,,Jsem umanutý lovec mafiánů," říká o sobě Leo Steiner

V malebné obci Smolnice na Lounsku žije se svou rodinou Leo Steiner. Do povědomí veřejnosti se dostal před sedmi lety, kdy kritizoval rozdělování evropských peněz v Severozápadních Čechách (ROP Severozápad). Kvůli podezření na předražení některých krajských zakázek podal trestní oznámení na politické vedení úřadu. Koho nazývá mafiány, o co šlo v kauze ROP Severozápad a jaké dotace považuje za ,,hloupé“? Na to jsme se Lea Steinera zeptali v následujícím rozhovoru.

• Pane Steinere, musím se přiznat, že vymyslet otázky na dnešní rozhovor, byl pro mě tvrdý oříšek. Témat je, co se týče Vaší osoby, opravdu spousta. Mohl byste se tedy na úvod naším čtenářům představit sám?

Jsem člověk, který chce i ve svých 48 letech zanechat pozitivní životní stopu. Tu lze zanechat nejrůznějším způsobem – zplodit děti, zasadit strom, postavit dům. To všechno už jsme zvládli.

Před dvaceti lety jsem začínal jako kantor, pak jsem zběhl k dotacím, kde lze rovněž zanechat životní stopu. Velká část lidí je přesvědčená o tom, že dotace jsou svinstvo a není to přitom nic jiného než rozdávání peněz. Šlo mi o to, že když už se dotace rozdávají, měly by se rozdávat férově podle nastavených pravidel. Na konci toho by měl být užitek pro společnost, protože se jedná o veřejné peníze.

Já chci prostě ráno vstát a podívat se na sebe zpříma do zrcadla. I když je občas kolem mě živo, usínám v klidu a ráno v klidu vstávám.

• Vím, že jste se narodil v Mostě. Jak dlouho žijete na Lounsku?

Na Lounsku jsem deset let. Bydlel jsem i pět let přímo na Pražské ulici v Lounech. Teď žiji se svou rodinou ve Smolnici.

• Co Vás k nám přivedlo?

Co mě sem zavedlo? Láska. Jsem rozvedený, mám ze dvou manželství dva syny a k tomu jsem vyženil dvě úžasné děti, vlastně již dospěláky. Na Lounsko jsem se zkrátka přiženil.

Byl jsem přesvědčený, že se člověk nemůže odrodit. Ačkoli má Most hodně negativní image, vždycky jsem si říkal, že budu vždy Mostečák. Nyní už jezdím do Mostu s jiným pocitem a navíc Louny, Žatec, Rakovník a další městečka jsou úplně jiné. Jsou jiné ve společenství, myšlení, chování lidí, všichni se tu znají. Já Lounům říkám krásné maloměsto se spoustou pozitiv, ale i nějakými negativy.

,,Dycky spolu“

• Most je asi hodně specifický…

Ano, hodně specifický. V porovnání s podobně velkými městy je takový nešťastný. To zde není.

Některé věci však maloměsto brzdí. Kvůli úzkým vazbám mezi lidmi mi přijde méně odvážné.

Když to ale vztáhnu na celý region tak patří mezi strukturálně postižené stejně jako Ostrava. Oba regiony jsou hornické, je zde velká nezaměstnanost, nevzdělanost… Jsme zařazeni ve stejné škatulce, přesto Moravsko-Slezsko je za posledních deset let úplně někde jinde.

Já v poslední době používám často heslo ze seriálu Most ,,Dycky spolu“. A tak to je. Ostraváci jsou dycky spolu, kdežto Ústečáci mají svoje ega, písečky, bojůvky a názory, ze kterých nesleví.

Pozitivem je právě Lounsko, Žatecko, které se ,,Ústecku“ malinko vymyká.

• Vy ,,chcete čistý kraj, kde se dobře žije a na který jsme hrdí“. Nechci být skeptická, ale jde náš kraj ještě ,,vyčistit“?

