K traktorům tíhnu odmalička, svěřila se Soňa Hourová, která již osmnáct let pracuje jako traktoristka v Lubenci

Když se řekne traktor, znamená to pro mnoho Čechů totéž co Zetor. Legendární značka brněnského výrobce těchto zemědělských strojů se zrodila přesně před 75 lety, kdy byla na tento název vydána ochranná známka. Zetory mají v naší zemi nejenom tradici, ale také velké množství fanoušků. Jednou z nich je také Soňa Hourová (za svobodna Hálková), která dokonce pracuje v Lubenci jako traktoristka, a to již osmnáct let. Jak ji na této pracovní pozici bere převážně mužský kolektiv, které období je pro traktoristy nejnáročnější a kde na těle má velké tetování Zetor? Na to a mnoho dalšího jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

    • Jaký je váš vztah k traktorům?

K traktorům tíhnu odmalička. Asi od dvou let jsem jezdila v traktoru s tátou do práce. Potom jsem pokračovala v Podbořanech na učilišti, kde jsem studovala obor Farmář/Farmářka.

    • Pocházíte tedy ze zemědělské rodiny?

Když jsem byla malá, měli jsme malé hospodářství. Pár zvířat, traktor, koně a tak.

    • Hrála jste si s traktory jako malá?

Jo, pořád. Vždycky s bratránkem u babičky na zahradě jsme si hráli s traktůrky. Sestřenice si hrály s panenkami, ale ty mne nikdy moc nebavily (smích).

    • Kdy jste začala pracovat jako traktoristka?

Jezdila jsem už na učilišti. O prázdninách jsem chodila různě na brigády. Hned, jak jsem skončila školu, jsem začala jako traktoristka pracovat.

    • A kde konkrétně?

Konkrétně v Lubenci, ve společnosti Lukra. Tam jsem od vyučení dodnes, tedy osmnáct let.

    • Jste tam jediná žena traktoristka nebo jsou mezi vámi ještě nějaké?

Ano, jediná. Za tu dobu, co tam pracuji, tam ani žádná jiná traktoristka nebyla.

    • Jak vás jako ženu bere převážně mužský kolektiv a ještě na takové pracovní pozici?

Chlapi mě znají odmalička, takže v pohodě. S nikým žádné problémy nemám. Užijeme si v kolektivu hodně legrace.

,,Každý den je jiný“

    • Jak vypadá pracovní den traktoristy?

Každý den je jiný. Teď například navážím osivo na mořičku a z ní navážím už ve vacích. Takhle jezdím celý den. Je to různorodé podle toho, co je zrovna potřeba. V sezóně většinou odvážím od kombajnů nebo jezdím s lisem a lisuji balíky.

    • V kolik hodin začínáte a v kolik třeba končíte? Jaká je vaše pracovní doba?

Standardní pracovní dobu máme od sedmi do půl čtvrté. V sezóně se pak jezdí podle potřeby. O žních se jezdí třeba do desíti nebo do jedenácti do večera. Když jsou někdy lehčí práce, jezdíme třeba jen do šesti nebo sedmi, podle toho, jak se mezi sebou domluvíme.

    • V dnešní době dávají lidé přednost práci v administrativě a podobná povolání, jako je například traktorista, je příliš nelákají. Co myslíte, jaké vidíte výhody této práce?

Výhodou například v poslední době bylo, oproti jiným pracím, že se nás vůbec nedotkl koronavirus. Potom určitě považuji za plus, že jde o práci venku v přírodě. Je to pro člověka oddych a určitá volnost.

    • Když pracujete v létě v horku na polích, nepraží na vás příliš sluníčko? Není to vysilující?

V nových traktorech už jsou klimatizace. I já mám klimatizaci. Dříve tedy nebyla, což také pamatuji. Dvanáct let jsem jezdila bez ní a také to nějak šlo.

    • A traktory zrovna nejezdí natolik rychle, aby vás to při otevřeném okénku ofouklo…

To zrovna ne, jezdí maximálně 25 kilometrů v hodině (smích).

    • V jakém traktoru vlastně konkrétně jezdíte? Mě to zřejmě nic moc neřekne, ale někdo z našich čtenářů bude možná znalejší věci…

Já mám přímo Zetor Forterra HSX 140, což je takový střední traktor. Dostala jsem ho jako nový, teď s ním jezdím šestým rokem.

    • Doma máte také nějaký traktor?

Doma máme s manželem Zetor 8045 a ještě bychom si chtěli něco pořídit. Nemáme sice žádné hospodářství, ale jezdíme s ním spíše do lesa pro dříví a také ho máme pro zábavu a pro radost.

Frmol při žních

    • Které období v roce je pro traktoristy nejnáročnější? Je práce traktoristy čistě sezónní nebo pracujete i v zimě?

Určitě léto, sezóna. Koncem května začínají sena, pak máme zhruba tři týdny oraz než začnou žně, a to je potom frmol. Dokud se neposeká, tak se jede. Podzimní práce už nejsou taková honička.

