,,Výpadky léků mají několik příčin. Zejména neustálé revize úhrad pojišťoven a výrobu v Asii,“ říká farmaceut Michal Jánošík

V lékárnách chybí léky. Zejména dětské sirupy na teploty a antibiotika. O problému jsme si povídali s žateckým farmaceutem Michalem Jánošíkem

    • Již nějakou dobu se Česko potýká s výpadkem léků. Jakého sortimentu se výpadky týkají?

Nejprve je nutné vysvětlit, že v lékárnách v České republice i ve světě jsou rozvrstveny všechny zásoby na doplněk (kosmetika, zubní pasty, potravinové doplňky,..), volně prodejné léky (Nurofen, Panadol, Paralen,…) a potom léky vázané na recept. Hrazené, nebo nehrazené ze zdravotního pojištění. Výpadky zaznamenáváme napříč celým spektrem léků.

    • Proč nejsou výpadky v doplňcích, ale v lécích?

Výše úhrad za léky hrazené pojišťovnou jsou pochopitelně regulované. Stát si hlídá ceny těchto léků dokonce dvojí regulací. Určením marží a maximální cenou. Zároveň zdravotní pojišťovny snižují úhrady a tím fakticky i ceny léků skrze Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). A to tak vehementně, že se někdy divím, že pohyb těchto léků v České republice vůbec funguje. Tak zvaného doplňku se tato regulace vůbec netýká.

    • Bylo to tak i dříve? Chyběly někdy léky i v předchozích letech?

V 90. letech pacienti v lékárnách neznali slovo ,,nemáme“. Pravdou je, že se jednalo o léta, kdy se stát ještě učil, jak v zahraničí léky nakupovat a jakou cenu stanovovat. Existovaly zbytečně vysoké ceny léků, na které pojišťovny vynakládaly vysoké prostředky. Nástupem důsledné cenové regulace SÚKLem, snižováním úhrad a cen, se začaly objevovat drobné výpadky léků. Ústav vybere v Evropské unii tři země s nejlevnějšími cenami u konkrétního léku, tyto zprůměruje a určí úhradu pro Českou republiku. Je logické, že když budete dělat průměr ze třech zemí s nejlevnějšími cenami léků, zařadíte se v úhradách léků na chvost Evropy.

V revizích úhrad léků se navíc objevil asi i takový fenomén, že nějaký výrobce nabídne evropskému trhu něco ,,v akci“, protože produktu končí expirace nebo je ho nadnorma, a lék je pak nabízen za naprosto směšnou cenu. Po takové ceně pravděpodobně taky sáhne SÚKL a taky ji použije pro výpočet průměrné úhrady. Ale byl by to spíš dotaz na jejich pracovníky, jestli se tak neděje. I kvůli tomu se u nás začaly objevovat výpadky dalších léků. Není to tedy jen jev dnešních dní. V současnosti se o tom začalo více mluvit, protože vypadly paradoxně cenově neregulované zmíněné Nurofeny a Panadoly, a to zasáhlo velkou část populace. Maminky a jejich děti v chřipkové sezóně. Nicméně fenomén výpadku léků zaznamenávám asi od roku 2015.

    • Každý stát hlídá ceny léků tímto způsobem?

Každý stát má nějaký svůj regulační systém postavený možná i na průměru cen jako my. Je však otázkou, jestli bychom si nemohli zvolit k našemu výpočtu evropské, ekonomicky průměrné země, ne ty právě nejchudší. Pojišťovnám ale vyhovuje tento způsob, jelikož čím méně vydají za léky, tím více ušetří na ostatní segmenty zdravotní péče i svůj vlastní provoz.

    • Jak vypadá revize cen léků v praxi?

Od 1. února tohoto roku očekáváme například u léku GALVUS, že se jeho stávající úhrada 953 korun sníží na 238 korun. TRAJENTA, která se hodně předepisuje, spadne z 1 000 korun na 255 korun. V případě revizí se tedy nejedná o haléře. Dlouhé seznamy léků, u kterých se snižují úhrady, dostáváme každého čtvrt roku. Od roku 2015 se tedy neustále snižují, snižují a snižují úhrady, takže pojišťovny šetří, šetří a zase šetří.

Když půjdete na webové stránky SÚKLu a vyhledáte si ,,revize úhrad léků“, dočtete se, že je to v zájmu zabezpečení kvality a dostupnosti péče. S tím se dá souhlasit. Avšak pozor na bod cenového zlomu. Při extrémně nízké ceně výrobku k nám daný výrobek firmy přestanou dovážet. Přehnaně nízká cena léku zhorší jeho dostupnost. A to se dnes děje.

    • Jak se cen léků dotýká inflace?

Léky na recept jsou jedinou komoditou, která zaznamenává cenové změny v nesouladu s inflací. Vše se víceméně zdražuje, ale léky hrazené pojišťovnou se jako jediné při růstu inflace zlevňují. Je otázkou času, kdy se systém stane nefunkčním.

    • Kdo za to může? Současná vláda?

Konflikt nezaložila rozhodně dnešní vláda. A ani minulá. Základem jsou roky dávno minulé, kdy se asi zbytečně tvrdě přistoupilo k revizím. Je všeobecná politická nechuť o tomto problému otevřeněji mluvit. A těžko vyřešíte jakékoliv koncepční problémy ve zdravotnictví ( i nedostatek lékařů !), když se během volebního období na postu ministra zdravotnictví střídá asi 4 krát... Osobně jsem zaznamenal pouze jedenkrát v debatě v TV poznámku od ředitelky SÚKlu, že pravděpodobně i nízká cena je barierou v dovozu léků.

