Ředitel Povodí Ohře: Povodně se mohou příště týkat i nás

Chomutovsko - Česko zasáhly v září ničivé povodně, našemu regionu se naštěstí vyhnuly. Ředitel Povodí Ohře Jan Svejkovský upozorňuje, že příště nemusíme být varováni před povodněmi tak dlouho dopředu. Bavili jsme se také o dokončení rekonstrukce Nechranic a dalších vodohospodářských stavbách.

V září postihly část území České republiky ničivé povodně. Oblastem ve správě Povodí Ohře se velká voda vyhnula. Měli jste přesto více práce?

Objem činností byl stejný, jako kdyby tady povodně byly. Vyhodnocovali jsme situaci, nařizovali manipulace na odtocích z vodních děl, museli jsme zajistit stavby před případnou povodní, režim pracovníků byl nastaven jako před příchodem povodně. Povodňová situace, tedy překročení druhého povodňového stupně a více, se nás naštěstí nedotkla. Museli jsme ale fungovat tak, jako by tomu tak bylo. Sledovali jsme a vyhodnocovali situaci, zpracovávali jsme velké množství zpráv, vytvářeli podklady pro pana ministra, dodávali jsme informace povodňovým komisím i ústřednímu krizovému štábu. Pracovali jsme od rána do noci, přestože jsme tu povodeň neměli.

Pokud by v našem regionu pršelo tak, jako na Moravě, řádila by u nás povodeň stejně?

Bylo by to místo od místa, záleží, kde by konkrétně pršelo, jak dlouho a v jaké intenzitě. Pokud by tady byla tlaková níže podobná jako na Moravě, která by se vyskytovala v jedné lokalitě a srážky by byly trvalé, situace by jednoduchá nebyla a rozhodně by byla svým rozsahem srovnatelná s Moravou. Zvláště na návětrné straně hor rostou úhrny srážek velmi rychle. Toky a přítoky z Krušných hor, z náhorních plošin, z Lužických hor by se velmi pravděpodobně rozvodnily. Povodeň by v našich podmínkách byla extrémní s velkými škodami i ohrožením na životech, které si člověk dokáže jen těžko představit. Takovou situaci je obtížné odhadovat i pro nás. Během zářijové povodňové situace jsme intenzivně diskutovali o preventivní evakuaci Hřenska, kde vydatné srážky hrozily, naštěstí se předpovědi změnily a ani ve skutečnosti k ohrožení nakonec nedošlo. Abych to shrnul, povodně se nevyhýbají nikomu na dlouhou dobu, dříve nebo později se vyskytnou.

Pomáhali jste jako Povodí Ohře zasaženým jiným Povodím?

Vzájemná pomoc a solidarita funguje. Takzvaná měkká podpora je ve sdílení informací, pak také v technickém dozoru a koordinaci externích dodavatelů při obnovách po povodni. Ta druhá je tvrdá, spočívá ve vysílání techniky včetně lidí. My jsme poslali zaměstnance do Bohdíkova na Šumpersku a Hnojníku na Frýdecko-Místecku, kde pracovali s kráčivými bagry, tatrami, vyváželi materiál, čistili toky od spadaných stromů a dělali vše, co bylo potřeba. Do oblasti Jeseníku pak vyrazili naši stavební dozoři, kteří zde pomáhali s koordinací oprav po povodních. Ohlasy byly pozitivní, naši lidé práci dělali dobře, odborně a nebáli se k ní postavit čelem. Vždy to také záleželo na situaci v daném místě, kde bylo potřeba vyčkat na vhodné podmínky, jako například možnost ubytování, zadání jasné práce, možnost likvidace odpadu, aby byla dobře domluvená logistika a lidé prostě věděli, co mají dělat.

Pomohli jste i fyzicky, na Moravu jste poslali panely z bourané přístupové cesty k potrubí v Ervěnickém koridoru.

Měli jsme hromadu panelů, o kterých jsme věděli, že je nebudeme potřebovat. Koordinovali jsme logistiku a odvoz, do obce Česká Ves odjelo tři sta panelů, na kterých dnes stojí a funguje kontejnerová škola. České Vsi jsme poskytli také finanční dar.

Přinesla vám jako organizaci povodňová situace nějaké ponaučení?

Viděli jsme, jak probíhá předávání obrovského množství informací v reálném čase. Co se týká komunikace, bylo to velice poučné. Jde o to, aby komunikace s kraji a povodňovými komisemi šla hladce, aby všechny strany věděly, co kdo dělá a proč, a dokázaly si třeba říct o informace, které potřebují.

Samozřejmě se posléze vyhodnocují data a informace z povodní, je potřeba dát dohromady data z předpovědních modelů, z průběhů povodní, co a jak fungovalo a jaké byly manipulace s vodou na jednotlivých vodních dílech.

Díky předpovědím jsme o povodních věděli několik dní dopředu, záplavy byly v některých parametrech horší než ty v roce 1997. Měli jsme obrovskou výhodu předpovědi, což uchránilo mnoho životů i majetku. Zde bych chtěl jen upozornit, že příště o povodních takto dopředu vědět nemusíme, situace se při přívalových srážkách může vyvinout velice rychle, v září se modely shodovaly vzácným způsobem. Věděli jsme dopředu, že to bude velký průšvih a i to, že se to Povodí Ohře pravděpodobně týkat nebude. Příště to ale tak být nemusí a je dobré, aby to veřejnost tak vnímala.

Přejděme k aktuálním stavbám. Na konci listopadu jste dokončili velkou přestavbu nechranické hráze. Co to přinese?

V době svého vzniku nebyly Nechranice postavené tak, aby fungovaly jako protipovodňová ochrana. Byla to zásobní nádrž, která neměla sloužit k ochraně území. Postupem času se to přehodnotilo a začala rekonstrukce bezpečnostního přelivu, která zásadním způsobem zvedla povodňovou ochranu. Ta samozřejmě není a ani nemůže být absolutní, pokud přijde padesátiletá či stoletá voda, vždycky tu bude povodňová situace. Rekonstrukce nám umožňuje mnohem lépe a mnohem efektivněji manipulovat s vodou, a tím lépe zvládnout povodeň.

Stavba se o něco protáhla. Čím to bylo?

Když to řeknu jednoduše, musely se bourat masivní betonové konstrukce. Vybrali jsme bourání vysokotlakým vodním paprskem, které má jednu velkou výhodu. Bourá beton a nechává železo, takže nám tam zůstala původní nepoškozená výztuž. Navíc u takového bourání nevznikají vibrace, které by mohly poškodit statiku. Nevýhodou je, že to trvá déle. Nebylo možné ani nasadit více vodních paprsků kvůli bezpečnosti práce, protože při bourání létají kusy betonu i padesát metrů daleko.

Pracujete také na dvou místech v Kadani, na jezu a na Kadaňské nádrži. Tam se děje co?

Dolní jez kompletně rekonstruujeme, protože už dožil. Investice byla dlouhodobě připravená, je to rozdělené na dvě etapy. Přes opravenou část jezu povede i rybí přechod.

U Kadaňské nádrže jsme snížili hladinu a zjišťovali technický stav břehových linií a stabilitu svahů. Mohli jsme také přesněji zmapovat i výskyt vodních živočichů.

Jak pokračuje vysvobozování Bíliny z trubek v Ervěnickém koridoru?

Dokončujeme projektovou dokumentaci. Ocelová konstrukce dožívá, z hlediska životního prostředí nemá smysl držet řeku v trubkách. Bílina bude v tomto úseku přírodě blízká a bude mít možnost se v čase přirozeně vyvíjet. Tento rok chceme zahájit stavbu.

Necháte úplně na vodě, jaké si vytvoří nové koryto?

Koryto je namodelované dopředu, aby to nepůsobilo problémy se stabilitou, dávají se tomu mantinely. Představte si to jako zhruba dvacet metrů široký pás, ve kterém si voda vytvoří vlastní koryto. My musíme zajistit, aby se voda neztrácela, je tam nepropustná vrstva zeminy. Zabraňujeme tak nekontrolovatelné erozi a ztrátě vody.

Kdy se do této části Bíliny vrátí život?

Bude to poměrně rychle. Jakmile tam bude voda, vše se rychle zazelená, porostou stromy, do pár let si území vezme příroda celé.

Pracujete i na historické přehradě v Jezeří, na zcela nové přehradě v Kryrech, na propojení Nechranic s bývalým lomem, kde vznikne nádrž Libouš. Mohl byste na závěr okomentovat tyto investice?

Na Jezeří tento rok rekonstrukci dokončíme. Je to památkově chráněný objekt, proto jsme museli dodržet historický postup prací. Jejich provedení je velice kvalitní a vše běží jako po drátkách.

Nová vodní nádrž Kryry je v přípravné fázi, tam nejsou žádné zásadní problémy, zvládáme každoroční porci úkolů, které s přípravou souvisí. Daří se nám ve výkupu pozemků a dokončili jsme předprojektovou přípravu, abychom mohli zahájit vlastní projektové práce.

Pracujeme na projektu zatopení bývalého lomu a vzniku nádrže Libouš, která se spojí s Nechranicemi. Nyní zpracováváme studii proveditelnosti s předběžným inženýrsko-geologickým průzkumem, abychom mohli tento záměr lépe specifikovat a dále se zaměřit a upřesňovat technická řešení. Pokud se tento záměr podaří realizovat, vznikne největší možný vodohospodářský projekt v naší republice. Jak Kryry, tak Libouš jsou velké, strategické projekty, každý by z nich vydal na samostatný rozhovor. (úsměv)