Vzpomínka na srpen 1968 v Žatci

Padesát let uplyne v těchto dnech od vpádu okupantů na území Československa v srpnu 1968. Vojska se tehdy nevyhnula ani městu Žatci. Vojska a tanky spojenců tehdy krutě zasáhly do života lidí. 21. srpen 1968 patří mezi data, která se nezapomínají.

Dne 20. srpna 1968 o 23. hodině překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, NDR, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí prezidenta, předsednictva NS, předsednictva vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ.

Stovky tanků obsadily 21. srpna Žatec a jeho okolí. Lidé ve městě zažívali hrůzy, kdy nevěděli, co mají od spojenců čekat. Město bylo s několika posádkami a letištěm pro Sověty jednou z největších hrozeb odporu, směřovala sem proto obrovská vojenská síla. 

Naši lidé se zachovali báječně. Taková úžasná jednota, kdy všichni táhli za jeden provaz, to bylo něco neopakovatelného. Lidé se neuvěřitelným způsobem semkli. Během několika hodin se ve městě utvořil štáb. Centrem odboje se stal tehdejší Dům dětí a mládeže. Tam se tiskly protisovětské letáky, odtud vyráželi mladí lidé na motocyklech, aby je rozváželi po městě i okolí. V noci s barvou a štětkou psali hesla všude, kde bylo nějaké místo. Byla zde utvořena redakční rada, která vydávala chmelové noviny pro česáče chmele, kteří právě přijížděli na sklizeň. Naši kolportéři tyto noviny rozváželi přímo na chmelnice. Další protisovětské akce dělali lidé spontánně. Malovali plakáty a hesla, se kterými potom vycházeli do ulic. Lidé strhávali názvy ulic a otáčeli směrovky v křižovatkách, aby ztížili okupantům pohyb v postupu. Jednou přišli do štábu dva mladí sovětští důstojníci, aby vysvětlovali, proč přišli, což oni ani pořádně nevěděli. Když jsme jim však my odpovídali a říkali o jejich otcích, kteří nás v roce 1945 osvobozovali, že to byli hrdinové, a jak je máme rádi, bohužel, že oni, jejich synové to nyní všechno pokazili. Závěr byl takový, že nakonec oba tito mladí důstojníci odcházeli se slzami v očích. 

Doufáme, že již nikdy nic takového národ nepotká. 

žatecký pamětník