Cit, obratnost, zručnost a pevné nervy pomohly Tomášovi Sookymu k cennému vítězství v evropské dovednostní soutěži strojníků

Jak říká sám Tomáš Sooky (28) z Lipence, tolik premiér v životě nezažil. Poprvé letěl letadlem, poprvé v Paříži a poprvé v historii této soutěže přivezl z Francie první místo pro Českou republiku. Řeč je o dovednostní soutěži strojníků CASE Rodeo ČR, v níž nejprve vyhrál republikové kolo a poté i jednu disciplínu v evropském měřítku mezi týmy třinácti zemí. Možná za to mohlo i to, že bylo pátek třináctého. Na jeho dojmy jsme se zeptali v našem rozhovoru.

Můžeš nám představit, v čem spočívá soutěž strojníků?

U nás v České republice se soutěží zhruba deset let ve třech disciplínách. Všichni soutěží na jedné mašině, bagru, který stojí na místě. První disciplína spočívá v tom, že na kuželu, který můžete vidět při opravách silnic, je posazený basketbalový míč, který musíte nabrat na lžíci a vyhodit ho do basketbalového koše, přitom míč nesmí spadnout nebo se nesmíte dotknout koše. Slalom s nakladačem je druhá disciplína, při níž na startu je potřeba nabrat paletu, projet s ní mezi kužely slalom zhruba na deset metrů, paletu poté položit zpět na místo a stroj postavit na startovní čáru. Při třetí disciplíně je na lžíci bagru připevněná kovová tyč na řetězu, kde je zapotřebí tyč vložit do tří připravených trubek. Všechny disciplíny se jedou na čas. Při republikovém kole se soutěžilo na dvou místech zhruba celkem 30 chlapů. Já jsem celkově vyhrál republiku 15. září v lomu Destro v Kladně.

Byla to tvoje první zkušenost s touto soutěží?  

Ne, soutěžil jsem podruhé v životě, ale poprvé se značkou Case. Vloni jsem tuto soutěž poprvé vyzkoušel se společností Caterpilar v pískovně ve Chbanech. Již tam jsem zaznamenal vítězství v celorepublikové soutěži strojníků.

Jak ses k této neobvyklé disciplíně vůbec dostal?  

Soutěž se společností Caterpilar na mě vyskočila pozvánka na facebooku, jsem tam vedený tam v klubu posádek. A na Case jsme dostali pozvánku do práce od firmy, která nám dodává náhradní díly. A jelikož kolega věděl, že jsem vloni již soutěžil, tak mi volal jako prvnímu, jestli chci jet. A já říkám jo, pokud to je placený v pracovní době, tak jedu :D

Má někdo v práci nebo z kamarádů takové zkušenosti z podobných soutěží?  

Ne, nikoho neznám.

Jaká byla konkurence na republikovém kole?  

Přibližně třicet až pětatřicet soutěžících.

Jak probíhalo samotné finále evropských strojníků?  

V pátek 13. října jsme spolu s překladatelem přiletěli do Paříže. Proběhlo slavnostní přivítání, oběd a mohli jsme si nanečisto vyzkoušet jednotlivé disciplíny. A v sobotu po snídani se začalo se soutěží v zákaznickém centru firmy Case v Monthyonu.

Soutěžil jsi sám za sebe nebo s někým v týmu?  

Z každé země byli tři až čtyři zástupci, jenom já z ČR jsem byl jediný, kolega z ČR nakonec nejel. A jelikož sousedé z Polska byli jenom dva, utvořili jsme tříčlenný tým. Za tým se považuje minimálně tříčlenné družstvo. Soutěžilo se ve družstvech, na prvního jednotlivce, na jednotlivé vítěze ze čtyř disciplín.

Můžeš nám čtyři disciplíny přiblížit?  

První byl slalom s nakladačem, který měl na lžíci desku, na níž byly umístěné čtyři papírové krabice. Krabice se nesměly pohnout, protože centimetr od kraje měly rysku, pokud krabice překročily hranici, následovala penalizace. Druhá soutěž byla s bagrem, kde na zubu bylo navařené očko, vedle deska, kde ležely tři golfové míčky, očkem se musely nabrat míčky a vyklopit ho do trubky. Je to práce na milimetry. :D S bagrem se soutěžilo i ve třetí disciplíně, která spočívala v obkreslení nápisu Case. Na gumě visela dřevěná činka, s níž jsme měli v drážce na desce, která byla nedaleko, tu činku prostrčit a obkreslit nápis Case tam a zpátky. Poslední soutěž byla s nakladačem. Tři papírové krabice jsme museli v co nejrychlejším čase nabrat, poskládat do pyramidy, vyjet ven, položit nářadí na zem, zase je poskládat nazpátek a ujet rychle pryč. V této disciplíně jsem byl nejrychlejší. Zvládl jsem to za dvě minuty a dvanáct sekund.

Nemyslíš, že ti mohl přinést štěstí právě pátek třináctého?  

Je to možné, ale spíš je to celé o citu, obratnosti, zručnosti a pevných nervech. Konkurence byla veliká.

Jaká byla na Evropě konkurence?  

Soutěžilo tu třináct zemí. Většinu vyhráli Švédové.

Vítězové Švédi byli asi úplně suverénní…?  

Švédové mají stroje úplně na jiné úrovni než my, mají jiné vybavení a jsou to machři.

Co ubytování a jídlo ve Francii?  

Byli jsme ubytovaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu byl poblíž letiště Charlese de Gaulla, jídlo luxusní, v hotelu jsem dostal kartičku, otevřel jsem pokoj, rozsvítila se světla a na televizi se rozsvítilo „Welcome Tomáš Sooky“. I pivo Heineken se dalo pít.

Jak probíhalo slavnostní vyhlášení výsledků?  

Skončily soutěže, poté byla ještě speciální soutěž mimo, kdo nejdéle vydrží na mechanickém býkovi, když je to Rodeo Case, tak to tam zařadili. Odvezli nás do hotelu. Po odpočinku nás zase naložili a odvezli nás na utajené místo, kde se bude konat galavečeře a ceremoniál – bylo to překvapení. Dostal jsem medaili, tabulku a certifikát strojníka. Přišli číšníci, přinesli nám šampaňský a jednohubky. Šli jsme do jízdárny, kde jsme zhlédli ukázku krasojízdy, pak přišlo samotné vyhlášení. Následovala volná zábava v obrovském srubu s otevřeným ohněm a živou hudbou.

Navázal jsi kamarádství s Poláky?  

Kamarádství tak nějak jo, mám je v přátelích na facebooku. Ale to je vše.

V předešlých ročnících soutěže na evropské úrovni strojníků byl někdo z ČR?  

Ano byl, vyhrál v jedné disciplíně druhé místo. Takže jsem byl první, kdo přivezl domů první místo.

Kdo měl z tvého úspěchu největší radost?  

Určitě má přítelkyně Petra Ficová.

Co další soutěž příští rok, už máš něco v plánu?  

Počítají se mnou na soutěž Case, další soutěž by měla být od Caterpilaru.

S jakým předsevzetím si do Francie odjížděl?  

Nečekal jsem od toho nic závratného, chtěl jsem to prostě zkusit, je to můj koníček, ale zážitek super. Mám nové konexe, kontakty, nové možnosti…

Děkuji Ti za rozhovor a přeji hodně štěstí a pevné nervy v dalších soutěžích. Jarka Cibulková