac, nebo vleze předníma nohama na klín, nebo do postele,“ popisuje průběh canisterapie J. Panská. „Já v domově pro seniory funguji také jako mediátor. Během návštěvy si s klientem povídám. Co je nového, zda nemá nějaké starosti, zda je vše v pořádku. Většinou je vše v pořádku. Občas má někdo rodinné problémy a sem tam se vyskytnou problémy s personálem, nebo s jídlem. Já pak tyto stížnosti předávám paní Jaholčíkové a ta je řeší, ale těchto stížností je pomálu. Většinou je to ta rodina a stesk po domově. To se pak snažím klienta uklidnit a převést jeho myšlenky jiným směrem, třeba zrovna na Dinu,“ zmiňuje Jaroslava Panská, že i přítomnost osoby, které se lidé mohou svěřit se svými stesky, je velmi důležitá.
Ke canisterapii se používají speciálně vycvičení psi. Dina sice takovým výcvikem neprošla, ale má velmi milou a přátelskou povahu, a tak se velmi snadno naučila, jak má ke klientům přistupovat. Sama vycítí, jakou mají náladu, a kdy s nimi může dovádět, a kdy se má jen nechat hladit a „naslouchat“, případně dotyčného utěšovat. To znamená, že si k němu lehne, sedne, olízne mu ruku, tvář a nechá se drbat a hladit.
Dotek ruky na srst psa seniory uklidňuje a zároveň je to pro ně zpestření dne, hlavně pro ležící klienty. Když ještě můžou Dině dát piškot, tak jsou vysloveně šťastní. „Někteří mají dokonce pro ni svoje piškoty a ode mě si je neberou,“ popisuje J. Panská lásku obyvatel Domova k jejímu pejskovi a dodává: „Dinu to moc baví, za piškot by snad udělala i kotrmelec. Má ty lidi ráda, ona má ráda všechny lidi, ale když po dvou hodinách canisterapie přijdeme domů, tak zaleze a já o ní nejméně čtyři hodiny nevím. Je to pro ni náročné jak fyzicky, musí skákat předníma nohama do postele, tak psychicky.“
I přes to, že je to pro obě dvě velmi náročné, dělají tuto činnost rády. Také většina klientů Domova jejich návštěvy vítá. Většina z nich měla doma psa, kočku, králíky anebo jen má ráda zvířata, a tak mají radost, když mezi ně jejich čtyřnohá kamarádka zavítá.