Pracujeme samozřejmě i v zimě. Máme dobytek, hlavně krávy, takže se o ně staráme a děláme nejrůznější opravy na dílnách a doháníme resty, na které v létě není dostatečný čas. Vozíme třeba taky balíky do teplárny a tak dále.

    • Dočetla jsem se, že pod zemědělskou technikou, hlavně pod kombajny, zahyne obrovské množství zvěře. Podnikáte nějaké kroky, abyste snížili toto riziko na minimum?

Traktor jezdí na poli pomalu a zvěř před ním většinou uteče. Když se seká, dávají se den dopředu plašiče, které vydávají zvuky. Nebo se domlouvá s myslivci, že před sekáním ráno pole projdou se psy a zvěř vyženou. Dnes se už vyrábějí čelní technologie s čidly na sekačky, které zvěř zpozorují a stroj zastaví. To ale nemá každý. Kolegové proto chodí s v rukavicích a odnášejí koloušky při sekání na stranu. Myslím si, že se pro to dělá maximum.

    • Když se vám náhodou něco na traktoru při práci pokazí, umíte si vozidlo také opravit?

Dříve na starém traktoru jsem si dělala menší opravy sama, dneska jsou na nové traktory specializované servisy. Na starých strojích hlavně nebylo tolik elektroniky.

    • Co mají nové traktory všechno v elektronice?

Můj traktor nic moc (smích). Je to Zetor, kam se elektroniky moc necpe. Jinak v jiných je hydraulika přes elektroniku, má to počítače, ovládání ramen, skoro všechno.

    • Když jsem si k rozhovoru vyhledávala nějaké informace, překvapilo mě, že se traktoristům stává dost nehod. Například, že z traktoru vypadnou…

Nehod je v poslední době hodně. Nerozumím, jak se může někomu stát, že z traktoru vypadne. Když ale posadí nezkušeného klučinu do velkého traktoru, co jede třeba šedesát a za sebou má naloženo dvacet tun obilí, traktor se převrátí raz dva.

Mně se naštěstí nikdy nic nestalo. Maximálně jsem někde zajela do škarpy, ale převrácený vlek nebo podobné, jsem nikdy neměla.

Očarovaná Zetory

    • Vám konkrétně učarovaly traktory Zetor. Popravdě, já snad ani jiné značky traktorů neznám. Ale povězte mi, proč právě Zetor?

Asi proto, že jsme měli Zetor doma, když jsem byla malá. I táta jezdil se starými Zetory, protože tu dříve ani jiné traktory nebyly. Táta měl ,,majory“, pak dostal ,,crystala“. Na nich jsem vyrostla.

    • Jaké jiné značky traktorů jsou u nás tedy ještě k vidění?

Třeba New Holland z Nizozemí, Massey Ferguson z Kanady, Valtra z Finska nebo Deutz-Fahr z Německa. To jsou všechno ale cizí značky, český je jen Zetor.

    • A u nás asi i nejvyužívanější, ne?

Z malých traktorů určitě ano. Z velkých traktorů jsou tu vidět hodně New Holland, Massey Ferguson nebo v poslední době traktory od výrobního závodu Valtra.

    • Jak se nadšení pro značku Zetor u vás projevuje? Sbíráte například nějaké předměty související s touto značkou?

Mám doma oblečení, nejrůznější reklamní předměty a doma na poličce mám samozřejmě i nějaké modely Zetorů, ty nesmí chybět (smích). Mám skoro všechny.

    • Zajímáte se také o historii této legendární značky?

Zajímá mě všechno možné. Čtu nejrůznější články a jsem i v kontaktu s firmou Zetor. Když se konají nějaké výstavy, jedu se na ně vždycky podívat. Je to můj koníček.

    • Kde se Zetory vlastně vyrábějí?

V Brně v Líšni. Snad i někde v zahraničí jsou fabriky na výrobu nejrůznějších dílů.

V Brně je dokonce i Zetor Gallery, kde jsou k vidění staré i nové traktory. Pak je možnost vidět Zetory třeba i v Národním zemědělském muzeu v Praze.

    • Koukala jsem, že i řada nadšenců má po republice svá vlastní muzea starých Zetorů…

Ano, staré Zetory teď hodně lidí shání. Jsou hodnotné, protože už jich tolik není.

    • Znáte se s některými z českých sběratelů Zetorů?

Znám se s cestovatelem a milovníkem traktorů Martinem Havelkou, který se svým renovovaným Zetorem 25 objíždí celý svět. Teď je zrovna zase někde v zahraničí.

Mistrovství v orbě

    • Závodí se u nás také s traktory? Nebo se pořádají nějaké jiné soutěže?

Pořádají se traktoriády, ale na nich jde spíše o srandu. A jezdí se také mistrovství republiky v orbě. V sobotu 2. října se bude zrovna v Podbořanech konat 48. mistrovství České republiky v orbě.

    • Vy jste se někdy podobných soutěží zúčastnila?

