Ohlédnutí za náročným rokem a kulatým jubileem muzea, jaké u nás nemá obdoby. Muzeum na Kočičáku letos slavilo 20 let

REGION (soš) — Muzeum čs. opevnění z let 1936–1938 Na Kočičáku u Blatna má za sebou náročný rok. Partu srdcařů v historických uniformách zavedly letošní osudové osmičky na mnoho míst v celé republice. Letos se ještě chystají oslavit v zákopech Vánoce a tradičně pohostí návštěvníky i na Silvestra. O jednom ze zlomových roků jsem si povídala s předsedou spolku Jiřím Piramovským.

Jak náročný byl pro vás letošní rok?

Velmi. Mezi největší letošní akce na Kočičáku patřilo připomenutí roku 1938 při velké květnové mobilisaci a všeobecné mobilisaci. Vrcholem a obrovskou ctí pro nás pak byly oslavy 28. října na chomutovském náměstí. Věřím, že jsme neudělali ostudu, Chomutov výročí pojal velmi důstojně a ukázal, že můžeme být na co hrdí. Musím poděkovat také jezdeckému klubu chomutovského zooparku, díky kterému se nám podařilo vytvořit neopakovatelnou atmosféru. S naším dvojníkem Masaryka jsme byli také v Lounech, Počedělicích, Měděnci nebo Žabovřeskách. Celý náš tým včetně našich příznivců strávil strašně moc času přípravami. Podpořila nás také spousta kamarádů z celé republiky. Každopádně letošní rok řadím mezi ten top pro celý spolek s úžasnými výsledky.

Významné jubileum slavilo i muzeum. Jaká je jeho historie?

Měli jsme takové malé výročí 20 let od prvních prací, které zde začaly v roce 1998 ještě pod taktovkou KVH Nord — Sever Chomutov. V roce 2010 se muzeum stalo samostatným zapsaným spolkem. Od té doby jsme pomalu, ale jistě poctivou prací vytvořili stabilní základy a pak krůček po krůčku rekonstruovali objekty, obnovovali stezky, školili průvodce… Nyní sklízíme úspěchy několikaleté práce, na které se podílelo mnoho lidí. Ročně nám sem v průměru přijedou dva tisíce návštěvníků — zájezdy, školy i zahraniční turisté. Nutno říci, že už Kočičák je hlavně o té partě kolem něj, která je sehraná. Naše hlavní motto je práce, která je pro nás na prvním místě. A netýká se to jen našeho Kočičáku. Nedávno jsme se podíleli na rekonstrukci objektu opevnění v Lounech. Jeden z našich kamarádů zrekonstruoval objekt v Kadani, jeden objekt byl natřen i u Mostu. Vždycky rádi pomůžeme každému, kdo bude potřebovat. Byť například jen konzultací, sehnáním podkladů nebo dvacetiletou zkušeností.

Co je u vás letos nového?

Nově máme vykopaný spojovací okop zde na Kočičáku. Podle vzorku se nám podařilo vytvořit nejpodobnější odstín maskování objektů z roku 1937, takzvaných řopíků. Natřeli jsme objekty 10, 13, 15, 83, 86, 87, 88 a 90. Na objektu 15 na Písečné kromě nátěru proběhla už druhá rekonstrukce. Ono to není jen přijít se štětkou a natřít řopík. Předchází tomu několik dní příprav nad archivem, fotkami, zkoumání v terénu… Opravili jsme také pět objektů z roku 1936 a na závěr jsme vyklidili objekt číslo 93. Na třech objektech se na nátěrech podílely i děti z tábora. A líbilo se jim to. Kdo si může za svůj život natřít objekt z roku 1936?

Co vás ještě letos čeká?

Turistická sezóna sice skončila, ale práce u nás nekončí. Už teď se chystáme na další sezónu. Ale letos ještě proběhnou dvě velké akce. Prvním rokem pořádáme Vánoce v zákopech. Ty proběhnou v neděli 23. prosince od 10 do 15 hodin. Touto akcí chceme připomenout těžký život vojáků na frontách ve válkách minulých i současných, kteří museli trávit během vánočních svátků bez svých rodin a nejbližších v zákopech. Můžou přijít všichni, kdo si chtějí připomenout a uctít památku těch, kteří byli během válečných let sami bez rodin nebo se dokonce na vánoce domů z války již nevrátili. K vidění budou ukázky života vojáků z první světové války v zákopech. A potom nás če­‑ká už desátý ročník silvestrovského výšlapu na Kočičák, který pořádáme spolu se skauty. Tam mohou lidé dorazit mezi 10. a 14. hodinou a k vidění budou opět silvestrovské scénky. První rok přišlo kolem stovky lidí, loni už jich bylo pět set. To nás opravdu těší, když zjistíte, že si sem najdou cestu lidé nejen z Chomutova, ale třeba až z Ústí.

