Jan Váňa z Postoloprt začal v důchodu vyrábět dřevěné loutky. Je zajímavé, že s řezbářstvím neměl do té doby nic společného

Při pohledu na loutky a dřevěné figurky z dílny amatérského řezbáře Jana Váni nemohou lidé z jeho okolí uvěřit, že se skutečně jedná o jeho práci. Až do svého důchodu totiž neměl s řezbářstvím nic společného. Svůj talent objevil teprve před šesti lety. Svá díla nevyrábí na zakázku, neprodává ani masově nevystavuje. Dělá s nimi radost především sobě, své rodině a známým. Co ho k řezbářství vlastně přivedlo, kde bere inspiraci, jakou největší loutku kdy vyrobil, jaké používá dřevo a co ho kromě řezbářství ještě baví? Dozvíte se v následujícím rozhovoru s Janem Váňou z Postoloprt.

• Vaše tvorba je úžasná, člověku se až nechce věřit, že se jí věnujete jen okrajově. Jaká je Vaše profese?

Už jsem šest let v důchodu. Před tím jsem byl jednatelem jedné malé firmy, která prodávala brusivo, a to byl právě počin, proč jsem se pustil do řezbářství.

• Jak dlouho se věnujete řezbářství? 

Šest let.

• Takže od té doby, co jste v důchodu? 

Ano. Před tím jsem na to neměl čas (smích).

Dřevěné šperky

• Kdo Vás řezbářství vlastně naučil? Co konkrétně Vás k tomu přivedlo?

S řezbářstvím jsem nikdy neměl nic společného. To je na tom zajímavé. Dokonce u mě byla jedna paní, která se mě poté, co viděla mojí práci, zeptala se slzami v očích, jestli jsem se někde nepraštil do hlavy.

Mě všichni znali, ale nikdo nevěděl, že bych se mohl něčemu takovému věnovat.

Ale prodával jsem brusivo a všechno jsem si i vyzkoušel, abych věděl, co vlastně prodávám. Když jsem šel do důchodu, začal jsem vyrábět dřevěné šperky pro manželku i známé. Pak jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet něco jiného.

• Co jiného?

Loutky. Zajímavé na tom je, že jsem nikdy ve skutečnosti loutku neviděl. Loutku jsem viděl naposledy, když mi bylo deset let a jsem si chodil hrát ke kamarádovi, který měl malé loutkové divadlo.

Podíval jsem se na internet a zkusil jsem vyřezat loutku. Pochopitelně mi to nešlo (smích).

Začal jsem ale tím, že jsem si nakoupil to nejdražší nářadí. A to každému doporučuji!

• Jestliže by se někteří lidé rádi začali věnovat řezbářství, poradil byste jim koupit si to nejdražší nářadí?

Ne nejdražší, ale nejlepší. Já si začal kupovat švýcarské nože, kdy jeden stál asi kolem osmi stovek. To bylo možná štěstí začátečníka, protože s touto výbavou se mi dařilo. A pokračoval jsem, pokračoval až doteď.

• To je zajímavé. Většinou se amatérům doporučuje, aby začali s něčím lehčím a ne tak finančně nákladným…

A to je největší chyba! Hlavně u nožů. Tam je nejdůležitější ostrost. S nekvalitním nářadím se člověk příliš nadře a práci nedokončí, protože ho budou bolet ruce.

Je také důležité naučit se brousit. Já brusivo měl, takže mi nic nescházelo.

• Myslíte si, že jste byl talent od přírody? 

Nejsem, protože jsem začal s řezbářstvím až ve svých 65 letech.

• Ale co kdybyste začal už dříve?

To mě mrzí… Měl jsem začít už před čtyřiceti lety. Možná bych se tím i živil.

Vyřezávání z ruky

• Co kromě loutek ještě ze dřeva vyřezáváte?

Ještě takové menší figurky, tomu se říká vyřezávání z ruky. V levé ruce držíte a druhou vyřezáváte. Kdežto na větší loutky jsou stojany, ve kterých máte hlavu připevněnou a vyřezáváte.

• Loutky se ale skládají z několika částí a je potřeba je pak zkonstruovat…

Jasně, to už jsou technické věci a já jsem technicky založený člověk, takže nemám problém. Zpočátku jsem pohybové prvky dělal z mědi, mosazi a teď už je většinou vyrábím ze dřeva přesně tak, jak mají správně loutky vypadat.

• A co oblečení? Loutky se přeci musí ještě obléknout.

Musel jsem se naučit šít na stroji (smích).

• Vy ještě šijete?

Jen něco. V Lounech jsem navštěvoval i prodejny s dětským oblečením, které jsem pak přešil podle velikosti loutek. To je přeci jen lepší než šít šaty celé sám.

