Hudba je mé poslání i zaměstnání, říká Jiřina Čajková

Jiřina Čajková je osobností, která svůj život zasvětila hudbě. Jako zakladatelka a vedoucí umělecké agentury se věnuje pořádání koncertů, tvorbě hudebních programů a podpoře kultury i historických památek nejen ve svém rodném regionu. Hudba ji provází od dětství a její cesta k umělecké činnosti byla přirozená – od rodinných hudebních tradic přes studium a spolupráci s výjimečnými hudebníky až po vlastní organizátorskou a producentskou činnost.

Jaké byly její začátky? Co ji přivedlo k pořádání koncertů? A jaký koncert v ní zanechal nejsilnější emoce? O tom všem nám poví v tomto rozhovoru.

Umělecká agentura Jiřiny Čajkové – představte nám ji blíže.

Je velmi složité mluvit o sobě, aby si člověk uchoval míru nadhledu a aby nepůsobil, že se něčím ze svého života a své práce snad chlubí. Ale jsem ráda, že jste mě oslovila pro tento rozhovor a že se další potencionální posluchači mohou seznámit s našimi koncerty a projekty na podporu kultury a památek v našem regionu, i v dalších místech ČR. Pojem umělecká agentura zní dost prestižně, ale protože pořádání koncertů, tvorbu a nabídku hudebních programů a zastupování hudebníků dělám jako hlavní zaměstnání na IČO, je to nejobvyklejší formulace. Pořadatelé i hudebníci jsou na ni zvyklí, běžně se tento pojem v této branži používá.

Co tomu předcházelo? Kde jste se učila, studovala?

Řekla bych, že na počátku byla láska k hudbě mých rodičů a prarodičů. Hudba a zpěv byl součástí již mého dětství – moje úžasná babička, upracovaná ze zemědělství, relaxovala zvláště o víkendech při pečení kynutých koláčů a buchet právě zpěvem písniček. Lidových písní, které mají krásné melodie a mnoho slok a vypráví příběhy ze života – o lásce, i o zklamání, o radosti, o přírodě. Písničky jsem zpívala s naší babi moc ráda – všechny ty příběhy jsem si při zpěvu barvitě představovala a dodnes mám lidové písně ráda. Byly to takové moje první hodiny zpěvu s naší babi. Rodiče na tento domácí trend navázali a kdykoli jsme jeli autem někam na výlet, zase se společně zpívalo – abychom my děcka, já a můj mladší bráška, vzadu v autě nezlobili. Bylo to chytře vymyšlené a já si těch zážitků i s odstupem času velmi cením.

Na základní škole v Podbořanech jsem se setkala se sbormistrem, pedagogem a také ředitelem LŠU, skvělým hudebníkem Františkem Barákem starším, který tyto mé základy rozvíjel. Mohla jsem zpívat v jeho pěveckém sboru, mnohem později jsem u něj dostávala hodiny sólového zpěvu a u jeho kolegy p. Svatka jsem se učila hrát na klavír. Při přestěhování naší rodiny do Žatce jsem pokračovala v pěveckém sboru pana kapelníka a sbormistra Hampejse. V Žatci jsem studovala na ekonomce (dnes obchodní akademii) a v té době jsem se setkala s dalším hudebníkem – tím už byl můj pozdější manžel Anatol Čajka, geodet, ale hlavně skvělý klavírista, akordeonista, sbormistr a také pedagog ZUŠ Podbořany. Pak už mne hudba neopustila. To jsou, myslím, kořeny mé dnešní práce s hudebníky na koncertních programech, kterou pokládám více za své poslání, než zaměstnání. A také po odchodu mého manžela do hudebního nebe za pokračování díla, které jsme započali spolu. 

Takže jste podbořanská rodačka?

Ano, pocházím z Podbořan, moji prarodiče byli zakladateli vyhlášeného místního zahradnictví a vedli ho po celou dobu za války a pak i za socialismu, to alespoň jako správci a pracovní síly současně. Posléze v 70. letech převzal vedení a práce na zahradnictví jejich syn se svou manželkou – moji rodiče. Všichni to byli nesmírně pracovití lidé. Dětství jsem strávila v podstatě v přírodě na okraji Podbořan.

Jaké byly začátky umělecké agentury Jiřiny Čajky?

Spolu s manželem jsme začali kolem roku 2006 intenzivně spolupracovat se zpěváky ze Svč. divadla opery Ústí n. Labem, a to především díky našemu synovi, který v té době studoval Konzervatoř v Teplicích a v orchestru ústeckého divadla jako klarinetista začal hrát. Současně se naskytla okolnost, že ve Velké Černoci, kde jsme již několik let chalupařili, parta nadšených místních vyčistila vnitřek tamějšího kostela od holubinců, skla z rozbitých oken a různé špíny. A co s čistým prázdným kostelem? Padl nápad uspořádat koncert. Syn v tu dobu vedl klarinetový kvartet, a tak se na podzim 2006 pořádal první koncert v kostele sv. Václava ve Velké Černoci. Byla to velká sláva a kostel byl doslova "našlapaný" jak místními, tak lidmi z okolí. Pak každoročně následovaly s podporou vedení naší obce Měcholupy vždy minimálně dva koncerty ročně. Zpočátku se skvělými zpěváky z Ústí n. L. - sopranistkou Evou Boháčkovou, tenorem Pavlem Machátem, barytonistou Martinem Matouškem, klavíristou, varhaníkem a dirigentem Jiřím Knotte a dalšími.

