Turisté šli z Valova do Očihova

Podbořany (až) I přes velmi mrazivé ráno 24. února přišlo na podbořanské nádraží 17 turistů, kteří se vydali na 14 kilometrů dlouhé putování pod názvem Valov - Očihov. Nejprve zamířili na nedaleký Kozinec a odtamtud pokračovali k Valovu.

„Mrazy nás přinutily, že jsme zahalení do čepic, rukavic, o ostatním teplém oblečení ani nemluvě. Jsme v pohybu, a tak je nám teplo, mráz už také polevil, je okolo pěti pod nulou a nefouká vítr. Procházíme pod viaduktem a před Valovem vstupujeme na velmi zanedbanou polní cestu plnou křovin. Ve Valově kolem památkově chráněné usedlosti, malebné kaple a Černého rybníka docházíme k Valovskému potoku. Odtamtud naše kroky míří přes pastviny na horizont, kde opět navazujeme na polní cestu. Tou dojdeme po necelých dvou kilometrech do Očihova. Tam vcházíme na očihovskou radnici. Díky paní starostce je na stolech připravený čaj, káva a také vlastnoručně upečený štrůdl. Dovídáme se z jejích úst o osudu minerální vody Aqua Bohemica, která tu vyvěrá, o kostelu sv. Martina, kterému chtějí Očihovští vrátit zvony a proto je vypsaná sbírka. Turisté neváhají ani chviličku a spontánně sahají do svých peněženek a také přispívají do sbírky. Při odchodu si prohlížíme na chodbě radnice dřevěný reliéf, na návsi morovou kapli, ale ke kostelu nezacházíme. To až někdy příště. Vracíme se zpět do Podbořan. Samozřejmě ne po silnici, tou jdeme jen kousek a stačí to. Co za tu chvilku kolem nás projede aut! Spěcháme, abychom už byli na polní cestě. Míjíme Beraní Dvůr, velkou hospodářskou usedlost a vydáváme se přes naštěstí nyní opuštěné pastviny až na vrchol kopce. Při cestě tam i teď se necháváme unášet krásnými výhledy do kraje. Naše kroky opět míří k Valovskému potoku, překračujeme jej v části, kde je zamrzlý, a šlapeme dále okrajem pole až k Valovu. Při přecházení pastvin několikrát zahlédneme v dáli stáda srnčí, teď na zpáteční cestě asi pět set metrů od nás proběhne i stádo divočáků. Dojdeme do Valova, kde se tentokrát napojujeme na zelenou turistickou stezku, která nás bezpečně vede do cíle pochodu, a to až do Podbořan. Jen kdyby nebyl nyní tak ostrý studený vítr,“ uzavírá napínavé vyprávění Zdenka Krůtová.