Já jsem s podstaty velký optimista. Vždycky to jde! I kdyby měl být vybombardován celý kraj stejně jako Drážďany před více jak sedmdesáti lety. Problém je v tom, že se nechce.

Nám to vlastně vyhovuje. Já tomu říkám ,,smrádeček a teplíčko“, ale to naše. Ještě k tomu si zabrečíme, jak jsou na nás všichni zlí. My si ale musíme pomoci sami. Možnosti tu jsou. Lidé ale chtějí raději nadávat a hledat viníka venku, ale chyba je mnohokrát v nás.

Politika

• Jak je to v současné době s Vaší politickou praxí? Několikrát jste kandidoval do zastupitelstev Mostu i Loun, rovněž do kraje, Poslanecké sněmovny, Senátu i Evropského parlamentu…

V současnosti nejsem v žádné politické straně ani hnutí. Pravda je, že jsem pořád někdy aktivisticko-angažovaný. Nechci nikde kandidovat, ale chci spíše pomoct. Nejsme ještě totiž úplně ztracení, ale jestli něco chceme, tak si musíme uvědomit, že musíme zahodit nějaké své ambice a společně máknout.

Budu klidně dělat nosiče vody nějakým týmům a pomáhat s tím, čemu rozumím. Ale už nepůjdu do prohraných bitev, kde hlavní úlohu hrají osobní či stranické „pindíky“.

• Takže co příští rok a krajské volby?

Chtěl jsem nabídnout pomoc v pozici manažera, ale jen tehdy, když se něco smysluplného pospojuje. Nepotřebuji být na kandidátce.

Jak jsem ale už řekl, lidé vlastně ani změnu nechtějí a litují se, jak nás všichni kárají. Strany se zde ale profilují pořád stejné – jednoduchá témata – ty vyhrávají. Typický pro region Most pak bylo, že si strany voliče přímo kupovaly, ať už sliby, věcnými dary nebo dokonce penězi.

Většinový názor je najít nějakého údržbáře současného stavu. To pro mě není, i když teď obcházím a sháním práci, protože jsem v evidenci. Nechci vůbec hanit údržbáře, jsou moc třeba, ale pro mě je spíš nějaký projekt rozjet a budovat. Možná to tedy dopadne tak, že se v krajských volbách nebudu vůbec angažovat.

Lovec mafiánů

• Říkáte o sobě, že jste umanutý lovec mafiánů. Koho tím máte na mysli?

Pravdou je, že člověk stane v životě před několika rozhodnutími a je na něm, jak se k nim postaví. Musí se v některých momentech rozhodnout, jestli se skloní a zavře oči nebo ne. Mafián je u mě člověk, který dělá věci, které jsou v rozporu s pravidly nebo zákonem. A je jedno, jaký dres má.

• Narážíte na svůj odchod z Vaší poslední funkce?

Ano. Byl jsem vysokým státním úředníkem. Měl jsem na starost asi pět miliard ročně v nějakých dotacích – Nová zelená úsporám, Dešťovka… Pak se objevil případ, který se nyní řeší a já nechtěl nic jiného než to řešit standardně jako u všech jiných. Je jedno, jestli žádost podá rodina Novákova, která chce fotovoltaiku na střechu nebo firma Agrofert, která chce zadotovat technologii proti zápachu.

Ve veřejných penězích fungují obecné postupy, pravidla, zákony atd. Základním pravidlem je, a používáme ho i všichni doma, že když je nějaké vážné podezření, tak se prověřuje. Například synovi dávám kapesné na studium vysoké školy, a pokud zjistím, že do ní nechodí, tak to prověřím.

V tomto případě byla žádost, kdy se v současnosti řeší střet zájmů. Jsou zde předběžné názory auditů z Evropské unie i české strany. Řekl jsem, abychom to prověřili a kolegové zafungovali trochu jinak, než v ROP Severozápad, kde se také nějaký kriminálně dramatický příběh odehrál. Kolegové se mnou přestali spolupracovat, obcházeli mě, ředitel se se mnou nechtěl stýkat. Já měl ještě podepsat závěrečné vyúčtování, ale neudělal jsem to. Šel jsem do médií, kde jsem promluvil, a bylo proti mně rozjeto kárné řízení. Mou alternativou bylo zajít si za ředitelem, který býval můj kamarád, ale nedopadlo to. Do konce srpna jsme se rozešli.

Takže je mafián a mafián. Toto jsou mafiáni v bílých límečcích, kteří jednají úplně jinak. Problémem je, že jednají v symbióze státní správy, justice, médií a je to mnohem nebezpečnější než to, co jsem zažil v ROPu Severozápad.

ROP Severozápad

• Už jste dvakrát zmínil kauzu ROP Severozápad. Povězte, o co tenkrát přesně šlo?

Šlo o podvody, kde bylo více skupin. V první skupině byl Petr Kušnierz, který s partou Ukrajinců říkal, že zajistí dotace a objížděl malé firmičky. Ti už byli pravomocně odsouzení, odseděli si to.

Dále už byl vyšší level – politici, kteří objížděli města a říkali, že zajistí dotace, ale musí si pro veřejnou zakázku konkrétní stavební firmu. Promysleli od A do Z, jak z počátečních 20 miliard skončí jedna třetina provize pro systém těchto kmotromafiánů. Zapojeni byli úplně všichni od úředníka, který program připravoval až po řídící výbor, dodavatele či kontrolní orgány. Teď z těch několik desítek, možní stovek namočených lidí, je parta 27 obviněných lidí. Od několika exhejtmanů, náměstků, starostů a úředníků. Chybí tam ovšem stavební firmy, které pak provize viz. kauza Rath vyváděly. U spousty z nich bychom našli mezi kompoty desítky milionů v hotovosti. Bavíme se tudíž o úplatcích v řádech miliard.

To byl ROP Severozápad totálně bez jakýchkoli skrupulí, hrozně sebevědomě, neurvale a šíleným způsobem. Oproti těm Středním Čechám se tu i střílelo, kradlo… Bylo to hrozně divoký, proto taky používám termín ,,divoký Severozápad“.

• Máme nějaký příklad i u nás v regionu?

Jednu aféru jsem v ROPu Severozápad vytáhl zrovna já. Týkala se jedné položky v rozpočtu rekonstrukce silnice Louny - Ročov, kdy úřad řekl, že tato položka je asi vážně drahá, ale řídící orgán se tomu bránil. Šlo o krajský projekt, kde byla v tu dobu Jana Vaňhová. Kraj byl příjemce a zároveň ten, kdo rozhoduje. To je střet jak Brno. Oprava mimochodem stála třikrát více, než stojí stejné nyní.

Jelikož mám ale zkušenost s tímto ,,divokým“ a současným, teď se bojím víc. Je to totiž jako rakovina. Člověk chce věřit něčemu jinému, tak si nasadí růžové brýle. Připadá mi to jako nějaká nákaza, invaze.

• Nebo lepší nevědět?

Já to používám, že někdy je lepší nevědět, ale to může platit jen tehdy, když vím, že to nebude úplně zničující.

V tomto případě nelze nevidět. Já musím, nejenom kvůli sobě, ale i dětem, které se teprve narodí. Na fondu jsem o prázdninách nechtěl dělat nic jiného než to, co bylo mojí povinností. Nejsem žádný hrdina, ani práskač, jak někteří tvrdí.

• Vy jste za své aktivity obdržel několik ocenění. Cenu za odvahu určenou občanům, kteří se nebojí upozornit na korupci, bez ohledu na osobní následky nebo Cenu Ď českým mecenášům a dobrodincům i Cenu za občanskou statečnost…

Já obdržel dokonce i několik trestních oznámení (smích). O ty ceny opravdu nejde.

• Byly Vám ceny uděleny za nějaký konkrétní skutek?

Většina se týkala právě ROPu Severozápad. Od Karla Janečka jsem dokonce dostal i nějakou kačku, kterou jsem pak nabídl veřejně, ale zatím jsem udal jen část.

