Rozhovor s trenérkou Klárou Fantovou: Tanečníci ze Stage Dance Žatec se chystají na svou první soutěž

Hedvika Mašková 2019-10-13 13:00:00

Mladá maminka plná elánu, to je Klára Fantová, která před třemi lety rozjela taneční školu Stage Dance Žatec. Tréninky v rytmu disco dance a street dance navštěvuje přes šest desítek dětí od čtyř do šestnácti let. V letošní sezóně si navíc poprvé vyzkouší, jaké to je předvést se před opravdovou porotou na taneční soutěži. Je na soutěžích mezi tanečníky velká rivalita, navštěvují žateckou taneční školu i kluci a jak dlouho trvá nacvičit jednu choreografii? Na to jsme se zeptali Kláry Fantové, která nechybí na žádném tréninku.

• Jsi hlavní trenérkou v taneční škole Stage Dance Žatec. Jak dlouho již škola funguje?

Už třetím rokem. Ze začátku jsme se však nejmenovali Stage Dance, ale fungovali jsme pod hlavičkou Beethoven D.C., kde jsem dříve tancovala. Jejich jméno nám dělalo svým způsobem reklamu, protože jsou v tanci známí už dlouho. Nebyli jsme s nimi ale nijak svázáni. Šlo jen o domluvu s šéftrenérkou týmu.

• Iniciátorkou založení taneční školy v Žatci si byla tedy ty?

No, iniciátorkou… Já jsem nebyla úplně iniciátorkou, protože mě do toho navezli hlavně kluci z Brejkdens Bradrs Lukáš Šimandl a Josef Petráň, se kterými jsme se v roce 2010 potkali v Československo má talent.

Rok mě uháněli, jestli bych nechtěla v Žatci něco založit. Já jsem ale hrozný srab na to zkoušet něco nového (smích). Kluci mi ale slíbili, že mi do začátku se vším pomohou. Trochu mě do toho nastrkali (smích). Pokud by to záleželo jen na mně, tak bych se k tomu asi nikdy nerozhoupala.

• Pro koho je vaše taneční škola určena?

Zatím pro děti od 4 do 16 let. Máme to rozdělené do tří kategorií – od 4 do 6, od 7 do 11 a od 12 do 16 let.

Pozoruji, že by byl zájem i u starších, ale mám strach, aby mi chodili na tréninky. Přeci jen mají více starostí – práce, škola, rodina…

• Já právě myslela, že větší riziko je právě u ,,puberťáků“, které každou chvíli baví něco jiného…

Těch je právě nejvíc (smích). Samozřejmě ze začátku mám až čtyři desítky dětí v jedné skupině, ale postupem roku se to protřídí. Někdy totiž děti ani nevědí, do čeho jdou. Potřebují si zkusit a zjistit, jestli je to naplňuje, baví a motivuje.

Taky mi ale postupem roku chodí noví zájemci.

• To musí být pak těžké je zapojit…

Je to těžký. Už je ale na to připravuji na prvním tréninku. Když přijdou v listopadu, tak jim oznámím, že už umíme tři sestavy a je jen na nich, jak se s tím poperou. Určitě by nebylo fér se kvůli někomu novému vracet na začátek. Musíme jet dál.

• Trénuješ pouze ty?

Já na žádném tréninku nechybím. Pomáhá mi ale hodně mamka, která dříve tancovala zumbu. Podporuje mě v tom, co dělám a jelikož je pedagožka, také mi častokrát radí. 

Pro mě je například nejhorší vymýšlet sestavy pro nejmenší kategorii. Já už jsem s tanečními prvky trochu dál, a když si něco vymyslím, tak nevím, jestli to ty prťata zvládnou (smích). Nemám cítění pro nejmenší, ale moje mamka ano. Občas pro ně tedy vymýšlí choreografii ona.

Pak mám ještě jednu trenérku, Kačku Šrotovou, které je šestnáct let. Když jsem tenkrát školu otevírala, ona přišla, že má zájem tancovat. Začínala původně jako tanečnice, ale dnes je z ní trenérka.

