Lenka Petržilková: Hudba má úžasnou moc spojovat lidi

Miluje zpěv, svoji rodinu, lidi, ráda žije na vesnici, celý život se věnuje hudbě a dětem. Lenka Petržilková – učitelka hudební výchovy a francouzského jazyka na základní škole v Lounech, sbormistryně pěveckého souboru Kvítek, členka hudební skupiny Z-band, maminka dvou úžasných kluků, dcera od Boha políbeného muzikanta, sbormistra, pedagoga se snaží předávat svou vášeň pro hudbu a jazyky dál, ať už ve třídě, při vedení sboru, nebo na pódiu s kapelou. Věří, že hudba má sílu spojovat lidi, a že každý, bez ohledu na věk, může najít radost ve zpěvu a hudebním vyjádření.

Lenko, představte se prosím čtenářům.

Jmenuji se Lenka Petržilková, narodila jsem se v Rakovníku, první rok života jsme bydleli v Lubenci a pak již jsem celé dětství i dospívání strávila v Lounech. Vystudovala jsem Gymnázium Václava Hlavatého a poté hudební výchovu a sbormistrovství na pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem.

Jste tedy Louňačka. Nebo v poslední době spíš vesničanka, že?

Celý život jsem žila v Lounech, ale teď již devátým rokem bydlím v Líšťanech, kde trávil dětství i můj táta u svého dědy, a jsem na vesnici velmi spokojená.

Učíte hudební výchovu a francouzský jazyk na základní škole v Lounech a také vedete několik sborů Kvítku...

Přesně tak. Moje základní škola, kterou jsem absolvovala, i škola, kde působím, je ZŠ kpt. Otakara Jaroše (bývalá trojka). Tato škola je zároveň školou, kde učili oba moji rodiče a kde táta v roce 1976 založil pěvecký sbor Kvítek. Ten se poté přesunul pod Dům kultury a po roce 1989 přešel do soukromého sektoru.

Nyní fungujeme jako Kvítek Louny zapsaný spolek a máme zázemí v Montessori škole.

Jak dlouho učíte na „trojce“?

Na “trojce” učím již od roku 2000, s přestávkou mateřské dovolené. Po zkušenostech kamarádů muzikantů ze škol s rozšířenou výukou hudební výchovy v roce 2014 jsme k již stávajícím hokejovým třídám přidali hudební sekci, takže máme třídy s označením “H”, kde jsou vybrané děti (které se věnují buď hokeji nebo hudbě). Máme pěvecké sbory Housenky, Kukly a Otakárek. Od 4. ročníku děti mají 2 hodiny hudební výchovy navíc – zdokonalují se v kultuře hlasového projevu, učí se základy hry na zobcovou flétnu a hudební teorie a především se věnujeme sborovému zpěvu.

Jaké písně s dětmi zpíváte?

S dětmi zpíváme písničky lidové, dětské, spirituály, populární písně české, anglické či v jiných jazycích. Sbory se představují veřejnosti vždy dvakrát v roce na tradičním Vánočním a Letním podvečeru s Kvítkem.

Vystupujete i v zahraničí, kam se chystáte?

S vybranými dětmi pěveckého sboru Otakárek (od 4. do 9. ročníku) se letos poprvé vydáme do světa a navštívíme pěvecký sbor v německém Böblingenu, který vede můj kamarád Christian Vogt, se kterým se znám již z dětských sborových let, který se stejně jako já stal sbormistrem. Myslím, že je to krásný příklad pro děti, jak lze vybudovat a rozvíjet přátelství, které vznikne na základě členství v pěveckém sboru.

Kdy jste poprvé zpívala ve sboru Kvítek? Asi jste „neměla jste na výběr“ – v dobrém slova smyslu?

