Jak se žije slušným lidem v nechvalně známých chomutovských „ghettech“? Psychický teror, nepořádek, hluk a strach

CHOMUTOVSKO (soš) — Smutnou dohru má dlouhodobě prakticky neřešitelná situace obchodu s chudobou v ervěnickém domě v ulici Fr. Schmieda. Jak jsme psali v čísle 34, zdejší obyvatelé jsou kvůli dluhům už od jara bez tepla a teplé vody, příští měsíc mělo dojít i k odpojení studené vody. Severočeské vodovody a kanalizace k němu ale přistoupily už minulé úterý. A tak se lidé z 24 bytových jednotek zase stěhují. A s některými se stěhují také problémy, které znepříjemňují život slušným lidem ve vyloučených lokalitách.

Oprávněné obavy mají kupříkladu v sousedícím Chomutově. „Jsme vězni ve vlastních domech a nikdo to neřeší,“ shodují se lidé, kteří žijí například na sídlišti Kamenná nebo Písečná. Jak se žije v chomutovských „ghettech“? A jak město řeší situaci?

Mladý manželský pár se před sedmi lety rozrostl o dalšího člena a rozhodl se přestěhovat do většího. A tak si našli byt na chomutovském sídlišti Kamenná.

„Než jsme se sem nastěhovali, byli jsme za předsedou společenství vlastníků poptat se, jak je to tady s dlužníky a kolik majitelů bytů zde opravdu bydlí. V té době to byla většina,“ vypráví paní Michaela. Situace se ale postupně začala měnit k horšímu. V domě je nyní více než polovina bytů v pronájmu. A někteří spekulanti, stejně jako v Ervěnicích, neplatí. Ještě to zde není tak kritické, aby na účtu SVJ nebylo ani na vyplacení přeplatků či na úhradu dodávek tepla a teplé vody, jako je tomu v Ervěnicích, ostatní problémy jsou tu ale stejné.

„V pronajatých bytech bydlí nájemníci, se kterými nelze žít normální život. Ve vestibulu jsou každou chvilku nějaké kusy nábytku, který dřív nebo později skončí v lepším případě za popelnicemi. Rozmlácené schránky, rozbité sklo ve dveřích, počmárané zdi, které byly nedávno nově vymalované. Když je hezky, tak každý den vysedávají před vchodem, nenechají nás ani projít domů. Vzniká tak plno konfliktů. Popíjejí alkohol a kouří jednu cigaretu za druhou. V okolí domu i v něm je neustálý nepořádek, za barákem najdete roztrhané pytle s odpadky a není to tak dlouho, co nějací nájemníci vyhazovali z okna za barák i výkaly, protože nejspíš neměli v bytě vodu,“ vypočítává Michaela jen část problémů, které soužití s nepřizpůsobivými občany přináší. Jako jeden z nejhorších ovšem vidí hluk. „Je jim jedno, zda je pondělí nebo sobota, neustále slyšíte hlasitou hudbu, zpěv, křik, dupání. To všechno až do pozdních nočních hodin prakticky obden. Oni do práce nevstávají, takže jim je to jedno. Městskou i státní policii voláme několikrát do týdne, ale nikam to nevede. Nejčastější jsou tyto situace v době vyplácení dávek, to poznáte ihned,“ popisuje každodenní život na sídlišti Kamenná paní Michaela.

A lepší to není ani na sídlišti Písečná.

V místech, kde loni na jaře v noci zastřelil Petr Benda muže, jenž najížděl autem do svých příbuzných, potkávám seniorku se psem. „Má cenu tu vůbec uklízet po psovi? Kolik lidských neštěstí ještě tenhle bordel přinese? Vražda se nedá omluvit, ten muž mohl zastřelit kohokoliv, na druhou stranu, pokud se stejně jako mnoho lidí tady dlouhodobě nevyspal… Vždyť to je psychický teror, jako v nejhorších vězeních. Kdysi si tu mohly normálně hrát děti okolo domu. A dnes?

Bojím se vnučku pustit ven. Bojím se jít si na poštu pro důchod, musí se mnou chodit syn. A bojím se, co do domu zavlečou, už několikrát jsme řešili štěnice od toho, jak si nosí nábytek od popelnic,“ popsala seniorka. „Nejsem rasistka, není to jen problém Romů, ale všech nepřizpůsobivých,“ dodává.

Lidé, kteří ve stále se zhoršujících lokalitách bydlí, si zároveň stěžují na nezájem města. Zatímco v sousedním Jirkově místostarostka Dana Jurštaková společně s městskou policií a úředníky ze sociálního odboru a úřadu práce dochází do problémových lokalit každé dva týdny již několik let, v Chomutově tomu tak není. I proto si mnozí zdejší obyvatelé myslí, že se radnici vyloučené lokality zkrátka hodí. „Pro Chomutov ani pro žádné jiné město není výhodné mít lokality se sociálně vyloučenými obyvateli.

Pokud je však má, získává dotace, o které musí řádně žádat, na řešení problémů, které se zde vyskytují. Kromě toho musí vkládat do projektů i vlastní finanční prostředky. Veškeré dotace jsou určeny na sociální programy, které řeší prevenci i následky,“ vysvětluje tiskový mluvčí magistrátu města Chomutov Tomáš Branda a dodává, město musí řešitproblémy, které vznikly především kvůli dlouhodobému spekulantství s byty, kdy se do Chomutova stěhovali sociálně slabí z celé republiky.

Do sociální oblasti město v posledních letech dalo na sto miliónů korun. Minimálně polovina šla na řešení sociálně vyloučených lokalit. Na následující tři roky jsou připraveny projekty za více než sedmdesát miliónů korun, které bude realizovat město i neziskové organizace.

„Mezi preferované aktivity patří dluhové poradenství, terénní práce, smysluplné využití volného času mládeže a další poradenské služby. Vznikají nové služby pro bezdomovce, rozšiřují se azylové kapacity,“ vysvětluje mluvčí, kam peníze míří. „Je nutné si uvědomit, že vysoký počet sociálně vyloučených obyvatel generuje řadu dalších problémů. Městský mobilář je často ničen vandaly, soužití sociálně vyloučených a sociálně začleněných obyvatel vyčerpává síly městské policie,“ uzavírá Tomáš Branda.

„Letos ani nepůjdu k volbám, proč bych měla? Nikdo z nich to tu nezmění,“ kroutí hlavou seniorka ze sídliště Písečná. „Pokud si dobře vzpomínám, tak asi před dvěma lety po sídlištích chodil primátor Daniel Černý, ale jak tento zájem rychle přišel, tak zase rychle odešel a od té doby se nic nezměnilo a nikdo už se víc nezajímal. Myslím, že nebudeme jediní, co si myslí, že tady už to lepší nebude, ba naopak. Snad se nám podaří se brzy odstěhovat,“ uzavírá paní Michaela.

Přečtěte si také o věčném boji s nepořádkem na chomutovských sídlištích ZDE.