V knihovně jsem narazila na knížku Plný kýbl optimismu. Protože se mi čtení moc líbilo, poprosila jsem autora o rozhovor. Šimon PEČENKA má navíc blízký vztah k našemu regionu. Hodně tady vystupuje, v Postoloprtech provozoval divadlo pro děti a do letoška zde dělal programy pro mateřské školy. Navíc jezdil na prázdniny k babičce do Lipence.
Pane Pečenko, prosím, představte se čtenářům našich novin.
Jsem umělec, který se věnuje divadlu a zpěvu, to je jedna část mojí práce, ta druhá část mojí práce je terapeutická, protože se věnuji hypnóze a práci s energií Reiki.
V knížce vyprávíte o příhodách, které jste zažil při práci hypnoterapeuta. Mohl byste nám tuto disciplínu přiblížit?
Hypnoterapie je léčebný postup, starý šest tisíc let. V záznamech starých Sumerů se psalo o léčbě spánkem, která se podobá dnešnímu přístupu. Pomocí hypnózy je možné vyřešit obtíže, které nemají fyzický důvod, ale způsobila je psychosomatika.
Jak dlouho jste procházel výcvikem?
Bylo to v období covidu v rozsahu cca jednoho roku. Vše zakončené třífázovou zkouškou. Stále pracuji pod supervizí zkušeného psychologa a hypnoterapeuta.
Kolik jste se toho o sobě dozvěděl při studiu?
Při studiu moc ne, ale předcházela mu vlastní zkušenost s hypnózou. V době, kdy jsem pracoval v jedné komerční televizi jako dramaturg a scénárista. Mám rád nové věci, vyzkoušel jsem relaxaci v hypnóze a zjistil, že její působení je velmi příjemné a již po prvním sezení jsem se cítil odpočatě, uvolněně. Opravdu mě to oslovilo a do hypnózy jsem se zamiloval. Začal jsem se věnovat samostudiu, hledání zajímavostí...
Dostane se do hypnózy i člověk, který se brání?
Ne! Není možno odvést člověka do hypnózy proti jeho vůli. Hypnóza není spánek, je to napůl mezi spánkem a bdělým stavem. Vědomá část mysli odpočívá a podvědomí je výrazně vnímavější.
Mohl byste nám přiblížit problémy, s jakými se na vás lidé obracejí?
Nejčastěji je to odstranění stresu a úzkosti, velmi často se objevuje nespavost, jinak dalo by se říct, že u dětí i u dospělých se dá využít vliv na soustředění, zvýšení sebevědomí, dá se pomoci při zbavování se zlozvyků a závislostí. Hypnóza dokáže dokonce odstranit i bolest, pokud nemá fyzický důvod.
A váš vklad?
Každý hypnoterapeut musí umět napsat hypnózu přímo na tělo člověka. Já jsem pyšný na jednu svoji, ve které se dají vyřešit obtíže, které zůstaly uložené už od vteřiny narození. Člověk se pročistí jako výlevka odpadu. Vyřeší se věci, které nemá vyřešené.Dám příklad – mladá dívka nemohla zhubnout a společně jsme našli vzorec, který jí předpovídal, že bude jako její babička kulatá. V hypnóze jsme princip vyčistili a slečna začala snižovat váhu. Je zajímavé, že ani nezměnila jídelníček. Bylo to jen vnitřní blok.
Co když člověk nechce?
Každý člověk je schopen zrušit sugesci. Ve chvíli, kdy dostanete sugesce, které potřebujete, podvědomí má snahu je využívat. Pokud se ovšem vědomě rozhodnete, tak je zrušíte. Vůle je silnější. Člověk v hypnóze neudělá nic proti svému vnitřnímu přesvědčení.
Při domluvě našeho rozhovoru jste mi slíbil, že trochu necháte čtenáře nahlédnout do zákulisí seriálu Soudkyně Barbara.
Prošlo mi rukama téměř 600 dílů. Se seriálem jsem přišel do kontaktu jako účinkující, pak jsem dostal nabídku psát příběhy, autorů nás, v té době, bylo dvanáct. Každý měl svůj přístup. Já vyhledával judikáty. Na Slovensku jsou volně přístupné. Nicméně každý námět odsouhlasoval dramaturg a také právní poradce. Kontroloval přípustnost u soudu, aby byly dodrženy právní náležitosti. Několik dílů jsem i režíroval. Dělalo se vše kromě trestního práva. Právní poradkyně nám napsala úvodní řeči i rozsudky dle opravdových paragrafů.
Hráli tam herci?
Hlavní postavu – soudkyni Barbaru – hrála Pavlína Kafková, ta měla celý scénář, ona byla schopna udržet celý příběh na kolejích. Právníci byli také profi herci. Navrhovatel, odpůrce i svědci byli lidé z ulice. Kdo chtěl, mohl si to zkusit. Pár desítek dílů jsem i obsazoval. Oslovil jsem amatérské divadelníky, kteří byli perfektní, což ovšem bylo někdy na škodu.Lidé to brali jako skutečnou soudní moc. Soudní síň byla postavena ve studiích. A na celém projektu pracovalo mnoho vynikajících profesionálů. Tuhle práci jsem měl opravdu rád.
Jste také herec. Můžete nám přiblížit svou činnost?
Co se týče televizní práce, mám za sebou několik drobných rolí, zahrál jsem si například vraha žen v kriminálním filmu Dům na samotě. Skvělý zážitek, přestože jsem hlavní postava, tak jsem tam jen dvakrát. Při zatýkání si filmaři půjčili skutečnou zásahovou jednotku, předstírám spánek, najednou rána, vyražené dveře, osm stokilových chlapů na vás řve, dva vám klečí na zádech, světelný granát do toho bliká a když otevřete oči, díváte se do hlavně samopalu. Nic příjemného to nebylo. Teď jsem spolupracoval s režisérkou Evou Toulovou na komedii Láska na zakázku, kde jsem si i zahrál majitele firmy na výrobky na podporu erekce. Filmová manželka mě podváděla s Krampolem. (smích) Byl jsem do projektu zapojen dramaturgicky a scénáristicky, protože jedna linka příběhu je o hypnóze. Spolupráce s Evou byla velmi příjemná.
Fotografovala jsem, když jste zpíval na vernisáži v Postoloprtech. Ještě koncertujete?
No jeje. Dokonce víc než dřív. Několik let jsem dokonce zpíval společně s Marcelou Holanovou. Nejčerstvější projekt je zaměřený na písničky Milana Chladila. A nesmím zapomenout na autorský projekt dětských písniček, kde jsem nejen zpěvák, ale také textař. Autorem hudby je David Freedom.
Málem bych zapomněl zmínit spolupráci s básníkem, textařem a muzikantem Josefem Fouskem. Pepíček mi věnoval už několik písničkových textů. Dýchá z nich melancholie, ale i naděje. Výborně se zpívají. Jedna z nich nese název Deštník osamělých. Je o člověku, který nosí dva deštníky, jeden pro sebe a druhý pro ty, kterým prší na hlavu i do duše a do srdíčka. Mám na ni milý klip. Ten také natočila Eva Toulová. V klipu mi stojí po boku mnoho přátel – Jiří Krampol, Zuzka Bubílková, Alexandr Hemala, Honza Rosák a další....Klip neopisuje text písničky. Vypráví samostatný příběh. Je o klukovi, který dostane od kouzelného dědečka kouzelné brýle. Když se jimi podívá na dospělého, tak v něm probudí dětské vidění světa. V srpnu přibyl další úchvatný text Pepy Fouska. Písnička Život je krásná zahrada je hudebně odlišná od předchozích, ale o to zajímavější.
A ještě jinou televizní práci zmíníte?
Rád vzpomínám na spolupráci s TV R1 JIH, která již dnes není a na seriál Na špacíru, který jsme natáčeli několik let. Měl necelých 200 dílů a my jsme díky němu poznali spoustu zajímavých lidí, míst, řemesel po celé Evropě. Například v maďarském Hevízu jsme byli u druhého největšího termálního jezera na světě. Přivedli nám před kameru starší paní. Ta začala vařit s naší pomocí maďarské dödele. Nakonec se z ní vyklubala mistryně Maďarska ve vaření. Nebo jsme točili na Eis Riessenwelt. To je ohromná ledová jeskyně. Vstupujete dovnitř v úrovni vrcholku Sněžky. Čeká vás stoupání 700 schodů a dostanete se do místa, kde jsou masy ledu, které průvodce osvětluje světelnými pásky a vy vidíte, jak se tvoří ledové sochy a obrazce, Je tam stálá teplota minus 3 stupně. Během prohlídky ujdete celkem 1400 schodů. Dá se to zvládnout za jeden den od nás.
Psal jste mi, že je vám druhým domovem Německo. Jak jste se tam dostal?
Náhodou. Hledal jsem místo, kde si můžu odpočinout a toulat se v přírodě. Protože jsem se narodil v Mostě, tak mě lákaly Krušné hory. Na české straně hor nebyla vhodná příležitost, až na německé, tak jsme se tam usídili.
Děkuji vám za tip na zajímavou akci – festival Keltský kruh v Budyni nad Ohří. Vystupoval tam člověk, o kterém jste psal ve vaší knížce – mistr světa v ovládání biče a zároveň váš kamarád – Pavel Votápek. Co spolu podnikáte?
S Pavlem jsme se dlouho neviděli, ale známe se více než dvacet let. Já ho obdivuji, protože je to neskutečně podnikavý člověk. Dokáže si poradit v každé situaci, miluje přírodu. Co s tím bičem dokáže, to je obdivuhodné. Koho by napadlo prodat auto, koupit letenku a bez znalosti jazyka se pokusit dopravit na mistrovství světa v ovládání bičem a skutečně tam dorazit? A ke všemu zvítězit??? Neskutečné....
Jaké máte koníčky, které vám dopřejí odpočinek?
Toulání přírodou, moc rád chodím na delší výpravy, cca 20 – 25 km. Baví mě psaní, když není na objednávku a je z radosti. Mám rád také cestování. A baví mě práce s energií Reiki.
Jak jste k ní přišel?
Dostal jsem nabídku absolvovat základní kurz Reiki. Protože jsem o Reiki nic nevěděl, vzal jsem to jako zajímavou příležitost poznat nové lidi, získat novou zkušenost a vyběhnout ze stereotypu. Po absolvování víkendu k mému velkému překvapení jsem zjistil, že energie Reiki funguje a od té doby se jí věnuji, mám za sebou mistrovskou zkoušku a zasvěcení. Mám už i svoje žáky.
Jak Reiki funguje?
Reiki je v překladu univerzální nebo vesmírná energie. Když spustím tok energie, nejprve vyčistí mě, pak teprve jde do klienta. Po sezení jsme spokojení oba. Není to tak, že bych se někde nabil a pak teprve energii vydával. Jsem jako průtokové zařízení.
Pomáhá to i v práci s energetickými upíry?
Ano, když lidé potkají takového upíra, tak jsou většinou totálně vyčerpaní. Já si pustím Reiki a ona proudí do mě a následně také do upíra. Nabijeme se oba a oba jsme spokojení.
Hrajete ještě pro mateřské školy?
Představení pro mateřinky jsem letos v červnu po 29 letech ukončil. Myslím, že je správný čas předat štafetu mladším, konec konců bude mi brzy padesát a dětská představení, zvlášť v mateřských školkách, potřebují speciální přístup. Přece jenom vzhledem k věku člověk začíná být unavenější a v některých věcech pohodlnější a také si začne klást větší nároky na profesionalitu a technické podmínky produkce. Chce, aby vystoupení bylo stoprocentní. Je lepší skončit v době, kdy vás diváci chválí a prosí, abyste své rozhodnutí přehodnotil. Nicméně pohádky a animační programy stále dělám, věnuji se dětem na veřejných akcích.
Jste rodák z Mostu. Jaké projekty máte pro náš region?
Spolupracuji se sociálními službami v Mostě, kde odstartoval už třetí ročník kulturních programů pro seniory. Zprostředkovává setkání se známými umělci v pohodlí jejich domova. Každý měsíc tam někdo milý a oblíbený přijede na návštěvu. Letos začínáme se Zdeňkem Troškou. Tady na Lounsku, Žatecku, Podbořansku a Chomutovsku mám místa, kam se rád vracím. Miluji Panenský Týnec, nedostavěný chrám, kde se kříží energetické zóny. To je taková lidská nabíječka. Vždycky, když si chci zavzpomínat na dětská léta, zavítám do vesničky Lipenec, kde jsem pravidelně trávil prázdniny u babičky. Mám rád naučnou stezku kolem Hasiny.
Napsal(a): Denisa Bukvajová
Plný úvazek, předpokládaný nástup 1.1.2025. Své životopisy zasílejte na e-mail: marhold@gsospodborany.cz do 15.11.2024.
WWW: https://www.gsospodborany.cz/volna-mista/
E-mail: marhold@gsospodborany.cz
Poslední školní den v pátek 28. 6. 2024 také prvňáci ze třídy paní učitelky Evy Svobodové dostali svá první v životě vysvědčení.
Přehrát videoV závěru června 2024 Výchovný ústav, SŠ a SVP v Buškovicích pozval úředníky, podnikatelé, veřejnost, přátele na Den otevřených dveří. Vystoupili i bubeníci ze skupiny Australien Buš-kovice
Přehrát video