Osudové osmičky dokazují, že právě Vejprty jsou branou do srdce Evropy

Vejprty – Až do 17. listopadu lze ve vejprtské Galerii JA.RO. zhlédnout zajímavou výstavu starých pohlednic, dobových materiálů a fotografií a dalších historických předmětů, které připomínají vznik samostatné republiky a následné zlomové milníky historie v odrazu Vejprt a okolí. Milníky jsou pochopitelně roky s osmičkou na konci – 1918, 1938, 1948 a 1968. Výstava se tudíž nemůže jmenovat jinak, než „Vejprty známé i neznámé, aneb osudové osmičky 20. století na Vejprtsku“. Více než symbolické je v jejím případě i to, že je osmou v pořadí, jíž v Spolek historie Vejprtska v Galerii JA.RO. pořádá.

„Vždy se snažíme na našich výstavách zaměřit na nějaké téma a prostřednictví starých fotografií, dokumentů i předmětů přiblížit veřejnosti kus historie Vejprt, okolních obcí a prakticky celé této části Krušných hor. Pochopitelně chceme, aby na světlo vyplavaly méně známé věci, případně pro mnohé zcela neznámé. Téma výstavy v roce 2018 vybral letopočet tak trochu za nás a stalo se pro nás velikou výzvou. Pokusili jsme se alespoň částečně zmapovat zlomové milníky historie v odrazu dění ve Vejprtech a přilehlých obcích, a to jak očima českého, tak i většinového německého obyvatelstva. Během přípravy výstavy jsme se vraceli v čase až o sto let zpět a museli jsme konstatovat, že právě v té době zažívaly Vejprty a celé Krušné hory opravdu krušné časy,“ uvedla mimo jiné během zahájení výstavy Štěpánka Vlasáková, předsedkyně Spolku historie Vejprtska.

Ten, kdo se pak postupně vydal od jednoho panelu k druhému, jí musel dát za pravdu. Prvotní samovolné přičlenění Vejprtska s většinovým německy mluvícím obyvatelstvem k provincii Deutschböhmen například znamenalo, že se Vejprty nejen papírově a podle mapy, ale hlavně fakticky staly součástí samostatného Československa až na začátku roku 1919. Rozumí se, že tomu stejně jako jinde v německy mluvícím pohraničí napomohl příchod vojenských sil. Pohraniční šarvátky s mrtvými na obou stranách a nacionalistické smýšlení většiny místních pokračovaly ovšem až do roku 1938, přičemž byly pochopitelně umocněny předchozím nástupem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933, jeho štvavými projevy a také pověstnou Křišťálovou nocí. Mnichovský diktát, obsazení pohraničí německým Wehrmachtem a ještě před tím odchod českého obyvatelstva do vnitrozemí, uzavřely osudový rok 1938.

Třetí osudovou osmičkou je ta v roce 1948. Například 16. března vznikly ve Vejprtech lidové milice a v dubnu došlo k dalšímu odsunu německého obyvatelstva. Byť tato kapitola byla oficiálně uzavřena, přičemž hlavní odsun proběhl již v roce1946, kdy město opustilo 12 842 německých obyvatel. S nástupem komunismu tak muselo odejít dalších 31 rodin, které před tím byly vzaty na milost, ať pro svůj předchozí nesouhlas s fašistickým režimem či proto, že se jednalo o víceméně nenahraditelné pracovníky v místních fabrikách. „Kromě toho, že 31. 10. byly ve Vejprtech zrušeny finanční stráž a celní úřad, tak v roce 1948 došlo k uzavření řady významných továren. Skončily například městský pivovar, různé tkalcovny a prýmkařské firmy, továrny na výrobu lepenky, puškařské firmy, z nichž snad nejznámější byla Wenzel Morgenstern & Söhne, a další,“ ohlédla se zpět Štěpánka Vlasáková. Jak ještě dodala, podařilo se jim při mapování tohoto roku objevit jednu zajímavost. „Samozřejmě, že i do Vejprt přijel Klement Gottwald oslavovaný jako první dělnický prezident. Málokdo ovšem už ví, že se v pohraničním městě objevil na nějaké schůzi poprvé už v roce 1923.“

Rok 1968 se pro Vejprty hlavně vyznačoval tím, že okupace spřátelených vojsk Varšavské smlouvy zde začala mnohem dříve než v samotné Praze. Konkrétně již 20. srpna ve 21.40 hodin prorazily hraniční závoru dva tanky a společně se dvěma transportéry vjely přes most na dnešním společné Souměstí z Bärensteinu do Vejprt. „Podle toho se dá i s nadsázkou říct, že Vejprty nejsou na konci, ale na začátku republiky a vlastně jakousi vstupní branou do srdce Evropy. Právě u nás, byť bohužel, měly počátek pohnuté srpnové události roku 1968, které se pak negativně promítly i do let následujících,“ uzavřela Štěpánka Vlasáková.

1.foto: Galerista Jakub Rom vítá návštěvníky vernisáže.

2.foto: V osudovém roce 1968 se i tehdejší okresní noviny Chomutovska Nástup, jinak také orgán OV KSČ Chomutov, postavil svými zvláštními vydáními proti „bratrským“ okupantům. I tato vydání jsou vidět na výstavě ve vejprtské Galerii JA.RO.

3.foto: Historie Vejprt a okolí místní obyvatele opravdu zajímá. Během vernisáže nebylo v Galerii JA.RO. k hnutí. Podobně tomu tak bylo i u předchozích sedmi výstav Spolku historie Vejprtska.

4.foto: Štěpánka Vlasáková, předsedkyně Spolku historie Vejprtska, během instalace výstavy