Ceny jsou fajn, ale má to i svůj líc. Kdyby se totiž dělalo nějaké referendum o těchto lidech, tak jsou pro velkou část obyvatel jen práskači nebo udavači.

Když to vztáhnu na sebe, tak nejsem žádný práskač, ale sobec. A vrátím se k tomu, co jsem říkal na začátku. Já chci jen ráno vstát a podívat se na sebe zpříma do zrcadla. Neříkám, že jsem taky neudělal nějaké průšvihy, které bych už dnes řešil jinak, ale jsou mantinely. Ty bych měl já, Vy, město i společnost dodržovat. Jsou zde ovšem porušované, dokonce se normou opět stává, že jejich porušení je tolerováno. Všude jsou zloději a lháři, ale nesmí se stát, že se budeme všichni opět řídit heslem socialismu ,,kdo nekrade, okrádá rodinu“ nebo, že „všici lžou“. To bychom pak mohli zabalit.

,,Hloupé“ dotace

• Říkáte, že by měly být zrušeny současné ,,hloupé“ dotace. Které to jsou?

Dotace nejsou nic jiného než peníze. Jsou to veřejné peníze. Čím méně přerozdělování bude, tím lépe.

Když lidi hlásají, aby byly dotace zrušeny, tak se jich ptám, zdali tedy budou platit plné školné na školách, v penzionech pro důchodce nebo u zubaře? A to už zase ne. Lidé na dotace nadávají, ale zároveň je chtějí, protože taková je doba.

Za mě by měly dotace plnit zejména svůj účel. V ideálním případě, aby bylo za málo peněz hodně muziky. Dost často se děje, že je zde balík peněz a neříká se, že je zde problém, který je potřeba řešit, tak vezměme z balíku peníze a zkusme je co nejvíce zužitkovat. Ne. Dost často se říká, že zde máme například dvacet milionů z ROPu Severozápad a na rychlo k tomu začneme vymýšlet nějaké kraviny – cyklostezky, které nikam nevedou, předražené rekonstrukce silnic, rekvalifikační kurzy, které nic nepřinesou. A dá se to udělat jinak. Zkoušel jsem to v programech, které jsem měl na starost, ale moc se to nepovedlo.

• Co jste navrhoval?

Já měl například na starost program Nová zelená úsporám – zateplení, fotovoltaika atd. Teď je to nastavené tak, že se podá žádost, energetický posudek, kde se spočítá, na čem se dá uspořit a podle toho, kolik uspoříte, dostanete peněz a pak to provedete. Nikdo ale nekontroluje, jestli se opravdu stalo, co energetický auditor spočítal. Jestli se gigajouly skutečně uspořily, spálilo se méně uhlí a zlepšilo se životní prostředí. Navíc se musí udělat projekt, veřejná zakázka, všemožné výpočty a na tom všichni krvácí. Rezignuje se na to, jestli dotace skutečně něco přinesly.

Chtělo by to sledovat přínos, reálně uspořené gigajouly a vykašlat se na nějaké papírování a administrativu. Není důležité, že jsme opravili ,,deset kilometrů silnice“, ale podstatné je, zda se díky penězům jezdí o tři minuty rychleji a zmenšila se nehodovost o patnáct procent, tak jak bylo uvedeno a přislíbeno v žádosti o dotaci. Toto pojďme sledovat, to je to podstatné.

• Takže každá dotace by mohla být smysluplná…

Přesně tak. U některých to jde snáz, u některých hůře. Toho se však všichni bojí. Raději si ovšem lžeme do kapsy. Když by se pak na opravené dálnici nehodovost nesnížila, dotace by musela být navrácena. Děláme to přeci pro nějaký přínos a ne pouze proto, aby se to udělalo či utratilo.

Zasloužilo by si to zásadní reformu, po které už trochu volá i Evropská unie. Je to ale hodně o strachu. Když po mě někdo chtěl, abych definoval slovo ,,dotace“, tak jsem řekl, že jde o dovolený doping a ještě často politicky motivovaný.