Na učilišti jsem chvilku závodní orbu jezdila. Šéf mi zrovna říkal, jestli se nechci letošního mistrovství zúčastnit, když se bude konat v Podbořanech, ale přišel s tím pozdě a já bych se musela připravit, protože to není jen tak. Člověk musí dlouho trénovat, mít sladěný pluh,… Není to stejné, jako když si jedete zorat záhumenku (smích).

    • Možná, kdybyste se přihlásila, byla byste na závodech jediná žena…

Možná ano, ale v dnešní době už na závodech jezdí hodně děvčat z učilišť.

    • Jezdíte také na srazy fanoušků Zetorů a obecně traktorů?

Jezdím se například podívat na historickou orbu pod Řípem, kam také jezdí milovníci traktorů. A je řada dalších nejrůznějších akcí, kam se jezdím podívat, když mi to čas a práce dovolí.

    • Sdružujete se s fanoušky nějak?

Mám několik kamarádů, se kterými se domlouváme, že se na nějaké konkrétní akci sejdeme.

    • A na sociálních sítích také existují nějaké skupiny?

Ano, i tam se domlouváme. Předáváme si i nejrůznější rady a vychytávky.

    • Koukám, že máte na ruce také velké tetování Zetor, kdy jste si ho nechávala dělat?

Tetování jsem dostala ke svým 31. narozeninám, takže ho mám už šest let.

    • Vy jste ho dostala?

Ano, ségra totiž nikdy nevěděla, co mi dát k narozeninám, tak mi dávala poukázku na tetování. Mám jich totiž dost (smích). Dumala jsem nad tím, co si nechat vytetovat a ségra mi poradila, že když mám nový traktor, ať si nechám vytetovat Zetor. Tak jsem si ho nechala vytetovat. Tatér mi říkal, že tetoval všechno možný, ale Zetor ještě ne (smích).

    • Měla jste rovněž tematickou svatbu. Prozraďte, jela jste k oltáři traktorem?

To ne, jela jsem autem (smích). Ale kamarád, co má farmu, nám po obřadu udělal přepadovku a manžel musel zdolávat takový slalom mezi gumami, a když náhodou nějakou přejel, musel platit paňáky. Na hostinu jsme pak už rovnou dojeli traktorem.

    • Bylo i tematické focení?

Jasně, dělali jsme svatební fotografie na statku, takže máme fotky u hnoje, v kravíně nebo u starého traktoru (smích).

    • Kdy jste měla svatbu? Našel se při vašem pracovním vytížení v sezóně nějaký volný den?

Loni v červnu. Svatba byla právě v termínu mezi senem a žněmi, takže to vyšlo (smích).

Svatbu jsme moc neřešili a neplánovali, jenže manžel chodil po práci s chlapama na pivo a oni do něj vždycky ryli, kdy bude svatba. On jim na to odpověděl známou replikou z pohádky Dařbuján a Pandrhola: ,,Až budou na stromě růst jitrnice.“ Pak přišel z hospody a říká mi: ,,Až budeme mít na stromě jitrnice, tak se nediv.“ Potom jsme jeli na Karlštejn pro skříň, a když jsme se vrátili, měli jsme na ořešáku navěšené jitrnice (smích).

,,Seznámili jsme se přes traktor“

    • Co na vaši zálibu a zároveň i povolání říká váš manžel a rodina?

Máme s tátou na to byli zvyklí a okolí vlastně taky. Vždycky, když jsem přišla domů ze školy, odhodila jsem tašku a už jsem mazala za tátou na pole (smích).

A manžel nemůže nic říct, protože jsme se přes můj nový traktor vlastně seznámili. Když se šéf rozhodl, že mi koupí nového Zetora, jeli jsme se na něj podívat do Kožlan, kde je servis a prodej. Lukáš, můj manžel, tam dříve pracoval a pak mi začal jezdit i na servis.

    • Doporučila byste práci traktoristky i dalším ženám?

Hlavní je, aby práce člověka bavila. Bez toho to nejde. Také je potřeba zvyknout si na převážně mužský kolektiv. Někteří chlapi jsou totiž takoví ješitové, ale já s tím problém nikdy neměla.

Určitě ale nejsem jediná žena traktoristka. Co tak sleduji na sociálních sítích, traktoristek už jezdí dost.

    • Máte na závěr nějakou zajímavou či legrační příhodu, co se vám s traktorem stala?

Jednou mě poslali do Droužkovic u Chomutova pro obilí. Měla jsem ještě starý traktor a zeptala jsem se mamky, jestli by se mnou nechtěla jet na výlet. Souhlasila a jely jsme spolu na ten statek. Když jsme dojely ptala jsem se, kde to mám naložit a oni mi vysvětlovali, že to musím celé objet a vytočit se. Najednou vylezli všichni chlapi a koukali se, protože zřejmě každý den dvě ženský v traktoru neviděli (smích). Dvůr tam měli na statku dost malý, takže všichni čekali, jak se tam budu otáčet. Když jsem pak vyjela, všichni ukazovali palce nahoru, že jsem jednička (smích).

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková