Vysadili stromy na někdejším úložišti popílku

„Přiznávám, že díky mým bohatým zkušenostem s výsadbou 3m stromů a kopáním „děr na mamuty“ na naší jílovité zahradě jsem zpočátku byla k této akci bez použití mechanizace poměrně skeptická… nicméně nyní musím říci „super“ a „skvělá práce“!? Hodně silně na mne zapůsobil moment připevňování cedulek se jmény mých dětí ke kůlům a Ondrovo „Maminko, tohle je můj strom; je tu napsáno O jako Ondra“, protože tohle prostě má smysl. Pro budoucnost. Vyprávěla jsem o možnosti spolupráce s organizací Sázíme stromy mým přátelům a spousta z nich se pro tuto možnost vyloženě nadchla a předloží návrh u nich v práci. Takže šíříme tuto skvělou myšlenku dál…“ Nebo taky příspěvky na FB: „… A příště si vysázíme les…“, „ super akce, jen bylo málo stromů…“, „Prima lidi a úžasné dětičky“ a jiné.

Tak tohle je reakce jedné z účastnic naší sobotní akce, které předcházela úžasná aktivita oddělení kvality, zejména Pavla Hanzlíka a Jany Petrovičové.  Hledali jsme nejprve někoho, kdo takovou aktivitu podporuje a organizuje. Partner https://www. sazimestromy. cz/.  Hledali jsme něco, kde bude jasná dlouhodobá koncepce, kde se nám nestane, že by stromky po deseti letech někdo vykácel za účelem zisku, něco, co bude mít možnost přitáhnout osvětu a pozornost právě na témata retence vody v krajině a obnovy kyslíku v atmosféře. Protože v květnu 2017 už bylo po vegetačním období, museli jsme počkat zase na podzim, než bude povoleno stromy upravovat a sázet. Čas v mezidobí společnost Sázíme stromky věnovala výběru vhodné lokality. Ale protože by bylo nesnadné takovou věc naněkolikrát organizovat, trvali jsme na jedné akci s větším rozsahem. Nakonec se podařilo oslovit obci Hrušovany, kam spadá pozůstatek obce Vysočany, kde místní zástupci měli velký zájem na pokračování rekultivace, která se naneštěstí zastavila někde v roce 2006. Viz stránky http://invest­‑uk. cz/nabidky/sloziste­‑popilku­‑vysocany­‑unloading­‑of­‑ash­‑vysocany/. 

Jedná se o moc pěknou lokalitu, která má působivou historii. Jde totiž o bývalé úložiště popílku z uhelných elektráren. Na místě úložiště byla původně obec o 330 obyvatelích, která díky tomuto úložišti zanikla a z níž zbyl už jen kostel.

Ráno jsme trochu se zatajeným dechem sledovali, kolik přijde lidí, u PULSu to ještě nevypadalo dobře, ale na místo dorazila spousta kolegů po vlastní ose, takže účast nakonec byla skutečně hojná. Na začátku proběhla instruktáž, u které se zejména všichni bavili kontrolou kvality, ale vyslechli jsme si také, jak správně o stromy pečovat před zasazením. Vlastní průběh už byl velmi rychlý. Přestože jsem očekávali ve více lidech práci na nejméně tři hodiny, ve skutečnosti jsme byli vméně lidech hotovi už za dvě. „Inu, jako v PULSu“, ozývalo se z řad sázečů…

Akce byla neformální, příjemná; lidé byli aktivní a hlavně — chtěli se sejít, chtěli pomoci, chtěli se bavit…… a chtěli udělat něco, co bude i pro budoucí generace, i když pravděpodobně již bez cedulky se jménem. Ale třeba bude Ondra jednou ukazovat svým dětem, že tady zrovna se svými rodiči zasadil strom… A tohle všechno má smysl.

Díky všem, kteří organizovali, zabezpečovali, sázeli a sešli se s chutí a pohodou…