• Na Vašich webových stránkách dáváte občanům možnost sdělit či zaslat ,,informace o nějaké levárně“. Co tím máte na mysli?

Je to celkem využívané. Často pracuji v kooperaci s institucemi od Transparency International po Oživení. Pravdou je, že je to celkem náročné, protože někdy chodí fakt šílenosti (smích). Část je podnětná, takže pokud jsou lidé opravdu přesvědčení, jdeme do toho. V momentě, kdy se věc láme, je to na nich. Už se mi stalo, že bylo nabito, třeba i v regionálních tématech, ale nakonec dotyční řekli, že radši ne, odpískáme to, což respektuji.

• Není to právě ponoukání k udavačství?

No, taky se to takhle dá některými pojmout. Nepřemýšlel jsem nad tím. Je ale pravda, že jen část zpráv je validních a já nejsem soudce, abych řekl, kdo má pravdu a kdo ne. 

Spíše než udavačství jde mnohdy jen o to něco zveřejnit, dát podnět nebo poslat dopis. Je to o tom, že jsou lidé, kteří se nechtějí úplně ohnout, ale nemají odvahu a zkušenost.

Já takový byl vždycky. V ROPu i před ním. V listopadu 1989 jsem byl ve čtvrtém ročníku na gymnáziu v úzké skupině lidí, kteří revoluci prožili a užili.

Myslím si, že je to o tom, aby fungovala demokracie a nejen tak, že jdeme jednou za čtyři roky k volbám. Je několik filtrů – orgány činné v trestním řízení, média, aktivismus, normy… Je toho daleko více, ale když se tyto filtry ucpou, končí. Ten, kdo chce pohřbít demokracii, ten vystraší lidi a současně tyto filtry ucpe a demokracii zúží pouze na to, jít jednou za 4 roky k naoko férovým volbám.

Moje práce je tedy někdy podnět orgánům, někdy médiím, někdy aktivismus. Mnohdy stačí říci, že o tom víme a dotyční se sami stáhnout.

• Nemáte toho někdy až nad hlavu?

Je pravda, že bych se chtěl dostat do stavu, kdy bych se opravdu věnoval jen své rodině a zálibám. Ale bohužel. I kvůli prckovi, kterému je dva a půl nebo jednadvacetiletému klukovi, člověk nemůže nečině přihlížet a ať si to následující generace uklidí.

Dříve se nenosilo

• Za svůj život jste působil na mnoha záslužných pracovních postech. Na kterém jste se cítil nejlépe?

Ano, působil jsem na mnoha místech, což je věc, které se v dřívější době moc nenosila.

Měl jsem výhodu, když mluvím o dotacích, že jsem byl i v soukromém sektoru. Dělal jsem ředitele Odboru podpory podnikání v Regionální rozvojové agentuře Ústeckého kraje a řídil jsem Euro Info Centrum. Pak jsem šel do neziskového sektoru, chvilku jsem řídil Oblastní charitu v Mostě, teď jsem v její radě. Poté jsem šel do státní správy, pak do samosprávy … Proč to říkám? Je to věc, kterou bych každému doporučil. Pokud chce mít člověk na něco náhled, třeba zde na dotace, je potřeba být na všech březích. Ukáže vám to úplně jiné úhly pohledu.

• Ještě jste zapomněl na učitelství…

Tam to ale s dotacemi nesouviselo. Občas se mě ptají, jestli bych se do školství vrátil…

 Když jsem před dvaceti lety ze školství odešel, neměl jsem vůbec problém s dětmi. Naopak ještě teď potkávám v Lounech pár studentů. Já měl problém s rodiči, odešel jsem kvůli nim. Svého rozhodnutí nelituji.

Nevylučuji ale, že bych se k učitelství někdy vrátil.

Život je krásně pestrobarevný a má na nás připravena mnohá překvapení.

Děkuji za rozhovor.