• Jakým druhům tance se věnujete?

Dnes existuje spousta tanečních stylů. My se věnujeme převážně disco dance, který je takovým rychlejším stylem tance. Jsou to samé skoky, točky, piruety, zášvihy, rozsahy… Pak se v rámci nesoutěžních tréninků věnujeme taky street dance a klipovým choreografiím.

První soutěž

• Kde a jak často trénujete?

Trénujeme v malé tělocvičně žatecké obchodní akademie. Tréninky jsou každý pátek. Od 15 do 16 hodin jsou ti nejmenší, od 16 do 17 hodin střední a od 17 do 18 ti nejstarší do šestnácti let.

Potom máme ještě hodinu tréninku přímo pro soutěžní kategorie, jelikož jsme letos rozjeli soutěže. Některé holky byly totiž namotivované a chtěly si vyzkoušet soutěžit. Řekla jsem si proč ne, i když určitě nejsme na takové úrovni, jako jsem byla tehdy v Beethovenu, kde jsme trénovali pětkrát týdně. My trénujeme jednou týdně pro nesoutěžní tanečníky a dvakrát týdně pro soutěžní.

• První soutěž? Paráda! A kdy a kam se na ni chystáte?

Už za týden. Jedeme do Prahy do Radotína.

• Od kdy se připravujete?

Je potřeba říci, že taneční škola nebyla založena na tom, že jedeme ,,dril“ za účelem vítězství, ale aby to děti bavilo. Když jsem tenkrát tancovala já, tak soutěžili jen ti nejlepší z nejlepších. Ve formaci byli jen nejlepší z nejlepších a pak až nějací náhradníci.

Já chci dnes dávat dětem možnost, aby tančily všechny, které chtějí. I když třeba nejsou nejlepší nebo jim to tak nejde. Pokud je to baví, ať tančí. Proto taky máme tréninky rozdělené.

V létě jsme měli na soutěžní sezónu celý srpen přípravu, kdy jsme měli každý den individuální tréninky.

Je to hrozně krátká doba! Vymyslet v srpnu sestavy a v říjnu už jet na soutěž. Proto jsme začali už v létě. Kdybychom začali od září, tak to nemáme šanci stihnout.

• Co předvedete?

Budeme soutěžit s disco dance v sólu a duu.

• Jak je to vlastně s jednotlivými disciplínami?

Sólo je jednotlivec, kdy tancuje každý sám za sebe. Má postavenou sestavu, kterou tancuje celou soutěžní sezónu a jen se piluje a piluje. Duo je dvojice, kdy mohou tancovat dva kluci, dvě holky nebo smíšený pár. Malá skupina je od tří do sedmi lidí, kdy tancují všichni stejnou choreografii. Je to složitější na tvary, které musí dávat smysl a různě se v průběhu choreografie měnit. Pak je ještě formace, kterou my netancujeme, protože nemáme tolik lidí. Ta totiž nejlíp vypadá v počtu dvaceti lidí.

Nechtěla jsem hned do začátku malé skupiny, protože chci, aby si nejdříve vyzkoušeli, jaký je to nátlak, když se na ně dívá plno lidí a oni se musí soustředit, usmívat a zachovat klid. Byl sice o malé skupiny zájem, ale nejdřív se musí naučit fungovat sami za sebe. Až se spolehnou sami na sebe, tak můžeme teprve utvářet nějakou skupinu. Protože i když tancují v duu nebo skupině, nemohou se kolem sebe rozhlížet, jestli všichni tancují to samé.

• Od kdy do kdy trvá soutěžní sezóna?

Soutěže, na které se soustředíme my – sóla a dua – probíhají jen od září do prosince, protože v lednu je už příprava na formace. V průběhu formací jsou mistrovství republiky, Evropy a světa, kdy už se tančí vše. Když patří tanečník mezi nejlepší a je nominován ve všech kategoriích, tak ho čeká pořádný nářez. Jezdí na mistrovství třeba na tři dny, kdy v jeden den tančí sólo a duo, další den malou skupinu a třetí den formaci.