Někdy v té době se v Černoci v kostele konal první Vánoční koncert J. J. Ryba - Česká mše vánoční "Hej, Mistře!"...

Bylo to v roce 2010. Hrál orchestr s dirigentem J. Knotte, sólisté z Ústí, pěvecký sbor – prostě tak, jak jsme tomu zvyklí při těchto vánočních koncertech v žateckém divadle. Paráda, ale hodně jsme všichni prochladli, takže jsme o rok později program domluvili a celý přesunuli do žateckého divadla. Přeci jen je to ve vyhřátém divadle pro všechny komfortnější. Koncert si může užít více posluchačů a hlavně – netrpí mistrovské hudební nástroje hudebníků orchestru, které by se mohly zimou poškodit.

O nějaký rok později jsme navázali spolupráci se správou St. zámku Krásný Dvůr a koncertování našich sólistů se rozšířilo o další působiště. Následovalo pro nás nedaleké Rakovnicko a další místa, setkání a koncertování s významnou mezzosopranistkou Editou Adlerovou, kolegyní a studentkou legendární sopranistky Gabriely Beňačkové, setkání s úžasnou sopranistkou Michaelou Katrákovou, kterou nám na svůj koncert v Černoci přivezl z Prahy právě barytonista Martin Matoušek, solista Národního divadla Praha, a následovali další umělci.

Těší mne koncerty se saxofonistou Felixem Slováčkem jr., kolegou mého syna. Felix jr. je mimořádně a všestranně nadaný – je také herec a výborný zpěvák. Dvojka Felix jr. s doprovodem Jiřího Knotte mne stále znovu baví a ohromuje svým profesionálním umem, souhrou a současně svou citlivou lidskostí.

V loňském roce mi náš soused přinesl vizitku mezzosopranistky Andrey Kalivodové, že se s ní setkal v Praze a že by měla zájem u nás zazpívat. Osmělila jsem se, zavolala jí a je z toho již několik koncertů s doprovodem, jak jinak než klavíristy Jiřího Knotte.

Také jsem zcela nečekaně dostala kontakt na milou mladou šansoniérku Elišku Lüftnerovou a současně požadavek pořadatele z Chebu na koncert takového žánru. Eliška je finalistkou talentové soutěže Česko - Slovensko má talent, úžasně zpívá a miluje francouzské šansony. Elišku  s doprovodem skvělého Jiřího Knotte můžete letos 19. 7. slyšet zpívat ve vitrážovém muzeu manželů Jitky a Richarda Kantových v Libyni u Lubence a 19. 10. také v Městském divadle Žatec. Bude to zážitek, spousta emocí, úsměvů i dojetí. Nenechte si tuto příležitost ujít!

Vzpomínáte na svůj první koncert pořádaný v našem regionu?

Velmi dobře, byl to právě první koncert v kostele ve Velké Černoci, kde hrál klarinetový kvartet KLARTEP z Teplic.

A jaký byl pro vás nejemotivnější, nezapomenutelný?

Pro mne byl velmi emotivní černocký koncert Komorního orchestru Teplice pod taktovkou Jiřího Knotte, který ještě připravoval můj manžel, ale koncert a oblíbené skladby se hrály už bez něj.  Zvlášť když náš syn Lukáš hrál saxofonové sólo Armstrongovo skladby What A Wonderful World a jeho táta už neseděl a nehrál za klavírem, to to na nás všechno padlo, podívali jsme se po sobě s přáteli – a jedno oko nezůstalo suché. Dodnes to tak cítím a prožívám.

Spolupracujete nejen s umělci, zpěváky, hudebníky, ale i s odborníky na nástroje...

Během té éry našich koncertů jsme spolupracovali s několika ladiči. Jak postupně odcházeli do důchodu, navázala jsem výbornou spolupráci s panem ladičem J. Polidou z firmy Každý ráno na piano z Liběšic u Žatce. Klavír se nechává ladit před každým koncertem, ať je koncert v kostele, v divadle nebo v kulturním sále. To je ve smlouvách s pořadatelem a pro jistotu to ještě pořadateli včas připomínám. Takže klavíry jsou vždy naladěné, případně si Jíří Knotte na některá místa přiváží svůj elektrický klavír.

Trošku více starostí může být s kostelními varhanami, které by se měly také pravidelně udržovat. Ale spolehlivých opravářů a ladičů varhan není mnoho a údržba je i finančně náročná, je zde tedy situace složitější. Zrovna v kostele ve Velké Černoci je kontrola a údržba varhan zapotřebí. Od restaurování varhanního stroje již uplynulo 15 let a píšťaly v některých registrech volají po opravě. Spíš tedy mlčí a to volá po opravě. Snad to do jarního koncertu Michaely Katrákové a Jiřího Knotte zvládneme a nebude se ozývat žádné "vrzání".