V poslední době už moc oblékané loutky nedělám. Oblečení rovnou vyřežu a namaluju.

• Barvy na loutky musíte používat nějaké speciální?

Samozřejmě, barvy musí být nezávadné a ekologické, aby neublížily dětem. Většinou jde o akryl nebo lihové mořidlo. Barvy se různě míchají, ale mám i řadu pigmentů, díky kterým si mohu vytvořit barvu podle sebe. Takovou, která se běžně neprodává.

• Kde berete inspiraci pro své řezbářství práce?

Třeba různý nestvůry a potvory mě většinou napadnou samy (smích). Ty mám v hlavě (smích). Jinak podle toho, co kde vidím, najdu…

• Takže třeba zpodobňujete nějakého člověka, kterého potkáte?

To ne. Ale vytvářel jsem loutku pro principála ochotnického Rádobydivadla Klapý k narozeninám. Tu jsem vytvářel podle fotky. Udělal jsem loutku, jak sedí na židli s notesem a ukazuje prstem. Nebo mám několik loutek dle známých osobností, zpěváků, muzikantů…

Vrcholná práce

• Co považujete za vrcholnou práci svého řezbářství? 

Loutky Drákuly a jeho ženy. Bohužel je Drákula opajcovaný, viděl jsem ho na fotce na internetu, kde ho někdo prodával za padesát tisíc. Říkal jsem si, jestli bych ho svedl a zkusil to.

Nejdůležitější jsou na loutce ruce. Jsou strašně složité. Loutkáři říkají, že jestliže se něco na loutce zkazí, musí se udělat alespoň dobře ruce. Já si myslím, že jsem ruce toho Drákuly udělal ještě lépe, než na té fotce.

V tomto případě šlo ale o investiční loutku, umělecké dílo. Lidé si je kupují stejně jako třeba obrazy. Daný loutkář jich prodával více a všechny vypadaly podobně. Má svůj specifický styl, rukopis. Já jsem amatér a žádný určitý styl nemám. Já udělám jednu loutku takovou a druhou makovou (smích).

• Pracujete někdy na zakázku? Prodáváte své věci?

Ne, většinou jen pro známé. Vyrobil jsem plno loutek pro příbuzné a známé třeba k nějakému výročí.

Musím se ale přiznat, že byla jedna paní, která ke mně jezdila a kupovala si loutky. Má muzeum loutek a hraček. Jinak loutky neprodávám. Nechci lidem, kteří se výrobou loutek živí, vstupovat do revíru.

• Nikdy Vás nenapadlo si přilepšit k důchodu? 

Ne. Bál bych se toho, že za mnou třeba přišli tři lidé a každý chtěl loutku princezny. Když bych měl dělat dvě princezny za sebou, tak bych se zbláznil. Já vyrobím vždy jen jednu loutku a víc jich nedělám. Každá je originál a více jich prostě nebude.

• Jakou největší loutku jste dosud vyrobil?

Vodníka asi metr a půl vysokého. Ten sedí na vantrokách ve Vernerově mlýně v Brlohu u Loun. Zároveň je tam stejně velký čert a čertice s miminkem.

• Jak dlouho třeba trvalo vyrobit takhle velké loutky?

To netrvá moc dlouho, ale přesný čas nevím. Většinou vyřezávám po večerech. To mě baví. Třeba od sedmi do dvanácti.

U jediné loutky, kdy jsem sledoval čas, protože mě zajímalo, za jak dlouho se dá stihnout, byl již zmiňovaný Drákula. Toho jsem vyřezal za 42 hodin. Jeho ženu za 36 hodin. Chtěl jsem vědět, jestli se pán, který loutky nabízel, může prodejem uživit.

• Podle čeho vybíráte dřevo? Z jakého se vyřezává nejlépe?

Já vyřezávám z lípy. Radši bych ale vyřezával z dubu, který je mnohem pevnější. Ale kdo by to dělal? Když se mě někdo ptá, jestli je loutka z lípy, tak já vždycky odpovím: ,,Bohužel.“. Lípa se používá jen proto, že je měkká a dělají se z ní dobře detaily, kdežto z dubu je to makačka.

• A z jehličnanů se také vyřezává?

U nich je špatná ta pryskyřice, která není jen na kůře, ale i uvnitř dřeva. Ale jde z nich také vyřezávat. Já s jehličnany nepracuju.

Zranění

• Stalo se Vám někdy, že jste si způsobil nějaké ošklivé zranění? Truhláři se například poznají, že jim vždy nějaký ten prst chybí...

To se ani neptejte. Já sice prsty mám, ale jeden už to měl na krajíčku. Přeřízl jsem si i šlachu. Mostečtí doktoři to ale zvládli. Od té doby už používám rukavice (smích). Dá se ale říci, že většina z loutek má nějaké moje DNA (smích). V dílně proto nesmí chybět kelímek, kde mám nastřihané náplasti. Jakmile se šmiknu, zalepím a jedu dál.

• Auuu… 

To nebolí! Nože jsou tak ostrý, že je to jak říznutí skalpelem. Čím dříve se rána zalepí, tím dříve to sroste.

• Já myslela, že už to máte v ruce a vychytaný…

Naopak, ublížím si víc. Myslím si totiž, že už jsem takovej frajer, že už se říznout nemůžu (smích). Dokonce jsem se zvládl říznout i do nohy (smích).

• Máte na materiál nějaké požadavky? Musí se dřevo nechat vyzrát?

Samozřejmě. Když jsem začínal, tak jsem si sehnal lípu, kterou mám už pět let. Teď mám dřeva tolik, že kdybych ho všechno zpracoval, tak bych se měl skutečně dobře, protože bych tu byl tak do devadesáti.

• Pracujete jen s lípou?

Mám také topol a vrbu. Když třeba vyřezávám u loutky paži, tak proč bych tam dával lípu? Tam mohu dát cokoli.

• Jedna loutka se může tedy skládat z několika různých dřev?

Může. V každém případě používám na hlavu lípu, abych mohl vyřezat všechny detaily. Ruce dělám zase z tvrdého dřeva, protože lípa je měkká a prsty by se pak lámaly. Někdy mají loutky prstíky jako sirky. Ruce vyřezávám z buku nebo ořechu. Zkrátka aby byla ruka pevná. Kolikrát třeba i loutka drží něco v ruce.

• Jaké nástroje řezbář potřebuje?

Dláta a nože. Pak také různé brusné materiály nebo pily. Je toho hodně. Mám i soustruh, na kterém vytáčím třeba podložky pro figurky.

Pracovní postup

• Mohl byste v krátkosti popsat vlastní pracovní postup?

Třeba těch figurek vřezávaných v ruce?

• Klidně…

Udělám si hranol, třeba 5x5 a délka 15 cm. Pak jsou určité rozměry. Po pas je to třetina, po hlavu třetina a zbytek hlava. Otázkou je, jestli bude mít figurka něco na hlavě, třeba klobouk, tak to se pak musí přidat. Na hranolu si označím střed a třetiny. Pak si vezmu tužku a na dřevo si načrtnu zhruba, kde budou ruce, nohy,… A potom už řežu.

Takovou figurku je možné vyřezat jedním nožem. V případě figurek paňáků ani dlátka moc nepoužívám. Sem tam na dočištění, aby nebylo před barvením dřevo chlupatý. To je pak ošklivý.

• Takže šmirgl papír?

Vezmu drátěný kartáček a celou figurku přejedu, aby se chlupy vytratily. Pak třeba použiji smirkový papír v různých zrnitostech, anebo nepoužiju. Záleží, jak chci, aby to vypadalo.

• V řezbářství jde asi hlavně o zručnost. Dá se jediným pohybem zkazit třeba již rozdělané dílo?

Je to možný. Pak si musíte vymyslet něco jiného (smích). Třeba se mi stane, že uříznu nos, tak ho zarovnám a celý obličej musím posunout, pokud to jde. Stává se mi to ale málokdy.

Zpočátku mi nešly hlavy. Neuměl jsem udělat tvar, aby to vypadalo jako hlava. Pak jsem na chybu přišel a dělal jsem fakt hezký hlavy. Nešlo mi ale potom udělat ošklivou (smích).

• Jaké reakce na Vaši práce se Vám dostávají od lidí?

Ale jo, líbí se jim. Spíše jsou překvapeni a nevěří, že jsem to vyrobil já. Znají mě, že jsem se takovým věcem nikdy nevěnoval.

• Máte při práci trpělivost? Já jsem hrozný nervák, a když mi něco nejde, tak s tím třísknu a jdu od toho…

To je zajímavé, já taky. U tohohle ne. Nevím, jak je to možný. Musím být ale s prací spokojený na sto procent. Pokud se při práci zaseknu, tak raději počkám do rána a jdu se na to znovu podívat. To spíš dokážete posoudit chybu.

• Vystavoval jste někdy svá díla?

Vystavoval jsem jednou v Postoloprtech v knihovně.

• Loutky?

Loutky. V té době jsem ještě paňáky vyřezávané z ruky nedělal, s těmi jsem začal teprve loni.

• Kromě řezbářství, co Vás ještě baví?

Máme zahrádku. S manželkou chodíme také rádi do divadla. Teď, když bylo všechno zavřené, tak jsem se řezbářství věnoval opravdu naplno, ale jinak zvládneme za měsíc třeba čtyři divadelní představení.

Děkuji za rozhovor.