• Máte ještě před první soutěží co vypilovat?

Vždycky je co pilovat, takže určitě. Hlavně je to pro holky úplně něco jiného, než jsme trénovali doteď. Hlavně jsme tancovali street dance a z disco dance jen nějaké základy. Nikdy to nebylo tak rychlý. Když jsem jim pustila disco písničku, tak se na mě koukaly, jestli jsem se náhodou nezbláznila (smích). Ono je to v rytmu disca ale úplně normální.

• Máš jako trenérka před soutěží strach?

Nebojím se. Asi budu nervózní, ale nemám velká očekávání, takže budu překvapená z každého úspěchu, který nás čeká.

Jsme začátečníci. Je to klasická zemská liga – pohárovka, žádné mistrovství. Navíc existují výkonnostní třídy rozdělené na A, B, C, kdy je áčko nejzkušenější, béčko méně a céčko nejméně. Když pak vyhrají několik soutěží v céčkové kategorii, tak se propracují do béčka.

Jsem ráda, že vůbec děti chtějí jet na soutěž. Mám obavy, že se to po první soutěži zase protřídí, protože ty děti neznají nátlak. Dnes mají problém tancovat i mezi sebou na tréninku, a to se znají. Stydí se před sebou a tak dále. Nevím, co budou dělat, až kolem bude hromady cizích lidí. Doufám ale, že budou statečný. Musí být. Musí to překonat.

• Jak to na soutěžích probíhá? Panuje mezi tanečníky velká rivalita?

Já učím a vždycky jsme v Beethovenu byli učeni, že jsou samozřejmě ostatní konkurencí. Na parketě chceš být ta nejlepší, protože proto na soutěž jedeš. Nemůžeš tam jet s tím, že nechceš být nejlepší. Proč bys tam potom jinak jezdila? Ale je důležité být pořád kamarádi a pomáhat si. Jsme všichni taneční rodina, která má stejný cíl. Nebudeme si proto dělat nějaké naschvály. Je to podle mě i zkušenost do života. Proč ubližovat někomu, koho vlastně ani neznám? Puberťákům se to sice hůř vysvětluje, ale připravuju je na to. Ať je na parketě chtějí porazit, ale není důvod, proč by se spolu nemohli bavit mimo parket. Je to budování nových vztahů. Takoví lidé tě i pohání strašně dopředu.

Pamatuji si, že jsem měla jednu velkou soupeřku, která pocházela z Ostravy. Jmenovala se Klaudie. Vždycky jsem jí chtěla hrozně porazit a tenkrát jsme spolu neustále komunikovaly na internetu. Byly jsme kámošky. Když jsme ale byly na parketu, chtěla jsem ji porazit, ale nebylo v tom nepřátelství. Byla pro mě motivací. Chtěla jsem ukázat, že jsem lepší. Vezmi si, že když by nebyl nikdo lepší než ty, tak co tě bude motivovat? Půjdeš automaticky dolů, protože na sobě nebudeš už tolik makat, když jsi nejlepší a nepotřebuješ to. Pak se náhodou stane, že tě někdo předhoní, protože si to podcenila. Když je pak někdo, kdo tě táhne, tak chceš o to víc.

Převládají holky

• Kolik tanečníků vaší školu navštěvuje?

Těch úplně mini mám cca patnáct. Vždy je jich většinou nejméně, protože mnoho zjistí, že to hodinu bez maminky nevydrží. V průběhu roku mi pak odchází.

Dětí, věková skupina od sedmi do jedenácti, mám teď nejvíc, a to přes tři desítky. A nejstarších mám teď překvapivě méně, i když vždycky v počtu vedly. Těch je kolem dvaceti.

• Jak to máte namíchané? Kluci, holky?

No, kluci to většinou vzdají (smích). Jsou takoví vykulení, když je kolem nich dvacet holek a oni k sobě nemají žádného parťáka. Převládají holky.

• To vám pak ten chlapecký prvek chybí, ne?

