Městská strážnice v civilu: Ivana Kusáková miluje bylinky a rýpání v hlíně

Na svou první službu jako městská strážnice v Žatci nastoupila ve 21 letech. Psal se rok 1996. U městské policie začala pracovat ještě dříve, už v necelých devatenácti letech, v roce 1993. Vystudovala ekonomii, ovšem ihned po škole zjistila, že sezení v kanceláři není nic pro ni, a tak už téměř třicet let dělá práci, která ji baví – psychicky náročnou, ale zajímavou. „Když pomůžete někomu nebo dokonce zachráníte život, je to skvělý pocit, a když vám za to někdy i osobně poděkují, tak to zahřeje,“ říká Ivana Kusáková, sympatická strážnice ze Žatce.

S Ivanou jsme si povídaly pod pergolou na její útulné zahradě se spoustou bylinek. Dubnové skoro letní počasí tomu krásně nahrálo. U kávy a výborné rolády, kterou Ivana upekla po noční službě (to určitě zaslouží obdiv!) jsme probraly děti, bydlení, koníčky, zahradničení, bylinky a rozhovor nám také zpříjemnila společnost pejska jorkšíra Teddyho.

Za roky služby už to asi ve městě znáte „jak své boty“. Jak dlouho žijete v Žatci, jste rodačka?

V Žatci bydlím od roku 1988, kdy jsem sem přijela z Mostecka studovat na střední, ale považuji se za patriota. Žatec už mám prostě "pod kůží".

Co jste vystudovala?

Vystudovala jsem v letech 1988-1992 SEŠ Žatec, což je dnešní obchodní akademie. Pak jsem ale zjistila, že práce v kanceláři, mezi účetními doklady, tak nějak není nic pro mě...

A tak jste šla k policii?

V podstatě ano. Zaměstnanec městské policie jsem od roku 1993, práci strážníka vykonávám od roku 1996. Nešlo to dříve, protože jsem na MP nastoupila v necelých 19 letech a zákon platný v té době měl podmínku věku strážníka v přímé službě od 21 let.

Proč právě městská policie?

Protože to není nudná práce, každý den je jiný, vše se odvíjí od konkrétní situace. Nejvíc mě nabíjí, když se povede někomu pomoci a když mi třeba i na soukromý telefon přijde poděkování, tak to mě prostě zahřeje.

Jak vypadá vaše „volno“, nebo víkend?

Volno… Jsem obyčejná máma dvou dětí, kvůli směnnému provozu je to docela honička, kterou zná každá ženská… nakoupit, vyprat, vyžehlit, navařit a pak je samozřejmě prostor na koníčky.

Máme psa Yorka, který vyžaduje hodně pozornosti, takže několikrát za den musí být procházka se psem, zahrada mu prostě nestačí.

Na zahradě máte spoustu bylinek. Vás to evidentně baví si s nimi „čarovat“, že?

(Smích) Ano, baví mě pěstovat si svou zeleninu a "rejpání v hlíně" považuji za skvělý relax, plus radost z výpěstků. V každé zahradě dnes najdete mátu a meduňku, tím vlastně začal můj největší koníček – bylinky. Samozřejmě snad všichni vědí, že máta je dobrá do Mochita (úsměv) a celkově do nápojů, a meduňka že uklidňuje a zlepšuje spánek. Protože jsem odjakživa zvědavá, začala jsem zjišťovat, na co všechno jsou tyto konkrétní bylinky dobré. Postupně jsem se začítala i do jiných bylinek a začala je shánět a sama je pěstovat.

Jak si s nimi „čarujete“? Jak je zpracováváte?

Nejdříve jsem bylinky jen sušila a dělala z nich čaje. Protože moje děti moc bylinkové čaje nemusí, začala jsem hledat jinou možnost zpracování (sirupy, tinktury). Největší inspirací pro mě asi byla paní Maria Treben a její kniha "Zdraví z boží lékárny", pak MUDr. Zbyněk Mlčoch, který má webové stránky i facebookovou skupinu pod stejným názvem "Bylinky pro všechny", od těchto dvou čerpám veškeré informace a baví mě to víc a víc.

Co všechno vám na zahrádce roste?

Z pěstování dvou druhů bylinek jsem se dostala na 11 druhů (máta, meduňka, levandule, rozmarýn, dobromysl, sléz, divizna, mateřídouška, saturejka, šalvěj, třezalka tečkovaná) plus rakytník, schizandra. V trávníku, který není ani náhodou anglický, mi roste fialka, sedmikráska, jitrocel, řebříček a samozřejmě pampeliška. Nedávno jsem dostala bylinkovou knihu, která se zaměřuje na "plevel", který je léčivý, takže možná v trávníku najdu další "poklady".