Začaly jsme obě se sestrou Hankou zpívat přirozeně v přípravce a pak v dětském sboru, až potom i v dívčím, kde jsme se ocitaly i na zahraničních pódiích. Takže volba asi nebyla, ale chtěly jsme. Maminka vedla dětský sbor, kde zpívala sestra, a já zpívala v tom dívčím, které vedl táta. Ani nás asi nenapadlo, že bychom nezpívaly. Byl to život celé rodiny… o víkendu soustředění a doma vlastně od rozkvětu Kvítku nic jiného nebylo. Žila Kvítkem celá rodina, včetně tátova bratra Rosti, a jeho rodiny. Prostě Kvítek zaujímal vše. Asi je to nejpatrnější ve filmu Zpívání ve žlutém dešti, který natočila o sboru Česká televize v roce 1991. Po té nechtěné, velmi nepříjemné pauze (kvůli sektě Festuse Nsohy, která mj. stále funguje i v Lounech – církev Oáza) jsme se obě se sestrou ocitly v ženském sboru, který se poté spojil se smíšeným, který jsem už společně s tátou vedla já.

Pěvecký sbor Kvítek je vlastně skoro stejně „starý“ jako vy, příští rok oslaví padesátiny. Jak dlouho ho vedete?

Kvítek vedu již skoro třicet let. Začala jsem dětským sborem a nyní mám všechny… děti od 4 let až po dospělé ve smíšeném sboru.

V čem je to jiné s dětmi, než když zpívají dospělí?

Nejnáročnější je práce s těmi nejmenšími, kde se právě vytváří ten vztah k hudbě… snažím se je motivovat, blbneme, pracujeme s rytmem, děláme mnoho pohybových aktivit a vždy je jejich vystoupení na koncertě tím nejveselejším.

Jak často nacvičujete?

Přípravné oddělení pro děti od 4 let zkouší jednou týdně hodinu. Zkoušku dětského sboru jsem v letošním školním roce zrušila, protože všechny děti chodí do hudební třídy na již zmíněné “trojce” a mají tedy dvě hodiny sboru se mnou již v rámci výuky. Smíšený sbor zkouší dvě hodiny v týdnu. Trochu jsme omladili členskou základnu, protože nám dorostly děti (i ty vlastní :-)) a nejstarší holky z dětského sboru se již také začleňují do smíšeného sboru.

Míváte soustředění členů sboru – kam vyrážíte, jak probíhají?

Soustředění máme dvakrát v roce, jezdíme do Kněževes u Rakovníka, kde máme krásné zázemí v místní základní škole. Navíc v Kněževsi bydlí naše maminka, která s námi také zpívá… prostě zpívá celá rodina :-)

Pořádáte „vlastní“ festival a i sami se účastníte festivalů. Jaké to jsou?

V loňském roce jsme opět (každé dva roky) pořádali festival České středohoří, kterého se účastnilo sedm sborů. Sami jsme byli na festivalu ve Vlachově Březí, kde jsme získali Cenu za interpretaci lidové písně, a vrcholem sezóny byl projekt Tisíc hlasů adventu, kterého jsme se zúčastnili s dalšími cca čtyřiceti sbory a symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Slavnostní koncert proběhl 22. prosince ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a přenášel ho Český rozhlas i Česká televize. Byl to opravdu ojedinělý zážitek, kterému vévodil pan dirigent Petr Popelka.

Máte dvě vlastní děti – syny. Také zpívají a hrají na hudební nástroje?

Mám dva syny – Mikuláš, je mu dvacet, a František, kterému je deset.

Mikuláš zpívá již v basu ve smíšeném sboru, hrál na trubku, ale teď se již převážně věnuje hře na bicí. S bývalými spolužáky mají skvělou kapelu Funkus, jejíž koncert ve Vrchlického divadle 16. listopadu k výročí 35 let od sametové revoluce byl naprosto fantastický, a s velkou dechovou sekcí a rozšířenou vokální sekcí roztančil celé divadlo. Muzikantský dar má z obou stran a jsme na něj, s jeho otcem Dominikem Zahradníčkem (klavírista a zpěvák našeho sboru) velmi pyšní.

František zpívá, hraje na trubku a na bicí. Prostě jako brácha :-) Je také velmi hudebně nadaný, stejně jako ten starší je se mnou všude již od malička. A opět jsme na něj všichni pyšní. Otec František Bartoň – náš dvorní zvukař – se podílí mimo akcí Kvítku i na koncertech naší kapely Z-band.

V kapele máte také velkou část rodiny.

To ano. Tam jsme zase celá rodina – Miki, Dominik, moje sestra Hanka a už i Fanoušek zpíval sólově s celou kapelou.

Moje sestra Hanka je mojí velkou oporou, spřízněnou duší. Ve sboru se stará o organizační věci, zpíváme spolu v kapele a i obě její dcery jsou součástí… Starší dcera zpívá ve smíšeném sboru a ta mladší je výtvarně nadaná a dělala například výzdobu na koncert Funkus.

Kromě hudebky učíte na základce francouzský jazyk. Jak jste přišla ke francouzštině? 

K té jsem přišla vlastně díky našemu sborovému přátelství s paní Bagou Martens z Belgie, která nás s manželem Michelem poprvé pozvala s Kvítkem do Belgie a nakonec nám režim povolil vyjet v roce 1987. Po revoluci jsem byla na měsíc, právě v rodině Martensů, v Belgii kvůli angličtině, ale francouzština se mi velmi líbila, tak jsem se ji začala po návratu učit i tady. A díky paní doktorce, člence sboru, Janě Klesalové jsem se zdokonalila doma a další rok jela na 14 dní do rodiny sbormistra bruselského sboru, který měl stejně starou dceru a už ten jazyk šel tak nějak sám. Nakonec mě oslovil po letech pan tehdejší ředitel Jaroslav Dostál k učení a dodělala jsem si zkoušky a byla na kurzu ve francouzském Nice. Samozřejmě nejvíc mi dala živá konverzace s přáteli v Belgii, kam se stále vracím osobně i se sborem, a také v našem partnerském městě Veneux -Les-Sablons, kde jsme byli jak se sborem, tak jsem i byla s dětmi na letním táboře spřátelených měst.

Váš táta Vladimír Petržilka by na vás byl nesmírně pyšný...

Říkáme si vždy, že nás děda všechny hlídá ze shora… a věřím, že z nás má radost. Hlavní jeho motto, které bych málem zapomněla zmínit, je biblické „Nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi“… a tím se řídím a děkuji tatínkovi, že toto nastolil svým přístupem ke všemu. Protože toto přísloví mě i celý Kvítek inspiruje, a tím se řídíme v našem nejen sborovém, ale i lidském počínání.

Zbývá vám čas na další záliby, koníčky, kromě hudby?

Popravdě na ty nemám ani čas ani kapacitu :-) Snažíme se s holkami ze sboru se trochu hýbat, tak chodíme chodit a plavat.

Lenko, máte něco na srdci, co byste chtěla vzkázat, vyzdvihnout?

Když už mám tu možnost prezentace, tak bych chtěla zmínit naší spoluzpěvačku Lucii Staňkovou, která zpívala v Kvítku od mala v mostecké sekci – protože Kvítek byl Louny-Žatec-Most – a která s námi teď zpívá ve smíšeném sboru. Její život nyní naplňuje záchrana důstojnosti onkologických pacientů se spolkem, který založila její dcera Markéta „Nové háro“. Dává šanci onkologickým pacientům mít vlasy, vyrábí paruky onkologicky nemocným dětem. Prostřednictvím jejich stránek noveharo.cz každý může pomoci, stačí i malý příspěvek. Tato charitativní organizace je s Kvítkem spojena a byla bych moc ráda, kdyby se i touto cestou trošku rozšířilo povědomí o tom, co Lucie, maminka již nežijící dcery, dělá a jak pomáhá. I to je Kvítek :-)

Děkuji za rozhovor a ať se vám ve všem daří!

NETRADIČNÍ SEDMIČKA

1. Jakou již nežijící osobnost byste chtěla potkat? Tátu

2. Vaše oblíbené zvíře? Žádné

3. Jaké je vaše oblíbené jídlo? Těstoviny

4. V kolik hodin vstáváte a v kolik hodin chodíte spát? Bohužel musím většinou v 7 a spát v půlnoci

5. Jak nejraději odpočíváte? Spím

6. Který z členů skupiny Beatles je vám nejsympatičtější? Ringo Star

7. V jakém státě kromě ČR byste asi dokázala žít? Itálie

PODPÁSOVÁ SEDMIČKA

1. Slané nebo sladké? Slané

. Čaj nebo káva? Káva

3. Tvrdý rock nebo jemný ploužák? Dříve tvrdý rock, teď spíš ploužák

4. Hory nebo moře? Moře

5. Růže nebo pivoňky? Růže

6. Euro nebo česká koruna? Euro

7. Pes nebo kočka? Kočka