Určitě, kluk je takové oživení. Máme už rok jednoho kluka v prostřední skupině, který se nám drží a hrozně ho to baví a předminulý pátek nám přišel do nejmenší skupiny kluk, který byl moc šikovnej. Snad přijde zas.

• Za choreografiemi stojíš ty?

Jo, já. Je to ale strašně náročný. Neříkám, že jsem originál. Čerpám hodně inspirací hlavně ze zahraničních videí na youtube. Jsem schopná strávit celý den sledováním choreografií, které se mi líbí. Pak to přetvářím podle sebe.

• Jak dlouho například trvá nacvičit jednu choreografii?

Záleží asi na náročnosti sestavy. Když trénujeme klasické sestavy na vystoupení, tak první trénink projedeme jednotlivé prvky. Nejde o to zatancovat vše správně, ale hlavně o to si zapamatovat, jak jdou prvky za sebou. Další trénink většinou opakujeme a pak pilujeme. Vlastně pilujeme v průběhu celého roku. Sestavu se naučíme, ale trénujeme ji po celý rok, a to i když nabalujeme další. Během prvního pololetí od září do prosince dáme třeba tři sestavy. V závěru roku máme šest až sedm sestav, které tančíme pořád.

• Kde všude vystupujete?

Většinou na akcích v Žatci a okolí. Pravidelně vystupujeme na čarodějnickém reji v letním kině, maturitních plesech a letos na Mezinárodním dnu žen v Libočanech. Chtěli bychom vystoupit i na Dočesné.

Nejbližší akce, na které vystoupíme, bude v lednu jeden firemní večírek a v březnu také na taneční soutěži ,,O Postoloprtský střevíc“. Tam budu rovněž v porotě. To jsou zatím akce, o kterých vím. Mohou ale přibýt další.

Tancuji od čtyř let

• Kdy a kde si začala s tancováním ty?

Začala jsem ve čtyřech letech tehdy ještě ve Stardance v Chomutově. Tancovalo se všechno od mažoretek, polky až po modernu. Dnes jsme už úplně jinde, hrozně se to vyvíjí. Pak se od Stardance oddělila Eva Vlková a založila Beethoven. Začala dělat čistě disco dance a ti ,,discaři“ táhli s ní. Mažoretky, moderny a další zůstaly ve Stardance.

Já šla s Beethovenem a tancovala jsem tam do sedmnácti let. Skončila jsem na popud úrazu s kolenem. Neúčastnila jsem se tenkrát ani posledního mistrovství světa, kdy jsem měla nohu v ortéze. Pak byl maturitní ročník a nástup na školu do Prahy. Tam jsem taky chvilku účinkovala, protože moje teta Daniela Fantová, dnes už Jedličková, trénovala disco v BDS Academy. Pomáhala jsem jí a vlastně i vystupovala s malou skupinou. Tak jsem se k tanci dostala po dvouroční pauze zpátky.

• Jaké jsou tvoje největší úspěchy?

Těch bylo. To asi z hlavy nedám (smích). Myslím si, že Beethoven má svoje jméno založeno hlavně na úspěších.

Pamatuji si, že když jsem byla ještě úplně mini, tak mi babička s dědou koupili za účast v mé první soutěži pohár. Já si tenkrát myslela, že jsem ho dostala na té soutěži (smích).

Moje nejúspěšnější kariéra byla asi v juniorech. Tenkrát jsem v sólu v roce 2005 vyhrála extraligu s postupem na mistrovství Evropy a světa. V dětech v duu jsme s Pavlou Muskovou byly první na mistrovství světa v Německu v Hannoveru.

Nejvíc úspěchů bylo hlavně ve formacích. To už jsme byli až moc rozmazlený. Byli jsme zvyklí všude vyhrávat (smích).

• Je tedy disco dance stylem tance, který je ti nejbližší?

Tím, že jsem se disco dance věnovala odmalička a nikdy jsem se nevěnovala žádnému jinému tanečnímu stylu, tak k němu mám asi nejblíže. Dnes je to jiné. Hrozně se to posunulo a už to není stejné jako to, co jsme tancovali dříve. Přijde mi, že jsme hodně přebrali mezinárodní styly, kdy se skáče, běhá, dělají se provazy a švihy a hrozně málo choreografie.