Dřív než ho posekáte!

To každopádně (smích). Než posekám trávník, nejdříve hezky zakleknu na čtyři, posbírám bylinky a pak teprve zapínám sekačku… O bylinkách by to bylo strašně dlouhé, protože léčivé je snad všechno, co roste na mojí maličké zahradě, třeba i listí borůvek, rybízu... Když se občas začtu do materiálů od MUDr. Mlčocha, neustále objevuji nové a nové informace. Takže v posledních letech po celou sezónu jen sbírám bylinky, které zpracovávám. Něco jen nasuším na čaj, z něčeho dělám sirupy, které se pak ředí vodou jako běžná šťáva z obchodu, jen je trochu zdravější. Z něčeho dělám tzv. sirupy na lžičku, které jsou totožné se sirupy z lékárny. A pak tu jsou tinktury a mastičky.

Co se dává do takové mastičky? Kromě bylinek. A na co jsou dobré?

Já dělám z vepřového sádla. Tuk se rozpustí a rozmíchá se v něm bylinka, jíž chceme mastičku obohatit. Masti dělané z vepřového sádla nesmí být v teple. Levandulová mast je výborná na suchou kůži na rukou a nohou (popraskané paty) a vyhlazuje vrásky. Rýmovníková mast uleví při nachlazení, maže se při rýmě pod nos.

Máte ráda ruční práce, což je vaše další krásná záliba...

Ano, pletení, háčkování, šití, vyšívání jsem se naučila jako malá holka, pletení a háčkování mi zůstalo jako koníček dodnes. Je to pro mě další relax hlavně v zimě, kdy není práce na zahradě. V současné době mě asi nejvíc baví tzv. vyplétané ponožky s různými vzory. Svými výrobky většinou potěším přátele ve svém okolí.

Přispíváte i na dobročinné účely, loni jste darovala vlasy. Co vás k tomu vedlo?

Jsem samoživitelka, vím, jak to může být těžké, a dobročinnost prostě k tomu patří. Nejsem zapojená do žádných charitativních nadací, snažím se čas od času pomoci konkrétním lidem ve svém okolí, které mám ráda, vážím si jich a oni jsou prostě v situaci, kdy potřebují pomoc. 

Co se týče darování vlasů – jsou nadace, které chtějí pouze panenské vlasy, nakonec jsem našla nadaci "Daruj vlasy", která využívá i vlasy barvené (můj případ). Rozhodování nebylo těžké, ale získat tu odvahu jít do toho bylo trochu těžší. Nakonec jsem nechala ustřihnout 42 cm svých vlasů.

Šla byste do toho znovu?

Ano, jdu do toho opět (úsměv). Rozhodla jsem se, že je ještě jednou nechám narůst a opět je daruji.

Loni mě oslovila jedna paní, která se angažuje v neziskovce "Nedoklubko", zda bych nebyla ochotná něco vytvořit pro miminka v inkubátorech. Tak to bylo jasné… napletla jsem pro miminka ponožtičky. Jestli najdu ve svém napnutém programu čas, zase něco pro miminka udělám. Klubíčka mám - a hodně.

Ráda cestujete, kde všude jste byla?

Cestování je moje další vášeň. Jako holka jsem procestovala skoro celou ČR (až budu v důchodu, pak si to určitě zopakuji) a klasika za socialismu - NDR, Jugoslávie… Měla jsem možnost být v Černé Hoře, Tunisu, Maroku, Turecku. Naposledy jsem si dopřála sama s dětmi dovolenou před třemi roky na Krétě. Luxusní resorty jsou super, ale mě víc zajímá život obyčejných lidí, památky, příroda a kytky…

Co vaše děti? Kam je to táhne?

Děti jsou už dospělé, skvělé, úžasné, samostatné a inteligentní bytosti. Jako každá máma je zahltím informacemi, argumenty, ale konečné rozhodnutí nechávám na nich. Nechci, aby mi jednou vyčítaly, že to bylo moje rozhodnutí. K policii to ani jednoho netáhne. Syn Jiří, je mu 21, studuje druhým rokem VŠ, příští rok promuje a bude z něj záchranář. Dceři Terezce je 18, studuje třetím rokem na gymnáziu, je humanitně založená (angličtina, filozofie, psychologie, sociologie), uvidíme, kterým směrem se jednou vydá.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí.