Nejdůležitější ve veslování je hodně chtít

Veslařský klub Ohře Louny oslavil vloni 140 let od svého založení. Rodina Bláhových se v jeho řadách pohybuje již velmi dlouho. Ke zpovědi jsem si proto vybrala Pavla BLÁHU mladšího, současného kapitána veslařů.

Nejdřív blahopřeji ke krásným úspěchům na mistrovství republiky.

Máme dva tituly mladších žáků. Ve dvojskifu vyhrála dvojčata Terezka a Nikol Schořovy. Pak vyhrály párovou čtyřku spolu s Elen Hotmarovou a Aničkou Nipauerovou. Všechny trénuje Lucie Nipauerová. Na kormidle seděla Šárka Venclová. Navíc jsme vyhráli Český pohár.

Co takový výhra představuje?

Jde o sérii závodů, které se bodují. Nazývá se Český pohár ve veslování. Naše žákyně z VKO letos pohár vyhrály.

Kdy do klubu přišla vaše rodina?

Táta začal asi ve čtrnácti letech, kolem roku 1962. Začal jako každý jiný žáček – to znamená úklid loděnice, práce na baráku, veslování.

A co mamka?

Ta se sem přivdala, tím pádem se stala součástí vesláku. Neveslovala, ale sportuje stále. Letos cvičila na sletu v Praze. Chodí pravidelně do Sokola.

Pane Bláho, kdy a jak jste začal s veslováním vy?

Já jsem se tady na „vesláku“ málem narodil. Už čtrnáct dnů po porodu jsem tady jezdil v kočárku. A od pěti let jsem začal na vodě. A dokonce tady naše rodina bydlela – otec správcoval – v letech asi 1971 až 1977.

Jakých úspěchů jste ve sportu dosáhl?

Mám spoustu titulů mistrů republiky, byl jsem sedm let na Dukle, tam to byla povinnost. V roce 1995 jsem byl druhý na mistrovství světa do 23 let v holandském Gröningenu. Na naší párové čtyřce byl výběr mladíků z celé republiky. Zúčastnil jsem se pak ještě dvakrát, ale už jsme na medaili nedosáhli.

Do kolika let jste aktivně závodil nebo závodíte dosud?

Na Dukle jsem skončil v roce 1998 a pak jsme jako veteráni veslovali. Jezdili jsme 15 let Primátorky, takže aktivní veteráni.

Věnoval jste se pak trénování mladých?

Víceméně ano. Od roku 2006 jsem tady kapitán.

Co funkce kapitána obnáší?

Všechno. Od starání se o reprezentanty, tahání lodí na závody, tréninky, objednávání bazénu a sokolovny atd.

Moc se mi líbila, když jsem začátkem nultých let fotografovala ve vaší loděnici, že se tam nekouřilo. Platí zákaz stále?

Ano, je to dřevěná budova a my jsme sportovní klub.

Jak se staráte o lodě?

V dnešní době už to není potřeba tolik jako dřív, kdy se dřevěné lodě připravovaly na další sezónu. Teď je stačí umýt. Ale zase se cena pohybuje kolem 200 až 300 tisíc pro jednotlivce, čtyřky jdou k milionu.

Z čeho jsou vyrobeny?

Laminát, kevlar, karbon, je to nakombinované. Dřív to bylo jenom dřevo.

Kde na ně berete peníze?

Všude možně. Město a kraj nás podporují, svaz také. Některé dotace jsou cílené, některé ne.

Jak často děti trénují?

Nejmenší třikrát týdně, starší - 16 – 17 letí šestkrát týdně. Pro ty nejlepší je Ohře malá, tak jezdíme do Roudnice, do Račic nebo do Mostu na jezero.

A co v zimě, když se nedá jezdit na řece?

Když je sníh, tak jezdíme do Krušných hor lyžovat nebo jezdíme u nás na trenažérech. Menší děti jsou v sokolovně a v bazénu. Asi do 14 let je to hra, pak už je trénink cílený.

Děláte nábory nebo vám děti chodí samy?

Chystáme se na podzim na nábor, poslední byl asi před deseti lety. Je s tím obrovská práce a výsledek slabý.

Jaké jsou fyzické předpoklady pro veslařský sport?

Ideální je čím větší postava, tím lepší. Pak klasické fyzické předpoklady – síla, rychlost, výbušnost, vytrvalost. Nejdůležitější je ale chtít. Měli jsme tady mladé lidi s předpoklady olympijských vítězů, ale oni nechtěli a skončili v hospodě. Tam pak mohli vyprávět, co by byli, kdyby...

Jak je váš klub řízen?

Řídí ho výbor, který se schází jednou za měsíc.

Kdo výboru šéfuje?

Filip Černý, náš asi třicetiletý odchovanec. Žezlo pomalu přebírá nastupující generace.

Kolik má váš klub v současnosti členů?

Máme 25 dětí, celkem je nás kolem osmdesáti.

Oceňujete nějak nejlepší sportovce klubu?

Ano, každoročně vyhlašujeme nejlepší posádku.

Kdo spravuje budovu loděnice?

Máme tady trvalého správce.

Co všechno loděnice ukrývá?

Malou posilovnu, rotopedy, toalety, sprchy, šatny, všechno vybavení. Hodně nám pomohlo město Louny.

Co byste jako Veslařský sklub OhřeLouny potřebovali?

Jsme spokojení. Když máme špičkovou závodnici, jako je teď Kamila Krpcová, tak má špičkové podmínky. Je to podporované svazem, který si bere talenty pod sebe a dává přímo na ně peníze. Na jejich soustředění, na vybavení.

Jaké máte plány do budoucna?

Zvelebujeme barák, vloni jsme udělali nové topení, letos nás čeká rekonstrukce venkovního nátěru, děláme pravidelně triatlon, kupujeme výrazně lepší veslařské trenažéry.

Veřejný halový triatlon se mi moc líbí, prosím, přibližte ho našim čtenářům.

Každý závodník startuje ve třech disciplínách. Jízda na rotopedu na 1 km, letos kupujeme zmíněné nejkvalitnější rotopedy, čímž se zase posuneme vpřed. Následuje člunkový běh na 1600 m, končí se veslováním na veslařských trenažérech na 1 km.Kolik se účastní závodníků?Nejvíc se nám ve sportovní hale v Lounech protočilo asi 650 lidí. Nejsou tam všichni najednou, ráno začíná žactvo, pak až do večera jsou postupně starší a starší kategorie. Končíme mezi 17. a 18. hodinou. Hodně chodí rodiče, fandí se tam, vidíme svěřence po celou dobu. Atmosféra je jiná než na veslařských závodech, kde vidíme závodníky až v cíli.

Jak se daří lodi, která se tady u vás na břehu řeky stavěla?

Je už dávno na vodě, 5. června jsem ji dal na vodu, kotví v Roudnici. Teď budu stavět stěžeň.

Co s ní budete podníkat?

Zatím ji dostavuji, abych se mohl přesunout na moře.

Vy máte kapitánské zkoušky?

Ano. Je to zajímavé, okolní státy nepotřebují průkazy, ale my máme námořní zákon. Kontrolovali nás párkrát, tátu v roce 1987 a pak 1998 jen proto, že došlo k vykradení nějakého přístavu.

Teď trochu víc o vás. Kde jste žil a žijete?

Jsem po celou dobu Louňák. Dva roky jsme bydleli s manželkou v Praze, když jsem byl na Dukle. Rok na vojně v období 1992 – 1993. Byli jsme bráni jako občanští zaměstnanci, nemusel jsem chodit do práce nikam jinam.

Kde a jaké školy jste absolvoval?

Začal jsem v Lounech na třetí základní škole – dnes ZŠ 28. října, kde byla první hokejová třída. Pak na učňáku, dotáhl jsem to na maturitu. Pak jsem šel studovat trenéra I. třídy veslování.

Pracujete tady nebo někam dojíždíte?

Jsem dva roky profesionálním trenérem. Svaz nás podporuje jako malé trenéry. O můj plat se dělí svaz a klub. Předtím jsem dělal od roku 2006 v Ln servisu, majitel Jarda Janda mě hodně toleroval.

Jaké koníčky kromě vody máte?

Nemám už žádné další.

Těšil jste se na olympiádu?

Mně je to úplně jedno. Když tam nemám žádné svěřence, tak je to pro mne daleko. Mám asi po třech letech volno. Kamila už není v reprezentaci, protože přešla do kategorie žen, tak nemusím na soustředění, jezdili jsme k Jindřichovu Hradci.

Děkuji za příjemný rozhovor.