Vymizelo to, za čím jsme si vždycky jako Češi stáli – hlavně zajímavá choreografie, která nebude stejná jako jiné. Abychom se lišili a lépe se vybíralo, kdo je nejlepší. Dnes jsme se dostali na mezinárodní úroveň, kde všichni tancují to samé, a je těžké vybrat vítěze. Ony sice sestavy nejsou všechny stejné, ale vypadá stejně. Jen samý skok, roznožka a lítání po parketě. Hezky se na to kouká, já osobně to hrozně obdivuju, ale už to podle mě hraničí s gymnastikou.

• Chodila si do klasických tanečních? Co ti říkají společenské tance?

Já nikdy v tanečních nebyla a nikdy jsem společenské tance netancovala. Já to snad ani neumím (smích). Myslím si, že když už tak dlouho tancuju, tak by mi to asi nedělalo problém, ale když bys mi řekla, ať ti tady teď něco předvedu, tak vůbec nevím (smích). Ale hrozně se mi líbí, koukat na páry, co společenské tance umí. S námi to ale nemá nic společného (smích).

• Co pro tebe tanec znamená?

Já nevím, prostě to miluju (smích). Nedokážu vyjádřit, co přesně pro mě tanec znamená. Je to odreagování, svoboda projevu. Tancuju, co chci, co je mi příjemný, v čem se cítím dobře a na každého to může působit jinak. Tancem se dají skvěle vyjádřit lidské pocity.

• Vím, že jsi nyní na rodičovské ,,dovolené“. Jde skloubit trénování a malé mimčo?

To už je horší (smích). Já mám dvě děti a druhé se mi narodilo před rokem, kdy už jsem měla rozjetou taneční školu. Bylo to vcelku vtipný. Přestože to nebylo nijak plánovaný, jsem s pupíkem dotancovala do června, o prázdninách jsem si odrodila a na konci září jsem už byla připravená na další tréninky (smích). Nechtěla jsem žádné dlouhé pauzy, protože nedělají dobrotu. Chtěla jsem rychle zajet zpátky do režimu.

Mám ale skvělou tchýni, která mi pomáhá. I když jsem si nastrkala tréninky do jednoho dne, je to náročný. Občas mám dny, kdy si klepu na hlavu a říkám si, jestli jsem normální (smích). A jsem velice zvědavá, jak budu vše stíhat, až příští rok nastoupím do práce (smích). Myslím si ale, že kdybych byla ta klasická mamina na mateřský, která sedí doma, tak to nedám. To bych se zbláznila (smích).

Děkuji za rozhovor.

Komentáře

Nabídky práce

ELEKTRIKÁŘ A ELEKTROZÁMEČNÍK

Přijmeme elektrikáře i bez vyhlášky a elektrozámečníky, na jakýkoliv úvazek i brigádně.
Tel.: 777 167 336


ZAMĚSTNANCI

Hledám zaměstnance všeho druhu (pekař, zedník, tesař, dělník, zdravotní sestra atd.) na práci do Německa. Požadujeme základy němčiny. Zajímavé platové ohodnocení, ubytování zajištěno, proplácení pohonných hmot. Možnost pohovoru na uvedeném telefonu.
Tel.: 0049 179 607 373


ČÍŠNÍKŮ/SERVÍRKA

Restaurace a bowling Nový svět přijme číšníka/servírku na HPP. Nástup možný ihned.
Tel.: 603178361
E-mail: info@restaurantlouny.cz

Poslední videa

ZŠ P. Bezruče Žatec: Anglická písnička v podání druháků

...při zahájení předávání certifikátů Cambridge english

Přehrát video
ZŠ P. Bezruče Žatec: Vystoupení při předávání certifikátů Cambridge english

Vystoupily děti ze 4.A s p. uč. Jitkou Pletichovou.

Přehrát video