Úvod / Zprávy / Správné držení těla a dech je základ

Správné držení těla a dech je základ

Redakce 2024-10-21 11:05:00 Zprávy, Rozhovory

Jóga může mít mnoho významů. Každý člověk na ni má svůj pohled. Obecně se toto slovo definuje jako sjednocení, splynutí nebo spojení. Moje dnešní respondentka vystudovala strojní průmyslovou školu v Mostě a poté pokračovala v konstrukčním oboru strojní fakulty ČVUT v Praze. Bylo proto velmi zajímavé ptát se takto technicky zaměřeného člověka, jakým Ivana ŠIMÍČKOVÁ beze sporu je, jak právě ona na jogínský svět nahlíží. Na pomoc si přizvala i svoji dceru Ivanu KUČEROVOU (Ivana Jr.), která se letos po mateřské dovolené vrací do jejich společného jógového BM studia v Lounech. Váš úplně první certifikát byl na instruktorku aerobiku. Jaká byla cesta k jógovému studiu? Ivana: Všechno se odehrávalo postupně. Na začátku byl aerobik, pak přišel na řadu pilates, a jóga si na svou chvíli musela počkat až nakonec. Když si vzpomenu na svou úplně první lekci s Vaškem Krejčíkem, musím se pousmát – tehdy jsem si byla jistá, že tohle rozhodně není nic pro mě. Ale právě Vašek mě dokázal svými workshopy zcela přesvědčit. Nejprve mě uchvátila power jóga, a nakonec jsem se pustila i do klasické formy. Od 2010 roku se BM Studiu věnuji na plný úvazek.

Vystudovala jste strojní fakultu na ČVUT. Věnovala jste se tomu někdy?

Ivana: Po studiích jsem pracovala na šachtě v Mostecké uhelné. Pak přišly děti a po mateřské dovolené následoval z personálního oddělení první dotaz: „Kdo Vám bude hlídat děti?“. Babička poblíž žádná nebyla, takže jsem se tam už nevrátila. Několik let jsem také externě učila na lounské střední integrované škole strojařské předměty.

Které například?

Ivana: Mechaniku, stroje a zařízení. Bohužel jsem neměla moc štěstí na studenty. Nechodili na hodiny, nebo nenosili pomůcky, což mě naprosto demotivovalo. Právě proto jsem si říkala, že jsem mnohem spokojenější, když přede mnou bude deset lidí, kteří vědí, co chtějí a začala jsem se plně věnovat cvičení.

Když to spočítáme. Kolik let už jógu předáváte?

Ivana: Od Vaška Krejčíka jsem dostala svůj první certifikát v roce 2006, takže už osmnáct let.

Čím Vás tento životní styl učaroval?

Ivana: Jóga funguje – a to už po tisíce let. Její historie je dlouhá, s hlubokými kořeny sahajícími do dávné minulosti. Především její tradiční základ má nesmírnou sílu. Od fyzických ásan, přes dechové techniky, až po meditaci – vše v józe má zásadní vliv na náš život a na to, jak ho prožíváme. Právě ta jednoduchost a jasné principy jógy mě naprosto okouzlily.

Buďme konkrétnější. Můžete zmínit Vaši zkušenost?

Ivana: Můj pohled na život se zklidnil a zpomalil. Cesta, po které kráčím, teď jasně vede směrem, kterým chci jít. Když se podívám na lidi, kteří se u nás v České republice věnují józe, jako jsou Dalibor Štědroňský, Vašek Krejčík, Kamila Neumannová a Marcela Mikešová (to je pouze malý výčet), musím je označit za skutečné špičky v oboru. Měla jsem také příležitost setkat se s indickými učiteli, což mi umožnilo získat další velmi cenné zkušenosti.

Jaký směr jógové praxe ve vašem studiu mohou návštěvníci zažít?

Ivana jr.: Jsme absolventky Domu jógy v Hlavici. Obě dvě máme snahu předávat metodu lyengarovi jógy. Pan B. K. S. Lyenar byl indický učitel ve městě Púna. V srpnu to bylo 10 let, co zemřel v 96 letech.

Navštívily jste Indii?

Ivana: V roce 2016 pořádala Šárka Vo¬jáčková (majitelka pražské Jógovny) cestu do Indie ke své kamarádce, která je tam provdaná za jógového učitele. Společně vedou ašrám Arsha yoga na pobřeží Arabského moře v indickém státě Kerala. To bylo moje první setkání s Indií, byť to bylo ve státě, který je považován za nejvyspělejší z celé Indie. Ještě jsem absolvovala dvě cesty na sever do Rišikéše – hlavního města jógy a k pramenu posvátné řeky Gangy, kam by každý Ind měl aspoň jednou dojít.

Ivana jr.: Indii jsem také s mamkou zažila. Jela jsem s ní na druhou cestu, pořádanou opět Šárkou Vojáčkovou do Keraly. Cesta do Indie pro mě znamená cestu za tradiční jógou. Dnes je navíc spoustu možností cestovat, takže se to snažíme využívat pro naši praxi.

V Indii jsou divoké skládky obrovských rozměrů. Jaký máte pohled na tamní nepořádek a nečistotu?

Ivana: Problém vidím v tom, že západní civilizace dovlekla do Indie spoustu věcí, spoustu plastových obalů, spoustu všeho. Ale druhá stránka je, že zdejší lid už nenaučila s těmi věcmi zacházet. Proto nemohou vědět, jak s odpadem naložit. Když mají pití v obalu, tak ho vypijí a odhodí. Odpadkové koše tam nikde neuvidíte. Poslední jsem zahlédla na letišti v Dillí.

Upřednostňujete tradiční jógu. Dnes je ale k dispozici mnoho různých směrů a stylů. Jak byste je porovnala s tím klasickým přístupem?

Ivana: V klasickém směru najdeme Pataňdžaliho osmistupňovou stezku, která udává pravidla. Ta by se měla dodržovat. Nový adept, který usiluje o to stát se jogínem, by po ní měl vystoupat. Není to jen o fyzickém cvičení. První a druhý stupeň - Jama a Nijama – obsahuje doporučení, jak se chovat k sobě a jak se chovat k okolí.

Pak teprve by měl člověk nastoupit asánovou praxi, což je fyzické cvičení. Poté pránájámu, jinak řečeno dechové cvičení. Vyšší stupně jógy jsou o koncentraci, o meditaci, ponoření se do sebe. Cíl téhle cesty je osvícení neboli Samádhi. U nás v republice se s lidmi, kteří dosáhli tohoto vrcholu, setkáte jen zřídka. Ale v Indii je jich už trochu víc. Jsou to lidé, kteří se všeho vzdali, myslím tím materiálních věcí, bydlení. Jsou to lidé, kteří jsou jen sami se sebou, bez jakýchkoliv tužeb, bez přání. Jsou duševně někde jinde. Tak bych označila tradiční jógovou praxi.

Když porovnáte chování lidí u nás a lidí v Indii, kde vidíte hlavní rozdíly?

Ivana: Nemohu mluvit za celou Indii. Ale lidi, které jsem potkala já, se drží tradičních hodnot, mají své komunity, žijí pospolu. Vůbec neřeší, kdo je jakého vyznání. V této oblasti jsou absolutně tolerantní. Nestěžují si. Jsou pokorní. V České republice má každý svou představu, jak má co vypadat a pokud není naplněna, tak to zdejší člověk nepřijme. Tradice se tu naprosto vytrácí. Možná je to vývojem naší země. Jsem šedesátý ročník, zažila jsem totalitu, pak sametovou revoluci, dnes žijeme zase úplně jinak. Pospolitost, kterou jsem poznala v Indii, tady chybí.

Ivana jr.: Každá země prošla svým vývojem. Anglie má svou cestu, Německo je také úplně odlišné. Ve Švýcarsku mám bratra a tamní chování má zase svůj ráz. Všechny země mají své problémy a mají co řešit. Lidé se pak chovají podle pravi¬del, které se časem vyvinuly.

Jsou pro vás tradice důležité?

Ivana: Nesmírně. Je podstatné, aby se předávaly, abychom na nich mohli stavět. Právě v Indii jsem tohle hodně navnímala a tady o ně pomalu přicházíme.

Podařilo se vám něco z tradiční Indie přenést sem do vašeho prostoru?

Ivana jr.: Já doufám, že to přenášíme na každé lekci jógy. Určitě ta tendence z naší strany je.

Ivana: Hlavně po ka¬ždé cestě, která byla zaměřena na jógu, ať už z Indie nebo z Ne¬pálu, tak jsme udělaly sezení nebo před¬nášku. Snažily jsme se zprostředkovat naše zážitky, prožitky. Na cestách jsme

vždy hodně v kontaktu s místními lidmi. Projely jsme se i indickými vlaky, což vám většina cestovních kanceláří nenabídne.