    • Pokles ceny je jediným faktorem, který může za výpadky léků?

Nejenom. Postupem času neustále klesá objem výroby léků v Evropské unii. Firmy, aby se přizpůsobily čím dál tím nižším cenám, přemístily výrobu do Asie. Nejenom lék jako takový, ale i lahvičky, víčka, obalový materiál a všechno, co šlo. Evropa si nejenže neohlídala energetickou bezpečnost, ale ani lékovou bezpečnost. Ale možná se něco změní. Nedávno v rámci celé EU paní Ursula von der Leyen trefně podotkla, že by se do Evropy měla farmaceutická výroba vrátit.

    • Tím, že se téměř veškerá výroba přesunula do Asie, se asi na dodávce léků do Evropy v minulých letech podepsal i covid, je to tak?

Ano .A s narůstající inflací pak obchodu s léky zlomil vaz covid. Dnes se říká, že se léky do Evropy stále vozí dle předepsaných kontraktů. To je sice pravda, ale když má farmaceutická firma na evropský trh dodat nějaké léky, které z velké části chybí, do kterých je asi dodáte rychleji? Samozřejmě do těch, které vám zaplatí více. I když se to dle mého názoru určitě děje, nechceme si to přiznat. Udám příklad. Budete prodávat zahrádku a soused zleva vám nabídne 40 tisíc a soused zprava 400 tisíc, tak komu ji prodáte? V lécích je to stejné. V dnešních dnech to v České republice tvrdě narazilo.

Mám oblíbený pořad. Vyšetřování leteckých neštěstí. K tragédii obvykle dojde až při souběhu několika příčin…..Neustálé přehnané revize cen, vývoz výroby z Evropy do Asie, růst inflace proti cenovému vývoji léků a nakonec covid. To stačilo, aby se pokazilo, co do té doby fungovalo.

    • Od některých politiků ovšem slýcháme, že problém s výpadkem léků nastal pouze nyní...

Není to pravda. Například. Před třemi lety nebyl VIGANTOL, což je recepturní lék, který je částečně hrazený. Dva roky dozadu vypadly téměř kompletně také inhalační spreje. Nebyly ani léky na tlak z jedné lékové skupiny (AMICLOTON, MODURETIC, LORADUR, RHEFLUIN). Chyběly také LETROX a EUTHYROX na štítnou žlázu. Dokonce vypadávaly i naše jednoduché a léta používané léky (OPHTHALMO-SEPTONEX). Po roce jsme dostali Ophthalmo-septonex mast a byli jsme celí nadšení. Systémová antibiotika a hlavně antibiotika do očí nemáme v plném rozsahu stále. Jak vypadají kapky Nevanac už ani nepamatuji. Mnoho léků se dá, ale taky nedá zaměnit atd.

Ministr Válek dokázal to, co jsem si myslel, že není možné. Někde v Evropě „ vyštrachal“ a nechal dovézt antibiotika. Za to mu za naše pacienty děkujeme. To ovšem není systémové řešení. Zítra bude výpadek u jiných léků a příští rok třeba zase u antibiotik, protože čtyři příčiny v problému stále figurují a nikdo s tím nic nedělá.

    • Jaké je tedy řešení?

Řešení je v tom, aby se alespoň část výroby vrátila do Evropy, čímž by se zabezpečila léková bezpečnost, a trochu více přemýšlet o úhradách, jelikož nelze prodávat za koruny, když se jinde ve světě lék obchoduje za stokoruny.

Uvedu ještě příklad. Stále chybí antibiotický Ospamox sirup pro děti. Ten má regulovanou cenu 31,30 (!) korun a úhrada pojišťovny je 17,80 korun. To opravdu nevím, kdo vymýšlí! Když pojišťovna hradí 17,80 korun, nemohla by rovnou uhradit maminkám celou částku?

Největší a smutná legrace je, že cena 31,30 korun je cena v lékárně. Z toho ještě odpočítejte marži lékárny, DPH a marži velkodistribuce. Za kolik k nám jednu lahvičku pak kamion dováží? Za tři koruny? To opravdu ekonomicky nemůže fungovat.

    • Můžete jako lékárník říci, že takové léky prodávat nebudete?

Mohli bychom, ale co bychom ,tím zmohli? Maminka přijde s dítětem s horečkou v náručí, tak my jí lék vydáme, pokud ho vůbec máme, i když je to ztrátová záležitost. Dnes už ho ale nemáme a myslím si, že už ani nedorazí.

Dějí se ale i jiné ,,divočiny“. Na žaludek si například lidé kupují lék Helicid. Balení Helicidu se čtrnácti tabletami po 20 mg se volně prodává za 130 korun, ale recepturní Helicid, kde je v balení devadesát tablet po 20 mg, stojí pojišťovnu 87 korun. Když tedy někdo tvrdí, že úhrady a ceny léků jsou nastaveny hlavně v zájmu pacienta, není to vždy pravda. Ekonomické politice zdravotních pojišťoven rozumím, ale nemělo by být prvořadým cílem v nákladech na léky, někdy až brutálně, šetřit. V konečném důsledku na to doplácí jen a jen pacient.

Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková