Privatizace bytů nás zničila, město nás obětovalo a pohřbilo, stěžují si majitelé

CHOMUTOV (soš) — „Chtěli jsme jenom slušně bydlet, nic víc. Platili jsme daně, aby se politici měli jak v tom žitě. Ať se mají, to je v pořádku. Ale proč dopustili, aby nám zničili bydlení?“ — ptá se zoufale pan Miroslav, který žije v panelovém domě v chomutovské Borové ulici. I když celý život platí vše řádně a včas a při privatizaci před osmi lety si byt odkoupil, hrozí mu, že skončí bez střechy nad hlavou. „Místo klidného důchodu teď řeším existenční problémy,“ dodává.

Opravené fasády, krásná a nijak rušná lokalita uprostřed zeleně. Borová ulice na chomutovském sídlišti Zahradní působí na první pohled idylicky. Zdánlivě. „Až přijedete, prosím prozvoňte mě, nepřizpůsobiví nám opět rozbili zvonky,“ upozornil mě pan Miroslav, který mi vyprávěl příběh jejich domu.

Uvnitř mě přivítal starý — a jak mě můj průvodce upozornil — často rozbitý výtah, zničené schránky… „Do sklepů už si tu nikdo nic nedává, věčně jsou vykradené,“ dodal po cestě. „A to jste ještě neviděla vedlejší vchod, všude nepořádek, hluk…. Jen za poslední roky jsme dali 300 tisíc za postřik proti štěnicím a švábům. Já je měl doma jen čtyřikrát, někde jsou na tom hůř. Zato se vedle mě nastěhoval všivák, který mi kradl elektřinu. Bydlí tu na černo, aby jeho žena mohla dostávat příspěvek v hmotné nouzi. A potom ještě hodil prodlužovačku přes balkon a kradl mi tak další soused. S tím člověk nepočítá, že si to někdo může dovolit,“ vypočítává pan Miroslav problémy spolužití s nepřizpůsobivými sousedy, kteří bydlí v bytech spekulantů.

Příběh domu v Borové ulici, na jehož konci je devítimilionový dluh, který stále narůstá, se začal psát před pouhými osmi lety. „Já tu bydlím od roku 1981, třicet let spokojeného života po boku milované manželky, která pracuje ve školství. I já jsem celý život pracoval.

V roce 2010 nám byly nabídnuty byty v majetku Skupiny ČEZ k odkoupení. Náš malý byt 3+1 vyšel tehdy na 84 tisíc korun. Ovšem 15 ze 72 nájemníků ve třech vchodech ani tuto sumu nemělo, a tak jejich byty koupil pan Král. Ten sem nastěhoval nepřizpůsobivé, za které nikdy neplatil,“ vypráví pan Miroslav. Do dnešního dne se celkový dluh vyšplhal na těžko uvěřitelných 9 miliónů korun.

„Obrátili jsme se na soud. Zažalovali jsme pana Krále mladšího o 2 a půl miliónu, které dluží do fondu oprav. K soudu nepřišel, zato my jsme zatím museli — z toho mála, co máme — zaplatit padesát tisíc korun za soudní poplatky.

Takové jsou u nás zákony. 10. října bude druhé kolo, jestli prohrajeme, tak zaplatíme další výlohy a ničemu nepomůžeme. Podával jsem dvě trestní oznámení postupoval jsem právní cestou. Všechno marné. Na další spory opravdu nemáme. Nebo si snad všichni myslí, že my jako důchodci máme pod tím panelákem zlatý poklad?“ — ptá se pan Miroslav.

Když spekulant Josef Král přišel o byty v exekuci, začali se o ně zajímat radní, kteří je navrhli odkoupit. „Primátor Marek Hrabáč mi slíbil, že až bude možnost a dojde k dražbě, tak nám pomůžou a byty odkoupí. Dopadlo to tak, že nabídli cenu 110 tisíc za byt. Za to v dnešní době koupíte možná chlívek pro kozu. Byty byly vydražené zase dalšími spekulanty za 360 tisíc. Město nás prostě pohřbilo, obětovalo, ani jeden byt nekoupilo. To byl prostě podvod,“ myslí si pan Miroslav s tím, že se o situaci zajímalo už více radních, ale pomoci se lidé nedočkali. Po dražbě se totiž pouze změnila jména majitelů bytů, chování ovšem nikoliv. „Byty vydražili dva majitelé, které zastupuje pan Fiala.

Ten s námi jednal a slíbil, že bude vše projednávat, koho chceme a nechceme.  Nakonec s námi ale nekomunikuje, opět sem stěhuje další nepřizpůsobivé a neplatí. Nájemníci, které sem nastěhoval, mu totiž ze sociálních dávek zaplatí třeba 11 tisíc korun. Pro porovnání, já třeba platím 4 600 korun do fondu oprav a na zálohy plus samozřejmě svoje inkaso. Takové peníze mu nikdo jiný, než příjemce dávek na bydlení, nedá,“ vypočítává pan Miroslav. 

To, co je pro mnohé samozřejmostí, je v tomto domě luxusem. V roce 2016 ještě platící obyvatelé domu dostali 50 procent z přeplatků, loni už nic. Dům je těsně před bankrotem. „Nemůžeme investovat do oprav, máme jen na provoz. A to jsme rádi, že je dlouho teplo, protože zatím nemusíme platit za topení. Mám neprodejný byt, ve kterém mám proinvestováno půl miliónu a budu muset hledat nové bydlení. Až se ještě těch 9 miliónů ze kterých je 30 procent pro exekutory, vydělí těmi 72 byty, vychází to, že zaplatíme kolem dvou set tisíc korun na hlavu. Na to tu většina lidí nemá peníze. Když to ovšem neuhradí, dostane byty exekutorská skupina a ty je opět prodají kdovíkomu,“ popisuje začarovaný kruh pan Miroslav.

Pokud k této situaci dojde, rád by požádal město o byt. „Kdysi jsem cinkal klíči na Václaváku a na Letné a vítali společenské změny. Ale pokud politici opět nezačnou pracovat pro majoritní společnost, pro nás v SVJ a bytových družstvech, nastane sociální střet. Čím dál více lidí nenávidí politiky bez rozdílu příslušnosti, protože nepomáhají a škodí, nejen u nás, ale v celé republice. My jsme diskriminováni. My starousedlíci a důchodci. Máme ještě z těch směšných důchodů platit za druhé?“ — uzavírá otázkou pan Miroslav.