Vladimír Drápal po šestnácti letech končí jako ředitel Vrchlického divadla

"Tento krok pro mě nebyl jednoduchý, ale za poslední roky moje úloha dramaturga a programového tvůrce, která mě vždy bavila, se vinou narůstání administrativy, nejrůznějších nařízení a rozšířením stávajících provozů změnila hlavně na vyčerpávající zajištění a údržbu bezproblémového chodu příspěvkové organizace po personální a ekonomické stránce. A to rozhodně není ten důvod, pro který jsem se účastnil v roce 2002 výběrového řízení. Dále to jsou důvody osobní," uvádí ve svém prohlášení ke vzdání se funkce Vladimír Drápal.

Louny (lus) K poslednímu prosinci skončí ve funkci ředitele Vrchlického divadla Vladimír Drápal. Divadlo vede od jeho znovuzprovoznění v roce 2002. Divadlo oficiálně zahajovalo činnost na podzim roku 2003.  Rezignaci ředitele již projednala a vzala na vědomí rada města Louny, která zároveň podnikla kroky k zahájení konkurzního řízení na pracovní místo ředitele/ředitelky Vrchlického divadla. 

Tento krok pro mě nebyl jednoduchý, ale za poslední roky moje úloha dramaturga a programového tvůrce, která mě vždy bavila, se vinou narůstání administrativy, nejrůznějších nařízení a rozšířením stávajících provozů změnila hlavně na vyčerpávající zajištění a údržbu bezproblémového chodu příspěvkové organizace po personální a ekonomické stránce. A to rozhodně není ten důvod, pro který jsem se účastnil v roce 2002 výběrového řízení.

Dále to jsou důvody osobní. Rozhodl jsem se ke konci roku vzdát funkce ředitele Vrchlického divadla a provozů s touto organizací propojených, tedy Galerie města Loun a Kulturního domu Zastávka.  

Tento krok pro mě nebyl jednoduchý, ale za poslední roky moje úloha dramaturga a programového tvůrce, která mě vždy bavila, se vinou narůstání administrativy, nejrůznějších nařízení a rozšířením stávajících provozů změnila hlavně na vyčerpávající zajištění a údržbu bezproblémového chodu příspěvkové organizace po personální a ekonomické stránce. A to rozhodně není ten důvod, pro který jsem se účastnil v roce 2002 výběrového řízení.

Dále to jsou důvody osobní. Zjednodušeně řečeno: nemohu být loajálním státním zaměstnancem, pokud pro mě hlava státu a premiér ztělesňují vše, čím pohrdám. A směr, kterým se pod vedením panoptikální poslanecké sněmovny pomalu vydává naše země, ve mně vzbuzuje obavy a nedůvěru. Stejné pochyby vyvolávají možné výsledky komunálních voleb v našem městě. A já, pokud s něčím nesouhlasím a nemohu to změnit, považuji za nezbytné se toho alespoň neúčastnit. Jeden z mých nadřízených tuto vlastnost ohodnotil jako "kariérní sebevraždu" a evidentně se nemýlil.

Nemenším důvodem, hraničícím se zdravotními problémy, je však také celková únava ze zodpovědnosti za kvalitu každého z pořadů, za bezchybné fungování časově náročných a rizikových provozů a pracovního nasazení, neboť těmto otázkám se věnuji bez přestávky opravdu sedm dní v týdnu. O tom mimo jiné svědčí i to, že jsme uspořádali přes 3 000 kulturních pořadů, které navštívilo přes půl milionu lidí.

Ohlasy převážně z posledních měsíců – a zejména na sociálních sítích – mě přesvědčují, že toto úsilí se stává zbytečným, že kultura tak, jak ji chápu a rozumím já osobně, v čem je pro mě důležitá a nenahraditelná, se již neshoduje s tím, co si představuje značná část veřejnosti a tzv. slušní lidé, politické "elity" z toho bohužel nevyjímaje.

Proto považuji za čestnější a důstojnější přenechat toto místo někomu, kdo přijde s novou energií, perspektivou a třeba i změnami, které tato doba vyžaduje.

Osobně jsem přesvědčen, že jsem odvedl dobrou práci a vybudoval kvalitní kulturní instituci, která svým významem přesáhla hranice našeho města i regionu. A to se mi nezdá málo vzhledem k určité skepsi, která před 15 lety provázela moje jmenování. Pro mě osobně však vždy byla nejcennější životní devizou nezávislost, svoboda a osobní ručení a cítím, že tyto atributy se začínají z mé práce – a ze společnosti obecně - zřetelně vytrácet. Pokusím se je tady znovu nalézt v další etapě mého života.

A na závěr to, co mělo být na samotném začátku: upřímně děkuji všem divákům, - a to jednomu každému z nich -, kteří svou návštěvou podporovali kulturní život v Lounech a dokázali ocenit, co jsem s týmem svých skvělých spolupracovníků dokázal.

Nesmírně si jejich přízně a důvěry vážím!

Byla to báječná léta!

Vladimír Drápal