Obě vaše děti absolvovaly ZUŠ v Žatci a poté Konzervatoř v Teplicích, je to tak?

Ano. Dcera Katka studovala hru na klavír, po konzervatoři odjela do Anglie, učila tam hudbu, vdala se, vystudovala vysokou školu ekonomického směru, má svou vlastní firmu a hlavně dost času na výchovu sedmiletého klučiny.

Syn Lukáš studoval hru na klarinet a přibral si později také saxofon. Je zástupcem ředitele ZUŠ Teplice, uměleckým vedoucím a dirigentem Big bandu Konzervatoře Teplice, hraje na částečný úvazek v Svč. filharmonii Teplice – prostě žije intenzivně hudbou. Jeho manželka je také klarinetistka a saxofonistka. Má to výhodu, občas za sebe zaskakují ve fildě nebo kde je zrovna třeba. Máme s mými dětmi hezké vztahy, často mi telefonují a já jim, jsem za to vděčná.

Bydlíte na vesnici. Kde to máte nejraději?

Bydlím nad vesnicí u lesa, tak krátká turistika nebo cykloturistika v okolí se nabízí. Ale opravdu výletem je pro mne zajet si (autem - na kole bych to dnes už nedala a nebyl by to výlet, ale mučírna) do nedalekých Karlových Varů, chroupat oplatku, posedět u kávy a pozorovat ten "cvrkot" okolo. 

A samozřejmě cestu za dcerou a její rodinou také beru jako výlet, ačkoli tam jedu i jako hlídací babi v době prázdnin mého vnuka. Tam tedy výlety jsou na běžném programu a turistika v kopcích Anglie mne baví. Když se do toho mladí opravdu pustí, tak běhají půlmaratóny a parkruny. Zase to nadšeně sleduji a fandím někde od kávičky.

Jakou hudbu máte nejraději vy sama? Posloucháte doma, v autě?

Líbí se mi různé hudební žánry, miluji klasiku, obzvláště dobře se mi relaxuje u swingu a klasického jazzu. Je to podle nálady. Někdy udělá člověku dobře CD s Dvořákovou Novosvětskou, jindy ABBA nebo Queen. Hudbu si nepouštím běžně jako kulisu v bytě nebo v autě. V podstatě mám ráda ticho. Těším se pak na živou hudbu mých hudebníků na koncertě, na posluchače, na přátele.

Jste také ve spolku ve Velké Černoci.

Pro podporu oprav kostela sv. Václava ve Velké Černoci a kulturních akcí v něm jsme zde založili zájmový spolek HISTORIC Velká Černoc. Díky tomu jsme v minulosti vyřídili dotace na restaurování varhan, přispěli spoluúčastí na dotaci na překrytí střechy kostela a každoročně zajišťujeme příspěvky obce na kulturní akce ve velkočernockém kostele. Je kolem toho dost práce a papírování, brrr, ale výsledek je znát. Na naši předchozí práci na záchraně a údržbě této historické národní památky navázal náš p. farář o. Vilém z Liběšic u Žatce. Kostel postupně po etapách dostává novou fasádu a přilehlá fara, která léta chátrala jako ruina na návsi naší obce se změnila v novou budovu potravinové banky.  Je to taková mozaika prací a úsilí mnoha lidí s dobrým úmyslem a cílem – tvořit svůj svět v místě, kde žiji, krásnějším.

Děkuji za rozhovor!

„PODPÁSOVÁ“ SEDMIČKA

1. Opera nebo muzikál? Klasická opera. Její zpěvy mne stále vnitřně obohacují.

2. Déšť nebo sníh? Déšť.

3. Zkušenosti nebo inteligence? Inteligence.

4. Město nebo vesnice? Příroda venkova, ale město miluji také.

5. Klavír nebo housle? Klavír, ale housle miluji také.

6. Sever nebo jih? Jih, ale sever má také své kouzlo.

7. Náhoda nebo osud? „Náhody" jsou shody různých okolností, ze kterých se může vytvořit něco hezkého, anebo také ne.

NETRADIČNÍ SEDMIČKA

1. Nejoblíbenější číslo? 28

2. Jste ranní ptáče nebo sova? Sova, co vstává časně ráno, aby den neprolenošila a nepracovala pak na PC v noci.

3. Nejdůležitější vlastnost? Pokud je to myšleno všeobecně, tak určitě moudrost.

4. Který rys u vás převládá? Víra v dobro – za všech okolností.

5. Kam se ráda vracíte? Domů do lesů.

6. Co jste přečetla naposledy? Často čtu Bibli. A vrátila jsem se již po několikáté ke knize "Nejbohatší muž v Babylóně" od George S. Clasona.

7. Máte oblíbený citát? Kdo začal, půl díla vykonal.