Kandidát do Senátu Jiří Smetana: Nesnáším omezování podnikání, Chomutovsko potřebuje ráznou ruku

Chomutovsko – Do voleb o senátorské křeslo za Chomutovsko jde Jiří Smetana, kandidát za SPD, Trikolora, s podporou PRO a Svobodných. Podnikatele štvou kroky státu, které omezují podnikání, trápí ho také vyloučené lokality, ve kterých navrhuje radikální postup. A co dalšího by jako senátor dělal? Na to odpovídá v rozhovoru.

Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu?

Štve mě politické klima, které u nás panuje, a to nejen na Chomutovsku, ale i celkově v republice. Dlouhá léta podnikám, nikdy jsem nebyl člen politické strany ani se politicky neangažoval, ale různá omezení podnikání a svobody mě přiměly k tomu, abych se o kandidaturu pokusil.

Jako člověk, který v politice nikdy nebyl, mohl byste se představit našim čtenářům?

Vystudoval jsem pivovarnictví, je to můj profesní obor a zároveň láska. Celý život v pivovarnictví podnikám, ať už v Žatci, na Chomutovsku či v Krušných horách. Dříve jsme měli jednu z největších firem na vývoz chmele, před třemi lety jsme ji prodali. Mezitím jsme postavili řemeslný pivovar Červený Vlk, kde působím jako spolumajitel dodnes.

S jakými vizemi jdete do voleb?

Rozdělil bych to na celostátní a regionální vize. Z celostátních problémů mě nejvíce trápí špatná ekonomická situace a prudké zdražování zvláště u potravin a energií. Dále tu máme plíživé omezování svobody projevu a svobody podnikání. To vidím dnes a denně, různé regulace a šílené množství kontrol, které je nesrovnatelně větší než dřív, dusí podnikatele. Třetí věcí je to neustálé se podbízení Evropské unii, kdy jsme zcela rezignovali na suverénnější politiku.

A jaké jsou ty regionální problémy?

Pro Chomutovsko musíme najít koncepci, co bude s uhelnými elektrárnami, až skončí spalování uhlí. Tady hrozí, že se zavřou za dva roky, ale vůbec neexistuje žádný plán, co bude potom, to nikdo neřeší. Chomutovsku hrozí sociální problémy, tisíce lidí pracují v elektrárnách a dolech, na energetické podniky jsou navázány další dodavatelé, bojím se, aby to nedopadlo jako na Ostravsku, kde se hromadně propouští. Musí se najít náhrada, ať už jeto třeba plyn či modulární jaderné reaktory, ale jak říkám, teď to nikdo neřeší.

Dále jsem proti vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory (CHKO). Nic nám to nepřinese, už teď jsou tam zahrnuté nějaké výjimky, to je nelogické. Odevzdáváme pravomoci obcí na ministerstvo do Prahy. Můžeme se i poučit z kůrovcové kalamity. CHKO je zbytečná věc. Přitom se dá provozovat turistika, jsou tu krásné turistické příležitosti, část hor je v UNESCO. Mělo by se to dělat rozumně, aby to nedopadlo jako v Loučné pod Klínovcem, nicméně Krušné hory jsou zajímavou destinací. S financováním turistiky by měl pomoci stát, například ve stylu, že ke každé koruně, co dá soukromý investor, kraj přihodí korunu a stejně tak stát.

Další velkou bolestí Chomutovska jsou vyloučené lokality. Tady je na místě nekompromisní represe, je potřeba počínající kriminalitu utnout v zárodku. Represivní složky musejí cítit oporu města, kraje i státu. Důležitá je i pozitivní motivace, líbí se mi lidé, kteří na Chomutovsku například cvičí a dělají bojové sporty s lidmi z vyloučených lokalit. Takové aktivity se mají finančně podpořit. Nemá to být jako teď, kdy se nejdříve založí nějaká neziskovka, která až potom hledá, komu pomáhat. Ukaž, že pomáháš, a můžeš nějaké peníze dostat, ale nemělo by tomu být naopak.