Mezi poměrně nové akce patří tábory pro děti a kroužek Mladý bunkrák, pro koho jsou určeny?

S příměstskými tábory jsme začali už v roce 2017. Konají se v průběhu jarních, velikonočních, letních a podzimních prázdnin. Letních turnusů se konalo celkem šest. Jezdily sem chomutovské, kadaňské ale i mostecké děti. Příští rok budeme počet turnusů navyšovat. Ideální věk pro táborníky je od 8 do 12 let.

Děti se na táborech dozví něco z historie od roku 1918, rádi jim předáváme třeba informace o národních hrdinech z roku 1938 a to vše je doplňováno pohybem v přírodě a zálesáckým životem. Nad Chomutovem je stále nádherná příroda, kterou dětem ukazujeme. Během pěti dní nachodíme několik desítek kilometrů. Od září letošního roku jsme rozjeli projekt Mladý bunkrák. Jedná se o tématický zájmový kroužek. Kromě historie a procházek přírodou také navštěvujeme spřátelené organizace. Například oblastní spolek českého Červeného kříže, kde jsme prošli krátkým zajímavým školením. Jsem rád, že se mladí kluci a holky už pomalu stali součástí Kočičáku. Má to budoucnost a smysl.

Kde sháníte finance na vaše aktivity?

Řadu let jsme rekonstruovali pevnosti ze svého, Kočičák je zkrátka srdeční záležitost. Vsoučasnosti nám pomáhají hlavně dotace z Chomutova. Materiálově i finančně nám vycházejí vstříc různé firmy a sponzoři, za což jsme opravdu rádi. Za 20 let jsme natřeli a opravili 15 objektů. Naše činnost v republice nemá obdoby. Je nutné dodat, že jsme stále dobrovolnickým spolkem a děláme to zadarmo ve svém volném čase. A toho tu trávíme opravdu hodně. Bez podpory rodiny by to nešlo.

Nezbytnou součástí vojenské historie jsou kopie dobových uniforem. Kdo vám je šije?

Repliky uniforem jsou náročné, máme kolegu z Ostravy, který je šije podle věrohodných podkladů. Šatník se rozrůstá a dbáme na to, aby byly co nejvěrohodnější.

Co chystáte do budoucna?

Nad Kočičákem je takřka opravená linie opevnění, ale budeme rekonstruovat i další objekty. Jsme rádi, že se nám každým rokem vrací návštěvníci a pokaždé zde najdou něco nového. Naším mikrobusem bychom také rádi vozili zájemce i na jiná místa vojenské historie. Například k hranicím, kde byla zvláštní zařízení pro finanční stráž a podobně. Je tam spousta zajímavých míst, kam se lze podívat a dozvědět se, co se tam dělo. V našich řadách jsou zkušení průvodci, kteří mají několikaletou praxi, protože expedice jsou nedílnou součástí spolku.

V podstatě jsme projeli linie pevnostní, které v Evropě byly od Norska až po Itálii. Je to takovou odměnou za celý rok strávený na Kočičáku.

Mohou spolku lidé nějak pomoci?

Dobrovolníci nám pomáhají stále. Hlásí se lidé od 13 do 60 let a je krásné, že ty lidi to baví, protože to má smysl. Hodně by nám také pomohlo, kdyby se doma podívali do svých archivů a poslali nám třeba staré dopisy a zápisky vojáků, fotografie vojáků 46. pěšího pluku fotografie pevností až do roku 1998. Posílat mohou na e–mail info@kocicak. cz.

Děkuji za rozhovor. Soňa ŠÍMOVÁ

Foto: Bez podpory rodiny by to nešlo. Ta Jiřího Piramovského je už léta součástí Kočičáku. Foto: Archiv Jiřího Piramovského