Jak vnímáte vliv médií v Indii? Tedy v místech, které jste navštívily?

Ivana jr.: Starší generace je tolik nevnímá, ale ta mladší se chce vyrovnat západu. Mladí, hlavně ve velkých městech, mají chytré telefony, takže možností, jak se dostat k různým informacím a dezinformacím je hodně. Ivana: Bohužel už nabyli dojmu, že na západě se žije v blahobytu, a že díky pře¬bytku se budou cítit lépe. Ale my už zase naopak přicházíme na to, že ten přebytek nás pomalu ničí a svazuje. Svobodu nám rozhodně nepřinesl.

Vrátíme se tedy zase k józe. Cítit svobodu, volnost, odstranění stresu. To vše slibuje zmíněná pránájáma, tedy dechová praxe. Učíte ji na každé lekci a dá se díky ní ovlivnit myšlení?

Ivana: Dech je základ, priorita, zázrak. Bez dechu není život. Jóga bez dechu není jóga. Dech je první věc, o čem se na lekcích mluví. Je to spojovatel fyzického těla a naší duše. Dá se jím ovlivnit myšlení, nastavení člověka, zdravotní stav. Nedám dopustit na dechové techniky.

Ivana jr.: Cílem jógy je být v přítomném okamžiku. Neřešit minulost a nesnažit se moc ovlivnit budoucnost. Být tady a teď, tak jak to cítí úplně malinké děti do čtyř až pěti let, než jsou svázané pravidly. Neřeší, co bylo, co bude. Tady a teď je i dech. Je tu nádech a je tu výdech.

Takže můžeme i pesimistu předělat na optimistu?

Ivana: Já doufám, že ano. Ale cesta je to dlouhá a těžká. Musel by vystoupit ze své komfortní zóny.

Ivana jr.: Dá se to za podmínky, pokud pesimista přijme myšlenku, že se stane optimistou. Většina lidí se ale měnit nechce.

Už dva roky fungujete v nových prostorách. Změnila se díky vaší nové adrese i nabídka služeb, kterou klientům poskytujete?

Ivana jr.: Začínaly jsme hlavně s jógou a pilátes. Před třemi lety jsem však dokončila studium fyzioterpie. Díky tomu jsme v poslední době vytvořily nový koncept, který se zaměřuje na současné fyzické problémy lidí. A věřte, že těch problémů je hodně

a bohužel přibývají. Vidíme to například u dětí, které se dostatečně nehýbou. Naše aktuální nabídka se proto více zaměřuje na rehabilitaci. Soustředíme se na správné držení těla a řešení pohybových obtíží, jako jsou vyhřezlé ploténky, skoliózy, pro¬blémy po výměně kyčlí, bolesti v bederní oblasti. Ale nabízíme jak dynamické styly jógy, tak i švýcarský koncept spirální jógy. Cvičí u nás všechny věkové kategorie, takže nabídka je široká.

Když mluvíme o dětech. Myslíte, že by třeba pomohlo, kdyby jóga byla jedním z předmětů ve škole?

Ivana: Určitě. A to nejenom fyzické cvičení, ale i Jamy a Nijamy, někdy překládané jako „ zákazy a příkazy“ tvořící cosi jako eticko-morální základ jógy. Je pět Jam a pět Nijam. Mezi ta základní pravidla patří nenásilí, pravdivost, nekradení, zdrženlivost a nehrabivost. Mezi Nijamy patří čistota, spokojenost, odříkání, poznání a odevzdanost. Na lekcích si s dětmi o těchto věcech povídáme, protože dnes jsou zvyklé hodně dostávat. Bohužel už nejsou zvyklé dávat. Nikdo je to neučí. V tomto bodě přestává být rovnováha, a to se přirozeně někde podepisuje. Takže za mě jóga by byla pro školáky velkým přínosem. A srovnala by jim nejen záda, ale hlavně i myšlenky.

Chystáte na září nějaké novinky pro nový školní rok?

Ivana jr.: Velká novinka bude přestavění sálu. Přibydou další lekce s dětmi, vrací se lekce jógy pro těhotné.

vana: Trochu licituji, zda do našich lekcí zahrneme i hormonální jógy podle Dinah Rodrigues. To se ještě uvidí.

Moc děkuji za rozhovor a ať se vám daří lidi učit správnému držení těla!

Napsal(a): Denisa Bukvajová